Mises.cz

Mises.cz

Legislativa a přirozený zákon: Je možné uzákonit morálku?

Je možné člověka přinutit zákonem považovat něco za morální, pokud je to pro něj nemorální? Je možné uzákonit morálku? Tvrdím, že ne.

Přirozená lidská práva jako právo na vlastnictví sebe sama a z něho vyplývající právo na legitimní nabytí soukromého majetku jsou založena na samotné podstatě lidské existence. Plynou z faktu, že to, co dělá člověka člověkem je, že k přežití používá vlastní rozum.

Na přirozených lidských právech jsou založena všechna ostatní lidská práva. Jakékoliv lidské právo se dá zobecnit na vlastnické právo. Např. právo na svobodu slova neznamená, že mám právo kdekoliv a kdykoliv řečnit. Znamená, že prostřednictvím svého majetku, ať už si koupím prostor v televizi nebo postavím řečnický pult na zahradě, mám právo se dle vlastní vůle vyjádřit. Podobně je tomu u svobody tisku. Jakkoli bych chtěl, ostatní nejsou povinni mi dát v jejich tisku prostor k vyjádření. Mám ale právo použít své soukromé prostředky k otištění čehokoli, dokud neomezuji vlastnická práva jiných lidí. V jistém smyslu jsou práva na svobodu slova a tisku plně obsažena v právu na soukromé vlastnictví, a proto je jejich vymezení nadbytečné.

Přirozená lidská práva, jak bylo uvedeno výše, náleží člověku z jeho podstaty bytí. Nemohou proto být člověku nikým přidělena ani odebrána. Někteří lidé si myslí, že lidská práva byla člověku přidělena státem nebo jinou autoritou. Není tomu tak. Přirozená lidská práva existovala dávno před jakoukoliv formou státu. Dalo by se říct, že přirozená práva člověka vznikla v okamžiku, kdy se na zemi objevil a aktivně použil vlastní rozum. Přesněji ve chvíli, kdy byli alespoň dva. V případě osamoceného jedince nemá smysl o lidských právech mluvit.

Jak do konceptu přirozených práv zapadá státní nebo jakákoliv jiná forma autoritářské legislativy? Tvrdím, že je zčásti zbytečná, a to tam, kde vlastně jen popisuje přirozená práva. V ostatních částech je pak nemorální.

Pokud jde o část legislativy, kterou jsme pojmenovali jako “zbytečnou”, říkám, že dobro a zlo nemůže být určeno autoritou. Určitě si nemyslíme, že pokud se někdě napíše “krást se nemá a vraždit je zakázáno”, nebude k těmto činům docházet. Všichni víme, že krást a bezdůvodně zabít je nemorální. Ještě absurdnější by bylo si myslet, že tyto zákony jsou určeny pro ty, kteří přečiny páchají. Že by tak činili proto, že nevědí, že krást a zabíjet se nemá? Ti se zákony stejně neřídí, přestože o nich vědí. K čemu potom tyto zákony slouží, pokud nejsou zbytečné? Evidentně rozeznáme dobro od zla i bez nich.

Zbývající část legislativy, kterou jsme nazvali “nemorální”, z pozice autority legitimizuje jevy, jež by za normálních okolností byly nepřípustné a každý, kdo by se v nich angažoval, by byl právem považován za zločince. Otázka zní: je možné z něčeho nemorálního prostřednictvím autority udělat věc morální? Nebo trochu jinak: je možné člověka přinutit zákonem považovat něco za morální, pokud je to pro něj nemorální? Je možné uzákonit morálku? Tvrdím, že ne.

Někteří namítnou, že bez zákonů vypukne chaos ve formě krádeží, vražd atd. Pokud bychom zmáčknutím tlačítka přes noc zrušili státní legislativu, bylo by tomu opravdu tak? Nebylo by okamžitě na světě mnohem nebezpečněji? Po určitou dobu je to docela možné. Je ovšem důležité si uvědomit, že to nemá se zákony nic společného. Jediný faktor, který zloděj nebo vrah zvažuje při útoku, je jeho vlastní riziko a nebezpečí újmy. Nikoli zákon. Pokud by to byl, tak jak je možné, že pořád existují vrazi a zloději? Kriminálník rozlišuje velikost nebezpečí, které mu hrozí, nikoliv od koho nebo jakým prostřednictvím mu toto nebezpečí hrozí. Kdybychom ze dne na den přestali vynucovat dodržování zákonů (a tím by přestala existovat státní policie), ke zvyšení kriminality by mohlo dočasně dojít. Stalo by se tak jen do té doby, dokud by se lidé nenaučili opět samostatně bránit. A to minimálně na takové úrovni, aby tím nebezpečí újmy pro útočníka bylo zhruba stejně pravděpodobné jako v situaci, kdy měla oběť možnost zavolat policii. V každém případě, zloděj by byl pořád zlodějem a vrah vrahem, bez ohledu na neexistenci legislativy. V tomto smyslu je dokonce pravděpodobné, že v momentě, kdy by se lidé opět naučili zabezpečit sami, riziko újmy pro útočníka by v mnoha případech bylo vyšší než v “době zákonů a odzbrojeného obyvatelstva”, a tím by bylo celkově bezpečněji. Útočníkovi by totiž šlo v mnoha případech bezprostředně o život, pokud by se lidé nemohli spoléhat na pomoc zvenčí a jejich obrana by byla ryze jejich zodpovědností. Pro ilustraci si představme následující situaci: za jinak stejných podmínek, která s následujících situací bude pro zloděje riskantnější? Dům spadající do jurisdikce A, kde je uzákoněno, že krást se nesmí nebo stejný dům, který spadá do jurisdikce B, kde krádež sice není součástí legislativy, ale je pravděpodobné, že majitel je ozbrojen a připraven svůj majetek bránit? Který z těchto dvou domů si jako potenciální zloděj ke své krádeži vyberu?

Autorita oprávněná k definování dobra a zla neexistuje. Je to iluze. Pokud vezmu hlavičkový papír a napíšu: “Já, Přemysl Holub, tímto prohlašuji, že mám právo obdržet každoročně 3 % z vašeho výdělku” nebo “Zakazuji pěstovat a užívat určité druhy rostlin” a následně prohlásím, že od této chvíle je mé prohlášení zákonem, v čem je moje prohlášení odlišné od nemorální legislativy? Jde o nelegitimní omezení vlastnických práv jiných lidí a není důležité, kým nebo čím bylo “zlegitimizováno”, zda to bylo nějakým zákonem.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed