Bitcoin pro začátečníky

Mises.cz: 26. března 2013, Petr Málek, komentářů: 87

Všichni jistě máme v živé paměti, co se nedávno událo na Kypru – tamní vláda na požadavek Evropské unie provedla měnovou reformu a znárodnila svým obyvatelům část úspor. Je zcela evidentní, že vzhledem k děravým státním rozpočtům a neschopnosti států omezit své výdaje budou tyto scénáře pravděpodobně přicházet častěji a po celé Evropě.

Jedním způsobem (samozřejmě ne jediným), jak se této krádeži za bílého dne bránit, je například anonymní elektronická měna, jejímž neznámějším příkladem je právě Bitcoin. Tento článek by měl sloužit jako základní průvodce problematikou Bitcoinu – měl by nastínit, o co se jedná, jak funguje a jak ho používat.

Bitcoin je zcela virtuální měna – není ničím krytý a nemá žádnou fyzickou podobu. Jedná se prostě o sekvenci nul a jedniček v počítači. Transakce probíhá, stručně řečeno, tak, že pokud chce Alois zaplatit Břetislavovi 1 bitcoin (BTC), tak prostě na počítači napíše „Já, Alois, tímto převádím na Břetislava 1 BTC,“ následně tuto zprávu digitálně podepíše [1], a nakonec ji pošle Břetislavovi. Břetislav tak stoprocentně ví, že Alois na něj skutečně 1 BTC převedl, a může ho utratit – bez starostí, protože má důkaz, že je jeho, a nikoliv Aloisův.

To nicméně nebrání Aloisovi, aby to samé provedl znovu – mohl by stejným způsobem převést 1 BTC třeba na Cecila a takto to opakovat do nekonečna. Bitcoiny existují pouze jako informace v počítači, proto se zdá, že je teoreticky možné je neomezeně vytvářet a utrácet.

To ale není pravda, protože zde existuje ještě jedna zábrana. Zmíněná podepsaná zpráva „Já, Alois, tímto převádím na Břetislava 1 BTC,“ totiž není zaslána pouze Břetislavovi, ale je zaslána všem účastníkům Bitcoin sítě. Všichni tito účastníci si transakce všech ostatních uživatelů ukládají ve svém počítači (tedy i vy máte v počítači historii všech transakcí na celé Bitcoin síti). U každého bitcoinu je tak v podstatě vedena evidence, k jakému účtu v danou chvíli patří a kdo ho může utratit. Díky tomu může komunita uživatelů velmi snadno při obdržení každé zprávy o každé nové transakci ověřit stav účtu platícího klienta, zda bitcoiny, které chce utratit, skutečně vlastní.

Pokud je vše OK, členové sítě transakci uznají, přidají ji na konec transakční historie, kterou si vedou, a vyrozumí o tom Aloise i Břetislava. Tím je transakce ověřena a Břetislav již může být plně spokojen, protože kromě digitálně podepsané zprávy od Aloise, která říká, že na něj převádí 1 BTC, má rovněž vyrozumění od uživatelů sítě, že s touto transakcí souhlasí a že Alois skutečně daný 1 BTC měl a nyní ho už nemá.

Kdyby se Alois pokusil o podvod a chtěl utratit bitcoiny, které nemá, komunita by to snadno poznala a tuto transakci by neuznala. V podstatě by se jednalo o tisk peněz se všemi přerozdělovacími důsledky, což pochopitelně není v zájmu nikoho s výjimkou podvodníka samotného. Daná transakce by nebyla zapsána do transakční historie vedené u každého uživatele a neexistovala by. Cecil by se mohl do krve hádat, že má od Aloise digitálně podepsaný příkaz o převodu 1 BTC na něj, ale nikdo by ho neposlouchal, protože se jedná o 1 BTC, který Alois vůbec neměl, a proto ho nemohl na nikoho převést.

V předchozích třech odstavcích jsme se dopustili velmi drastického zjednodušení, protože nemáme prostor pro detailní popis celého procesu. Ve skutečnosti se informace o probíhající transakci nerozešle všem, ale jen těm uživatelům, kteří se na ověřování specializují (běžný uživatel nemá zájem propůjčovat svůj výpočetní výkon) a jsou za to placeni poplatkem, který je ovšem pro koncového uživatele zcela zanedbatelný. Jimi ověřené transakce a aktualizované soubory s transakční historií se pak rozešlou zbytku uživatelů průměrně každých 10 minut. Systém je navržen tak, že kdyby chtěl ověřující uživatel podvádět a vnutit komunitě svojí „cinklou“ verzi transakční historie, musel by mít silnější počítač, než všichni slušní členové dohromady. Tolik ve stručnosti; pokud vás to zajímá, doporučuji wiki-stránky Bitcoin.

Je to jednoduché

Zní to složitě (a složité to je), ale uživatel nic z toho nemusí řešit. Běžný uživatel má na počítači klientský program, který vše dělá za něj. Takže když se v síti objeví několik nových aktualizovaných souborů s transakční historií, program si automaticky zjistí, který z nich vyhovuje kritériu nejvyššího výpočetního výkonu (soubory s historií jsou konstruovány tak, aby se informace o výkonu dala spolehlivě zjistit, více viz zmíněné wiki-stránky), a ten si stáhne (a to samé udělají všichni ostatní uživatelé). Že to tak program dělá, si může kdokoliv, kdo rozumí programování, ověřit, protože klientský program je open-source.

Stejně tak, pokud provádíte transakci, tak pouze zadáte platební údaje včetně čísla účtu protistrany a program už se sám postará o digitální podpis a rozeslání transakce k ověření komunitě. Po úspěšném ověření vás o něm automaticky vyrozumí, stejně tak jako protistranu. Z pohledu uživatele je tedy placení a přijímání bitcoinů jednoduché, dokonce jednodušší než dnešní běžný internet banking.

Jak bitcoiny vznikají

Možná se ptáte, kde se vzaly existující bitcoiny, jak vznikly nebo kolik jich je. Odpověď je, že bitcoiny vznikly pomocí tzv. „těžení“. Co tím myslíme? Už jsme si řekli, že každý bitcoin je prostě série jedniček a nul v počítači. To je sice pravda, ale je zde ještě jedna skutečnost: klientské programy jsou naprogramovány tak, aby přijímaly jen takové jedničky a nuly, které splňují určitá kritéria. Takovým kritériem může být třeba to, že daná sekvence nul a jedniček musí mít na začátku tři jedničky. To je jen pro představu – ve skutečnosti jsou ta kritéria mnohem složitější a jsou navržena tak, aby bylo nutné vynaložit poměrně velké množství výpočetního času (a tedy i elektrické energie) na nalezení kombinace, která kritérium splňuje. I zde platí, že klientský program snadno a automaticky může toto kritérium ověřit a automaticky přijmout jen vyhovující bitcoiny. Tím je zaručeno, že platný, komunitou uznávaný bitcoin může vytvořit jen někdo, kdo věnoval svůj počítač a elektrickou energii na splnění této matematické úlohy – tak jako těžař zlata musí vynaložit náklady, aby zlato vytěžil a pustil do oběhu.

Zmíněná matematická úloha i hodnota bitcoinů, kterou je těžař odměněn za její vyřešení, jsou zároveň navrženy tak, aby bylo možné vytěžit jen konečné množství bitcoinů, které je konkrétně cca 21 milionů. S každým dalším vytěženým bitcoinem je odměna měnší, takže náklady na těžbu jsou relativně čím dál větší. Díky tomu si můžeme být jisti, že se růst množství bitcoinů v oběhu zastaví nejpozději na čísle 21 milionů, ale nejspíš ještě dříve, protože v určitou chvíli bude těžba nových bitcoinů sice možná, ale příliš nákladná vzhledem k jejich hodnotě. V současné době je vytěžena asi polovina bitcoinů, v následujících letech se tedy stále bude jednat o inflační měnu, nicméně ta inflace bude neustále zpomalovat, a navíc je kompenzována rostoucí poptávkou po bitcoinech. Proces je nastaven tak, že v roce 2030 bude vytěžena drtivá většina bitcoinů.

Jaké jsou výhody?

Výhody jsou nasnadě:

Žádná centrální autorita (nejen státní, ale ani soukromá), tedy žádné nebezpečí podvodu ani tisku peněz. Neexistuje žádný server, na kterém by Bitcoin fungoval. Jedná se prostě o decentralizovanou síť jednotlivců a všechna výše zmíněná pravidla si vynucuje každý uživatel tím, že používá program, který je má v sobě naprogramována. Každý klientský program je nastaven tak, aby uznával pouze legitimně vytěžené bitcoiny, kterých bude konečné množství, a aby do počítače nakopíroval a nadále uznával pouze tu verzi transakční historie, na které se shodla většina ostatních uživatelů (váženo výpočetním výkonem). Dokud se většina uživatelů shodne na tom, že je nutné bránit vzniku nových peněz (s výjimkou jasně definovaného, dočasného a nákladného těžení), nebudou se tato pravidla měnit. Kdyby se nějací uživatelé rozhodli tento systém narušit a podvádět, neuspěli by, protože by byli v zanedbatelné menšině a zbytek komunity by je ignoroval. Systém je zkrátka navržen tak, že pro každého, kdo je v menšině, je nejziskovější dodržovat pravidla. A v menšině bude každý, protože i dnes, kdy je síť Bitcoin co do velikosti zanedbatelná, tak svým celkovým počítačovým výkonem převyšuje nejrychlejší počítač světa několikanásobně.

Systém nemůže zkolabovat. Na každém počítači je jedna kopie celé transakční historie celé sítě. I kdyby na polovině zeměkoule vyhořely všechny počítače, stavy účtů budou zachovány a systém bude fungovat dál.

Zanedbatelné transakční náklady. Jediným nákladem je výpočetní výkon uživatelů, kteří zajišťují ověření transakcí. Tito si momentálně neúčtují nic, protože je systém navržen tak, že matematická úloha, kterou musí vypočítat těžaři (jak jsme popsali výše), se zároveň používá jako úloha pro dokázání vynaloženého výkonu při ověřování nových transakcí. Těžaři tak během těžby bitcoinů zároveň ověřují transakce, a proto jim jako odměna za ověřování slouží právě vytěžené bitcoiny. Je samozřejmě pravda, že až se bitcoiny přestanou těžit, tito uživatelé o prováděnou činnost ztratí zájem. Proto jim bude nutné platit jinak – tedy přímý poplatek za ověřování transakcí. Nicméně už nyní je jejich odměna vzhledem k objemu ověřených transakcí zanedbatelná a s rostoucím počtem uživatelů v budoucnu bude ještě menší. Pravděpodobně tedy bude výrazně menší než běžné bankovní poplatky pro platby v rámci země, a pokud nebudete posílat expresní platbu a budete ochotni strpět drobné zdržení v řádu desítek minut, nejspíš budou zdarma.

Můžete posílat peníze po celém světě za stejných podmínek. Nepotřebujete k tomu žádného prostředníka.

Obrovská rychlost. Samotná transakce proběhne ne o moc pomaleji než poslání emailu. Její ověření pak dostáváte každých deset minut. Takže pokud chcete jedno ověření, musíte počkat deset minut, pokud naopak chcete 6 ověření, která se běžně považují za ekvivalent prakticky stoprocentní jistoty (to budete chtít, třeba když budete prodávat dům), musíte počkat hodinu. Srovnejte s jedním až dvěma pracovními dny, které potřebují na provedení transakce dnešní polostátní banky.

Snadné ověřování pravosti. Na rozdíl od zlata nemusíte bitcoiny nosit ke zlatníkovi a nechávat si zkontrolovat, jestli jsou pravé.

Anonymita. Na první pohled se sice zdá, že systém není vůbec anonymní, ostatně stav vašeho účtu a vaše transakční historie je známá celé síti. To ale vůbec nevadí – v síti totiž nevystupujete pod svým jménem, ale pouze pod svým číslem účtu (pouze se to nejmenuje číslo účtu, ale bitcoinová adresa, a skládá se z 27-34 číslic a písmen). Ostatní tedy nebudou vědět, že Petr Málek zaplatil 1 BTC firmě Ponožky na celý život, s.r.o., ale že 1sd2co5df987aFlKtDMb8SFs7d987 zaplatil 1 BTC ve prospěch 178we5d23rfoi9487n897Td5JNF8EfW. Co když se ale někomu podaří odhalit, co jednotlivé adresy znamenají? Například nějaký můj kamarád si také kupuje ponožky, zná tedy bitcoinovou adresu Ponožek na celý život, a protože občas posílá peníze i mně (jinak by to nebyl kamarád), tak zná i mojí adresu. Řešení je jednoduché – stačí nemít jednu adresu, ale třeba 100 adres. Adresy (a tedy i bitcoinové účty) si můžete generovat, jak se vám zlíbí. Stačí v klientovi kliknout na tlačítko a během vteřiny je vytvořen nový účet s novou adresou a s novým digitálním podpisem, který je známý pouze vám. Klidně můžete (a doporučuje se to) pro každou protistranu, se kterou obchodujete, vytvořit zvláštní účet. Tím se stává jakékoliv dohledání transakcí nemožné, protože můj kamarád nezná adresu, kterou používám pro placení vůči Ponožkám na celý život – zná pouze adresu, kterou používá pro placení mně, která je ovšem od té první odlišná. A nebojte, nemusíte se bát, že byste se ve svých stovkách účtů ztratili. Bitcoinový klient si všechny vytvořené účty ukládá, včetně příslušných digitálních podpisů. Vám potom neukazuje jednotlivé účty, ale pouze celkový součet všech vašich účtů, k nimž ve vašem počítači nalezl digitální podpisy. Z pohledu uživatele se to tedy tváří tak, že účet máte pouze jeden, jak jste zvyklí z dnešních bank.

Bitcoin má ale samozřejmě i své nevýhody:

Když vám někdo ukradne digitální podpisy k vašim účtům, bude z nich moct navždy platit. Nicméně toto se dá ochránit tak, že si soubor s digitálními podpisy zaheslujete dostatečně silným heslem. Bitcoinový klient tuto možnost nabízí.

Když soubor s digitálními podpisy ztratíte (nebo si ho zaheslujete a zapomenete heslo), už nikdy své bitcoiny neuvidíte. Jak jsme si vysvětlili v [1], prolomit šifry je prakticky nemožné. Nikdo vám tedy nepomůže, i když bude sebevíc chtít. Protože jsou účty anonymní, digitální podpis je jediné, co dokazuje, že můžete daným účtem disponovat. Majitelem je ten, kdo se prokáže příslušným digitálním podpisem. Ztracení podpisu je analogie ke ztracení (nebo spíš spálení) bankovek.

Bitcoin je závislý na připojení k internetu. Bez internetu nemůžete své bitcoiny ovládat.

Protože je bitcoin relativní novinka a trh s bitcoiny je velmi malý, hodnota bitcoinu není stabilní. Je zcela běžné, že se během roku mění kurz bitcoinu k dolaru o desítky až stovky procent. Nicméně toto platí pro každý malý trh (např. pro nově vydané akcie malých firem) a s rostoucí popularitou se kurz stabilizuje. Pokud se bitcoin bude dále rozšiřovat, stabilizuje se i jeho hodnota. Do té doby je riskantní ho používat jako uchovatele hodnoty na dlouhou dobu, nicméně stále vám nic nebrání ho používat pro transakce a krátkodobou držbu.

Existuje málo míst, kde je bitcoin přijímán. Nicméně stále je řada míst, kde se dá uplatnit, a počet těchto míst roste. Zde se třeba můžete dočíst, jak argentinská půjčovna aut snížila své ceny o 30 % díky použití bitcoinů.

Bitcoin nemá žádné alternativní použití. Na rozdíl od zlata ho nelze využít v průmyslu. Je tedy možné, že při ochabnutí transakční poptávky by cena bitcoinů spadla na nulu. Na druhou stranu, využití zlata v průmyslu je tak malé, že při ochabnutí transakční poptávky po zlatě by se jeho cena nule blížila také, ačkoliv by jí nedosáhla úplně.

Závěr

Závěrem tedy lze říct, že jak bitcoin, tak zlato mají své výhody i nevýhody. Osobně nevidím důvod, proč by nemohly koexistovat tyto měny vedle sebe. Je možné, že ve svobodné společnosti, kde anonymita není díky neexistenci státního teroru tak důležitá, by zlato bitcoin z trhu vytlačilo (i když kdo ví – stále je zde ještě výhoda z hlediska rychlosti a transakčních nákladů), ale minimálně v době, kdy státy budou existovat a budou se chovat, tak jak se chovají, je bitcoin výhledově minimálně stejně dobrá, pravděpodobně i lepší alternativa. Samozřejmě to záleží na tom, jak ho veřejnost přijme a jak mu porozumí – může se klidně ukázat, že po něm není poptávka, a z toho obrovského nárůstu popularity (i kurzu) za poslední dva roky se vyklube splasknutí bubliny.

Rozhodně si ale myslím, že každý libertarián by se měl už jen z přesvědčení o tyto pokusy o soukromou měnu zajímat a měl by aspoň pár stovek korun do bitcoinů převést :)

Jak začít Bitcoin používat?

Nyní, když jsme si vysvětlili, co Bitcoin je a jak funguje, nadešel čas si ukázat, jak Bitcoin začít používat. Je to velmi jednoduché.

Nejprve si musíte stáhnout svůj klientský program. Existuje jich více, ale nejznámější a nejpoužívanější, který pochází přímo od vývojářů Bitcoin sítě a který je open-source, se jmenuje Bitcoin-Qt a je možné ho zdarma stáhnout zde. Tento prográmek si po stažení nainstalujete zcela běžným způsobem.

Po prvním spuštění vás čeká jedna nepříjemnost. Jak jsme uvedli výše, každý si ve svém počítači eviduje historii všech transakcí, které se v síti Bitcoin kdy udály. Po nainstalování Bitcoinu tuto historii samozřejmě v počítači nemáte, a proto si ji program musí stáhnout. To se děje právě při prvním spuštění. V současnosti soubor s historií zabere cca 7 GB, a navíc je nutné zkontrolovat, zda jsou soubory pravé, zda na sebe správně navazují a zda se skutečně jedná o verzi, na jejíž správnosti se komunita uživatelů shodla. Mně na běžném počítači toto trvalo skoro celý den. Naštěstí vás toto čeká jen při prvním spuštění. Při každém dalším spuštění už si program stáhne pouze transakce, které se udály od posledního spuštění. V každém případě můžete sledovat průběh tohoto procesu na grafu ve spodní části okna. Po doběhnutí tento pruh zmizí, stejně tak jako červené nápisy „nesynchronizováno“, a vy uvidíte aktuální historii posledních vašich transakcí, stejně tak jako aktuální stav účtu (tedy, lépe řečeno, součtu všech vašich účtů). V mém případě je udáván v mBTC, což znamená milibitcoiny, neboli tisíciny bitcoinu. Zde mimochodem docházíme k další výhodě – bitcoiny jsou nekonečně dělitelné (v současnosti je definován maximální počet desetinných míst, ten je ale možné v dalších verzích zvýšit, pokud by si to situace žádala). Na obrázku vidíte i údaj „Nepotvrzeno“ – tam je vidět objem plateb, které jste za poslední dobu přijali, ale zatím neuběhnul dostatek minut na to, aby byly potvrzeny zbytkem sítě.

Výhoda je, že proces stahování můžete přerušit, počítač vypnout a pokračovat příště. A ještě větší výhoda je, že existují alternativní klienti, kteří si neevidují celou historii, ale pouze nedávnou. S rostoucí popularitou Bitcoinu bude velikost souboru s historií příliš velká, a proto nejspíš bude uchovávána po částech na více počítačích. Každopádně v dnešní době je velikost stále ještě únosná, proto nevidím důvod se ohlížet po alternativních klientech. Až tato situace nastane, nejspíš dojde k příslušné změně i u Bitcoin-Qt.

Nastavovat nemusíte prakticky nic, ono ani moc není co, protože program je opravdu extrémně jednoduchý. Musíte si pouze vytvořit svůj první účet. To uděláte tak, že kliknete na Příjem mincí a pak Nová adresa.

Na obrázku jsou vidět všechny adresy, které jsem si dosud vytvořil. Takových bych tam klidně mohl mít tisíce – pro každého člověka, který mi kdy bude posílat peníze. Tím si zachovávám anonymitu.

Na dalším obrázku vidíme okno pro zadání transakce.

Stačí vyplnit (nebo spíš zkopírovat ze schránky) cílovou bitcoinovou adresu, napsat popisek a zadat částku. Nemusíte se bát překlepu – pravděpodobnost, že omylem zadáte jinou adresu, která existuje, je jedna ku čtyřem miliardám.

Program má i další funkce, například adresář bitcoinových adres, abyste si je nemuseli pamatovat, historii transakcí, možnost zaheslovat si soubor s digitálními podpisy, abyste mohli platit pouze po zadání hesla, atd. Tyto vychytávky si jistě ctěný čtenář vyzkouší sám.

Jak získat bitcoiny?

Při vytvoření prvního účtu samozřejmě bude na vašem kontě ošklivá nula. Bitcoiny můžete získat mnoha způsoby, mezi které patří třeba nákup na burze LocalBitcoins.com nebo MtGox.com.

Mises.cz je také na Bitcoinu

Jak jste si mohli všimnout na druhém obrázku, založil jsem i adresu pro Mises.cz. Přece bychom nezůstali pozadu :) Pokud nám tedy chcete přispět nějaké peníze, už to nemusíte dělat jen přes normální banku nebo PayPal, ale můžete posílat bitcoiny na adresu 1HEBGj5npEqxbcwcgEXCuKbLEQgoAK65Ha.

Zajímavosti

Abychom uvedli také trochu statistik, tak současná dolarová hodnota bitcoinů v oběhu je cca půl miliardy dolarů. Bitcoin už tedy není žádný drobeček. Počet uživatelů není znám (kvůli anonymitě), ale odhaduje se na několik desítek tisíc. První transakce v bitcoinech nastala v roce 2010, jednalo se o nákup dvou pizz za 10 000 BTC, což při dnešním kurzu odpovídá cca 10 miliónům Kč. Ne nadarmo se říká, že šlo svým způsobem o nejdražší pizzu v historii lidstva. Z toho jste asi také dovodili, že 1 BTC odpovídá cca tisíci korunám. Nicméně cena v poslední době hodně razantně vzrostla a je možné, že časem opět spadne níže. Pokud hledáte bitcoinovou komunitu v Česku, doporučuji www.bitcash.cz/forum. No a asi nejzajímavější je adresa www.bitcoinmonitor.com, kde můžete naživo sledovat transakce probíhající v síti Bitcoin.

[1] Digitální podpis funguje na principu asymetrického šifrování (tj. typ šifrování, kde pro převedení textu do šifrované podoby je třeba použít jinou šifru (pojmenujme ji A), než jakou je třeba použít pro rozšifrování (B), a tyto dvě šifry jsou na sobě nezávislé, tj. nelze pomocí znalosti jedné odvodit tu druhou). Když chcete něco digitálně podepsat, tak to zašifrujete šifrou A, kterou znáte pouze vy a nikdo jiný. Příjemce textu ho následně pomocí odpovídající šifry B rozšifruje (protože jste mu šifru B někdy dříve osobně předali třeba na flashce). Pokud se mu rozšifrování pomocí šifry B podařilo, má jistotu, že jste zprávu psali vy. Kdybyste zprávu nepsali vy a psal ji nějaký podvodník, který šifru A nezná (a musel tedy pro podepsání použít svojí šifru, např. X), příjemce zprávy by ji pomocí šifry B nedokázal rozšifrovat, protože šifra B pasuje pouze k A a nikoliv k X. Jak je vidět, digitální podpis dokáže zcela nahradit ruční podpis, respektive je mnohem lepší, protože se na rozdíl od ručního podpisu nedá napodobit ani zfalšovat (respektive dá, ale při použití dostatečně silné šifry by i nejlepším superpočítačům světa trvalo např. několik let výpočetního času, než by šifru prolomili a mohli tak zfalšovat digitální podpis). Nevýhodou je, že pokud vám někdo ukradne šifru A, může za vás jakkoliv podepisovat, je třeba si ji proto chránit heslem. U toho je pak nevýhoda, že pokud ho zapomenete, už nikdy nic nebudete schopni podepsat, resp. budete si muset vytvořit nový podpis (tedy řekněme šifru C) a k ní do páru vytvořit odpovídající veřejnou šifru D, kterou osobně předáte svým bankám a jiným firmám, kterým posíláte podepsané dokumenty.