Emigrovat není zločin - být přijat není nárok

Mises.cz: 14. července 2017, Lubor Adámek, komentářů: 1

Jako libertarián výjimečně stojím někde uprostřed dvou často propagovaných extrémů, tzn. od "otevřené náruče" až po "odpor, striktní ne". Na jednu stranu uznávám výhrady k představě stability a harmonie multikulturní společnosti, rozumím obavám z přílivu davů neznámých lidí, tedy i nových zločinců a potenciálně nebezpečných radikálů, naprosto rozumím také obavám z využití demokratického mechanismu a "sociálního systému" minoritami z jiných tzv. civilizačních okruhů. Ale z opačného pohledu... stále se bavíme i o lidech, kteří unikají před válkou, násilím a socioekonomickým rozkladem ve svých původních zemích (udělal bych to samé), i o těch tzv. ekonomických migrantech, kteří pro sebe hledají materiálně příznivější podmínky. Na tom není nakonec nic špatného, vzhledem k tomu, že i mezi námi je mnoho takových. I já sám jsem dočasným ekonomickým migrantem byl. Jestli je problém v tom, že by využívali "naše sociální systémy“, tak je problém v daných systémech, ne v nich. I bez nich jsou milióny lidí přinuceny financovat miliónům cizích lidí jejich životy aniž by tak dobrovolně chtěli. Jestli je riziko ve využívání demokratického mechanismu k prosazování cizorodých nábožensko-politických hodnot na úkor ostatních lidí, na úkor původního obyvatelstva, tak je opět problém v daném mechanismu (kde si můžete prohlasovat více peněz z cizí peněženky, větší možnost neoprávněně kecat do životů jiných lidí,...). Na druhou stranu, otevřená náruč s komfortním vědomím toho, že "já" za nové obyvatele nebudu nijak zodpovědný, že problémy s nimi spojené zaplatí a vyřeší stát (tzn. opět, nedobrovolně i my ostatní), že se zde, daleko ode mne a mé rodiny, jen tak "rozplynou". To je jen těžko obhajitelné.

Libertarianismus může podle mého chápání nabídnout dvě možná řešení: prvé, v rámci plnohodnotného soukromého vlastnictví, a druhé, částečné a méně konzistentní, v rámci aktuální, státem silně prolezlé společnosti. V prostoru úplného soukromého vlastnictví je každý člověk svým způsobem "imigračním úředníkem", který rozhoduje jestli do prostoru jeho majetku může někdo konkrétní imigrovat či nikoliv. To on je tím, u koho by ti nově příchozí lidé eventuálně žili. Kdo by jim měl pomáhat, finančně i jinak, usadit se; pomáhat jim přímo i nepřímo s jejich sociální integrací, místním jazykem, prací. Věřím, že mnoho lidí s nyní "otevřenou náručí" by si hluboce rozmyslelo možnost, že by se zcela cizí lidé, z úplně jiné části planety, mohli usadit v jejich vlastních domovech, žít s jejich rodinami, a to se všemi možnými riziky a náklady. Také by jistě mnozí očekávali, že jestliže chce někdo zcela cizí vstoupit do jejich domu, případně u nich i nějaký čas žít, tak je povinností příchozího ubezpečit a odůvodnit, proč by takovou velkorysou možnost dostat měl. Nikoliv povinností hostitele. Druhé řešení, v současné situaci, s rozsáhlým státem na našich bedrech, je obdobné "ano, ale". Imigrace z různých koutů světa? Ano, není to zločin, ale nechť ti, co jsou tak otevření a solidární, jsou za nové obyvatele osobně zodpovědní finančně i právně. Jestli jsou ti lidé opravdu tak humánní a solidární, tak nechť nabídnou uprchlickým rodinám své domovy. Své domy, byty a chaty. Ne bídné uprchlické tábory financované i z peněz nás ostatních. Nechť jim pomáhají, samostatně nebo skrze dobrovolné nadace, na své vlastní náklady. A nechť nesou nějaký díl odpovědnosti za jejich potenciálně zločinné jednání.

Podstatou obou těchto řešení jsou:

1. Reálná odpovědnost konkrétních lidí.

2. Decentralizované, individuální posuzování a rozhodování.

3. Respekt k přirozeným právům všech lidí.

4. Reálná nikoliv zdánlivá, politická „solidarita“ z cizích peněz.

5. Nespoléhání se na „moudrá a prozřetelná“ rozhodnutí vlád a parlamentů.

6. Alespoň částečné navrácení možnosti svrchovaně rozhodovat o místě kde žijeme zpět do našich rukou.

Jako mnohem fundovanější zdroj informací k tomuto tématu doporučuji knihu Jesúse Huerta de Soto s názvem Teorie dynamické efektivnosti, kde se v osmé kapitole libertariánskou teorií svobodné migrace zevrubně zabývá.

Publikováno 6.1.2016. Zdroj: http://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490208