J. T. Gatto: Nepopsaná historie amerického vzdělávání

Mises.cz: 10. dubna 2015, Přemysl Holub, komentářů: 1

Výše uvedený knižní titul je šokujícím popisem historie vzniku povinné státní školní docházky, tak jak ji dnes známe nejen v USA, ale víceméně po celém světě. John Taylor Gatto předkládá faktické informace a snaží se odhalit původní úmysly při zavedení povinného školního vzdělávání.

John Taylor Gatto působil jako učitel na různých školách v New Yorku. Přesto, že získal během své kariéry několik prestižních ocenění za pedagogickou činnost, rozhodl se ji po zhruba třiceti letech ukončit, a opustil systém, který mu připadal zcela nereformovatelný.

Povinný školní systém, tak jak ho všichni známe dnes, pochází z Pruska první poloviny 19. století. Prusko bylo v té době vojenskou mocností, jejíž loajální armáda vzbuzovala závist všech mocichtivých panovníků okolního světa. K zásadní změně došlo v roce 1806 po katastrofální porážce Pruska Napoleonem u Jeny. Jako odpověď na tuto porážku bylo potřeba reformovat systém a zajistit ještě efektivnější přísun poslušných vojáků (do té doby šlo o profesionální armádu) ochotných položit život za svou vlast. Takto došlo ke zrodu prvního formálního, centrálního, povinného školství. Cíle nového centrálního školského systému byly definovány zcela  stručně a jasně. Měl zaručit: 1) poslušné vojáky pro silnou a loajální armádu, 2) poslušné dělníky do dolů, továren a farem, 3) podrobivé občanské služebnictvo vycvičené ve svých funkcích, 4) podrobivé úředníky pro průmysl, 5) občany uvažující podobně o většině problémů, 6) národní uniformitu v myšlení, slovech a činech.

Nový centrální školský systém se ukázal jako velmi dobře fungující ve smyslu dosažení svých stanovených cílů. Do konce 19. století ho adoptovaly víceméně všechny ostatní mocnosti.  V Americe se do povědomí sociálních plánovačů té doby dostal především díky Horáci Mannovi. Ten byl tímto systémem nadšen a oceňoval možnosti, které tento systém poskytoval sociálním plánovačům usilujícím o vytvoření harmonické společenské utopie. Poznatky ze svých cest po Prusku shrnul v “Reportu cestovatele” z roku 1843. Vyzdvihl přednosti pruského systému před Bostonským školským výborem a zdůraznil jejich “dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku a občanský pořádek”.

První zákony o povinné školní docházce inspirované pruským modelem se tak v USA objevily v polovině 19. století jako důsledek úsilí školského reformního hnutí té doby v čele s Horaciem Mannem. Cíle reformace byly definovány podezřele podobně jako ty v Prusku o zhruba třicet let dříve, a to: 1) respektování autorit, 2) sebekontrola, 3) sebedisciplína.

Gatto popisuje myšlenky protagonistů reformního hnutí takto:

Správně reformovaný chlapec “získává daný charakter”, který je možno autoritou předepsat v předstihu v souladu s potřebami efektivního byznysu a průmyslu (konec citace).

V roce 1890 byla průměrná délka školní docházky v USA 12 až 20 týdnů ročně s účastí 26 - 42% dětské populace v závislosti na konkrétním státu unie. Ohledně postoje rodičů k této radikální reformě Gatto uvádí, že se v některých případech vzbouřili a své děti ze škol odebrali. Některé případy vyústily v pouliční násilí a fyzické zničení některých škol. Radikální školská reforma se tedy neobešla bez opozice, ale většina rodičovstva otevřeně neprotestovala. Zřejmě nepochopila, o čem nový systém vlastně je.

Gatto popisuje tuto situaci takto:

“Ke zmatení zainteresované populace došlo tak, že rodiče i žáci stále věřili, že  cílem nového školského systému je zvýšení gramotnosti populace. A tomu, samozřejmě, věří dodnes.  Avšak toto přestalo být cílem ve velkých amerických městech nejpozději v roce 1905. Školství bylo o efektivitě.  Sociální efektivita znamenala standardizaci lidských jednotek.”

Při pohledu na historii vzniku masového povinného školství je nutno uznat, že systém vykazuje minimálně uspokojivé výsledky - tedy z pohledu jeho tvůrců, kteří však neměli to štěstí se toho dožít. Během dvacátého století se povinná školní docházka proklamovala jako základ civilizované společnosti. Další, alternativní svobodné metody vzdělávání už jsou dnes většinou z nás považovány za extrémní, radikální a nepředstavitelné. A v neposlední řadě vlastně nemožné  vzhledem k jejich ilegálnímu charakteru. Podle Gatta jde o situaci “něco za něco”, a to o výměnu svobody za snížení zodpovědnosti za vzdělávání dětí, za větší bohatství a prosperitu, za pohodlnost  při rozhodování a samostatném řízení našich vlastních životů. 

Myslím si, že následující odstavec stojí zato odcitovat v celém svém znění, Gatto říká:

V rozzlobeném dopise do magazínu Atlantic Monthly (leden 1998), Walter Green z Harboro v Pensylvánii protestoval proti “mýtu našich selhávajících škol”, jak to nazval, takto: “Máme to štěstí, že máme tu nejproduktivnější pracovní sílu, největší ekonomiku, nejvyšší materiální životní úroveň, více Nobelových cen než zbytek světa dohromady, nejlepší systém vyššího vzdělání, nejlepší hi-tech medicínu a největší armádu. Těchto věcí by nemohlo být dosaženo bez špičkového systému vzdělávání (konec citace).

Gatto reaguje:

“..Pravda je, že americká bezprecedentní globální nadvláda a okázalé materiální bohatství jsou přímým výsledkem druhořadého vzdělávacího systému, na jehož neefektivnosti v rozvoji intelektu a charakteru závisí. Kdybychom vzdělávali lépe, nemohli bychom udržet tu korporátní utopii, kterou jsme vytvořili. Školy budují národní bohatství za cenu zničení osobní svrchovanosti, morálky a rodinného života. Byl to kompromis.” [podtržení moje vlastní]

V originále J. T. Gatto: “The Underground History of American Education: A School Teacher’s Intimate Investigation Into the Problem of Modern Schooling”. Kniha je v originále dostupná v archivu webu lewrockwell.com: http://archive.lewrockwell.com/gatto/gatto-uhae-1.html