Dějiny 17.5. - Smithovské učení v Rusku

Mises.cz: 05. února 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“.Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Také ruskou politickou kulturou začalo prostupovat Smithovo dílo. Kulturní a intelektuální život začal v této zpátečnické a despotické říši vzkvétat teprve až v polovině osmnáctého století. Moskevská univerzita, první univerzita v Rusku, byla založena až na konci roku 1755. Osvícenské myšlenky se šířily Ruskem a viděli jsme, že Kateřina Veliká přinejmenším krátce flirtovala s fyziokracií. Jazykem ruského dvora byla francouzština, a tak v Moskvě a Petrohradě musela být jakákoliv myšlenka převládající ve Francii, v domově osvícenství, brána vážně. Navíc byla skotská verze osvícenství osmnáctého století v jistém smyslu dovezena do Ruska skrze velké množství skotských odborníků – doktorů, vojáků, inženýrů – kteří v zemi bydleli a pracovali. Knihy skotského osvícenství byly v Rusku vydávány, a to většinou ve francouzštině.

V šedesátých letech osmnáctého století bylo zvykem císařovny Alžběty I. Petrovny, dcery Petra Velikého, vybírat vynikající studenty pro dokončení studia v zahraničí. Výsledkem bylo osudné rozhodnutí vyslat do Skotska v roce 1761 dva muže, kteří sehráli velmi důležitou roli v šíření Smithových myšlenek v Rusku. Důležitějším z nich byl Semjon Efimovič Desnickij z nižší ukrajinské buržoazie. Druhým byl jeho celoživotní přítel a spolužák na univerzitě Ivan Andrejevič Treťjakov  (1735-1776), syn armádního důstojníka. Oba studovali šest let na Univerzitě v Glasgow. Dychtivě studovali pod Adamem Smithem až do roku 1764, kdy opustil své místo na univerzitě. V Glasgow Desnickij a Treťjakov slyšeli Smithovy přednášky o Bohatství národů a studovali pod Smithovým kolegou a dřívějším studentem Johnem Millarem. Když se dostali oba ruští studenti do finančních potíží, Adam Smith jim půjčil peníze, aby mohli studovat. V roce 1768 se vrátili do Moskvy plní smithovského učení a záhy se stali prvními ruskými profesory práva na Moskevkské univerzitě. V Moskvě se oba mladí smithovci dostali do nelibosti fakulty. Většina profesorů na univerzitě byla z Německa a Němci byli silně proti úspěšné snaze mladších Rusů učit v ruštině místo latiny. Navíc byli ještě mnohem více proti liberálním, reformistickým a proti-církevním názorům obou smithovců.

Desnickij a Treťjakov vydali během prvních let zpět v Rusku každý svou smithovskou knihu. Obě byly z velké části doslovným přepisem Smithovo přednášek a Desnickij psal tajně za Treťjakova. Od té doby byl více věrný Smithovi Treťjakov a Desnickij byl více nezávislým myslitelem. Oba byli na politické a právní fakultě Moskevské univerzity dominantní postavy, přičemž Desnickij se proslavil jako výjimečný ruský společenský a politický teoretik druhé poloviny osmnáctého století a jako „otec ruské jurisprudence“. Desnickij také přeložil slavného Blackstona [1] do ruštiny.

Císařovna Kateřina Veliká se o poslední intelektuální rozruch v podobě skotského osvícenství zajímala a při návratu Densického do Ruska ho pověřila napsáním smithovského reformíního plánu pro svou zemi. Vznikl tak masivní spis Zastoupení, které dokončil a zaslal Kateřině v roce 1768. Jeho základní myšlenkou byla umírněná politická reforma. Desinickij navrhnul systém dvoukomorového zastoupení spolu s nezávislými, na doživotí jmenovanými soudci, kteří by sloužili jako brzdy a rovnováhy výkonné a zákonodárné moci. Kateřina Veliká Zastoupení četla a politicky triviální návrhy zahrnula do svého slavného reformního dekretu z roku 1768, Mandát, jenž byl přeložen do angličtiny, francouzštiny a němčiny.

Zastoupení bylo však samo o sobě příliš radikální, aby bylo vydáno, a světlo světa spatřilo až v revolučním roce 1905, kdy inspirovalo liberální reformisty a pro rychlý úspěch bylo dvakrát přetištěno.

Vliv smithovství v Rusku byl zdvojnásoben faktem, že ve Skotsku v sedmdesátých letech osmnáctého století bydlela princezna Jekatěrina Dašková a její syn studoval na Edinburské univerzitě. Dašková hrdě psala o svém blízkém přátelství s „nesmrtelnými“, jako byl Adam Smith, rev. William Robertson, Adam Ferguson a Hugh Blair.

Avšak navzdory svému věhlasu vyhnalo nepřátelství ze strany ruského státu a církve za podpory většiny moskevské fakulty tyto dva právníky kvůli svým liberálním názorům z univerzitních postů. Oba byli donuceni odejít z univerzity – Treťjakov v roce 1773 a Desnickij v roce 1787 – a oba zemřeli krátce poté.

Smithovskou pochodeň zvednul v další ruské generaci německý smithovec, jenž je obvykle historiky považován za Rusa. Je jím baltský německý šlechtic Heinrich Friedrich Freiherr von Storch (1766-1835). Storch se narodil v Rize, vystudoval v Jeně a Heidelbergu, strávil svůj život ve špičkách ruské státní správy, stal se profesorem v Císařském vojenském sboru a učil budoucího cara Mikuláše I. a jeho mladšího bratra smithovské politické ekonomii. Von Storch pomohl přinést smithovství do Ruska sepsáním německy psaného devítidílného historického a statistického díla o Rusku na konci osmnáctého století (1797-1803) a později také pojednání o ekonomii ve francouzštině, Kurz politické ekonomie (1815). Kniha byla vydána v Petrohradě pro výuku budoucího cara. Von Storch byl umírněný smithovec, rozumně odmítnul myšlenku, že by práce byla „neproduktivní“ a ve svém posledním díle z roku 1824 zabředl do pre-keynesiánské příjmové analýzy.

[1] William Blackstone (1723-1780), anglický právník a politik, pozn. překl.