Co kdyby stát nefinancoval základní výzkum?

Mises.cz: 11. listopadu 2014, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 40

[Komentář napsala Fronéma Virglerová.]

Tento text je nepřímou reakcí na článek Neviditelná ruka státu na a2larm.cz, respektive shrnutí argumentů, které se objevily v debatě na mém facebooku pod ním.

Článek tvrdí, že firmy, které jsou oslavovány jako zdroje pokroku, často čerpají z výzkumu, který je financován státem. Tvrdí, že neviditelná ruka trhu, je minimálně v oblasti výzkumu mýtem, a že právě stát je ten, kdo roztáčí kola pokroku, byť ovace dostávají jiní.

Je zcela zjevné, že s tvrzením výše nemůžu souhlasit. Nicméně jsem si článek pozorně přečetla, protože považuji za důležité poznávat dobře argumenty názorových odpůrců. Navíc se mi líbí způsob, kterým Tereza Stöckelová píše, připadá mi srozumitelnější a logičtější, než mnozí jiní zastávající podobné názory.

Nejprve to, s čím souhlasím. Ano, firmy často neinvestují do základního výzkumu, i když jeho výstupy používají a vydělávají na nich. Existují vyjímky, ale myslím že je bezpečné říci, že většina to nedělá. Více firem investuje do aplikovaného výzkumu, ale většina vezme jen to, co už existuje a poskládají to nanovo k sobě. Jejich inovace spočívá v tom, jak využít již existující poznatky.

Proč firmy neinvestují do výzkumu? Protože to už dělá někdo jiný. Trik není v tom, že by na to neměly, protože platí daně (ze kterých se výzkum platí). Trik je v tom, že výsledky výzkumů mají k dispozici.

Dám příklad. Představte si, že jste na konferenci a je čas oběda. Můžete si buď dát oběd formou rautu, za který nemusíte platit, nebo jít do restaurace o budovu vedle, kde za sebe musíte klasicky zaplatit. Za předpokladu, že kvalita jídla je srovnatelná a že nemáte speciální preferenci raut/restaurace, si většina lidí vybere oběd zdarma. A co je důležité, nezáleží na tom, zda jste za vstup na konferenci platili, tj. podíleli jste se na nákladech na jídlo, nebo ne. 

Nijak nerozporuji, že státem utracené prostředky (které stát samozřejmě nejdřív někomu sebral), mají výsledky. Jenže to je chvíle, kdy je potřeba zapojit optiku bastiatovského "co je a co není vidět". Výsledky státem placeného výzkumu jsou vidět a je jednoduché přinést mnoho argumentů, proč je to dobré. Přináší nám to nové možnosti, firmy, které na tom staví vytvářejí pracovní místa, jsme jako lidstvo čím dál chytřejší atd. Co ale vidět není? To, co by vzniklo, kdyby ty peníze byly použity jinak.

Co by se stalo, kdyby stát výzkum nefinancoval a ani na to nevybíral peníze? Tady můžeme jen spekulovat. Můžeme na to mít různé názory, a já se proto pokusím nastolit víc různých variant.

Začněme předpokladem, že pro mnoho lidí je výzkum a pokrok důležitou hodnotou. V tom případě, by lidé pravděpodobně výzkum podporovali dál. Dělali by to z naprosté většiny nepřímo. Kupovali by výrobky firem, které by uplatňovali novinky, a firmy by tak měly motivaci výzkum platit. Nebo by to pro některé podnikatele byla otázka prestiže a dobré reklamy. Menší množství by bylo placeno přímo. Buď bohatými mecenáši nebo formou crowdfundingu, nadací atd. Možná by se nezkoumaly ty samé věci co teď, ale jiné. A mění to něco? Na tuto otázku odpovím o kousek níž.

No dobrá, ale mnoho lidí nebude souhlasit, že pro masu lidí je pokrok důležitou hodnotou. Možná si budou myslet, že lidi uvažují krátkozrace a nemyslí na budoucnost. Za předpokladu že to tak je, co by se stalo? Lidi by utráceli tyto "uvolněné" peníze po svém. Někdo by možná raději nakoupil kvalitnější jídlo, jiný by investoval peníze do dětí a někdo jiný by třeba o to méně pracoval a měl by víc volného času. 

No a teď zásadní otázka. Za předpokladu, že by se základní výzkum opravdu zastavil a lidé by si místo toho kupovali kvalitnější jídlo, tak z jaké pozice, je možné říct, že je to špatně? I kvalitní jídlo (berme ho jako zástupce všeho, co si lidé můžou koupit), přináší pozitivní efekty, na které můžeme ukázat. Pracovní místa, zdravější lidi a úspora na zdravotnictví atd. Pokud už něco chceme porovnávat, je nutné porovnávat pozitivní efekty toho, co je vidět, a pozitivní efekty toho, co vidět není. Jenže dá se univerzálně rozhodnout, co je důležitější?

Vycházím z jednoho předpokladu. Každý člověk je největším odborníkem na svůj život. Neboli každý nejlíp ví, co chce. Možná vždycky nedokáže vysvětlit proč, možná se to v čase mění, ale pokud se někoho zeptáte: "Chceš právě teď jít do restaurace nebo do divadla?", každý bude znát svojí odpověď. Ty odpovědi se budou lišit a je to tak v pořádku. Žádná není lepší nebo horší. Není totiž nikdo, kdo by to určil. Každý z nás se rozhoduje optikou vlastního života. A stejně jako není dobré, aby hladovci tahali fanoušky divadla na steak, stejně tak to není dobré naopak. Nejlepší pro všechny je, když se každý rozhodne sám za sebe.

Když se vrátím k původní otázce, co by se stalo kdyby stát nefinancoval základní výzkum? Je to podobná otázka, jako co by se stalo, kdybchom všichni nemuseli do divadla. Někteří by tam šli stejně a někteří by šli jinam. Jedni by podporovali výzkum, druzí by kupovali kvalitní jídlo. Nejlepší na tom je, že by si tyto skupiny navzájem prospívali, i když by se všichni věnovali tomu, co je pro ně důležitější. Ti, co by platili výzkum by těžili z toho, že někdo jiný kupuje kvalitní jídlo (nároční zákazníci tlačí na výrobce, aby produkovali větší kvalitu pro všechny). A ti, kteří by kupovali kvalitní jídlo, by druhotně těžili z toho, že někdo jiný platí výzkum.

Zkusím to ještě jinými slovy. Aby to, že jedni rozhodují o druhých, neobsahovalo násilí a aby to bylo dobré pro všechny, musela by se dát jednoznačně nasměrovat šipka směrem k "lepšímu světu". Naprosto neomylně. Tak, že kdybys obešel všechny lidi, odsouhlasili by ti, že ji tak chtějí. Pak by mohl jeden rozhodovat za ostatní.

Jenže za předpokladu, že by všichni chtěli to samé, dosáhlo by se stejného výsledku neomylně i na volném trhu, možná i lépe.