Násilí do politiky nepatří?

Mises.cz: 19. října 2015, Urza, komentářů: 6

Henriette Reker, náměstkyni primátora města Gelsenkirchen a kandidátku na post starosty Kolína nad Rýnem, den před volbami kdosi pobodal; po útoku byla dotyčná s vážnými zraněními krku převezena do nemocnice, operována a (prozatím) zachráněna. Kancléřka Merkel je šokována, současný starosta Kolína nad Rýnem Roters je šokován, německý ministr vnitra de Maiziere je šokován, i ostatní němečtí politici jsou šokováni, demokracie je ohrožena; aby také ne, když se prostý poddaný z řad plebsu vzepřel a narušil představy mocipánů o vlastní nedotknutelnosti!

Německý ministr vnitra prohlásil, že čin považuje za útok na demokracii a je znepokojen násilnými akcemi, které doprovázejí debatu ohledně uprchlíků; šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel se také nechal slyšet, že násilí do politické debaty nepatří; i Cem Özdemir (vůdce Zelených) je zděšen násilným potenciálem některých lidí ve společnosti; předseda Svobodných demokratů Christian Lindner násilí také odsuzuje; a víte co? Já s nimi všemi souhlasím; mají naprostou pravdu.

Je to otřesné, kolik násilí je přítomno v politické debatě; mírumilovná diskuse o uprchlících by totiž vypadala tak, že Merkel, Reker, Gabriel i všichni ostatní papaláši řeknou svůj názor na to, jak bychom měli uprchlíky živit a starat se o ně, aby se pak každý mohl sám dobrovolně rozhodnout, zda se tímto doporučením bude řídit, nebo nebude (a úplně stejně by to mělo vypadat i ohledně všech ostatních politických otázek). Výsledkem by mělo být, že nějací Kohouti si naberou pár uprchlíků domů, určitě se najdou i další samaritáni, již se třeba postarají o vyloženě zubožené rodiny s dětmi, práceschopní migranti budou zaměstnáni (bez státních zásahů) tím, kdo o ně má zájem (a bez cavyků odmítnuti těmi, kdo je nechtějí, žádné antidiskriminační zákony); a drtivá většina lidí, která o nic z výše uvedeného zájem nemá, by se prostě neúčastnila. Tak by vypadala politická debata, v níž by násilí zcela absentovalo.

Obávám se však, že takto si to žádný z výše uvedených nadlidí nepředstavuje; oni mají za to, že „mírumilovná“ politická debata bude vypadat tím způsobem, že oni rozhodnou a všichni ostatní je poslechnou. Kdo neposlechne na první pokus, ten bude násilím (!) donucen, ať už se mu to líbí, nebo ne. Nezlobte se na mě, dámy a pánové, toto je sice demokracie, ale rozhodně to není nenásilná politická debata; chápu, že tomu u moci to tak může připadat, protože násilí není použito vůči němu, nýbrž proti plebsu, nicméně kdo seje vítr, sklízí bouři a jen blázen očekává, že bude násilím vládnout a nenajde se nikdo, kdo by mu postavil.

Program Henriette Reker se mi shodou okolností dostal do ruky dávno před útokem; černé na bílém v něm stojí, že dotyčná zajistí uprchlíkům bydlení a „podporu“. Ač nevím přesně, co mínila onou „podporou“, bydlení samo o sobě není levná záležitost; a vím dosti přesně, co mínila jeho zajištěním – poddaní budou muset platit ubytování někomu, komu jej prostě platit nechtějí, a kdo se bude vzpouzet, ten bude o své peníze oloupen násilím ze strany policie. Omlouvejte si to, jak chcete, ale Henriette Reker tím naprosto otevřeně vyhrožovala daňovým poplatníkům a chtěla je nutit platit něco, o co nemají zájem; násilí tedy iniciovala ona, zatímco ten, kdo ji poranil, se jen bránil.

Kdyby dotyčná mínila za svoje peníze, ve svém volném čase a z vlastních zdrojů zajišťovat uprchlíkům třeba pětihvězdičkový hotel a hodinky s vodotryskem, neřeknu proti ní ani popel a jednání útočníka jednoznačně odsoudím coby akt sprostého teroristy, neboť na svém a za své ať si uprchlíky živí každý, komu je libo. Nutit však ostatní násilím k tomu, aby se na takové akci proti své vůli podíleli, není nic než svinstvo, proti kterému by měl mít každý právo se bránit; a kdyby bylo možné takovou obranu provádět účinně (což rozhodně není tento případ), dost možná by to mnohé útočníky odradilo.

Že něco podobného dělají politici běžně? A nejen v souvislosti s uprchlíky? Samozřejmě. A úplně stejně jako v tomto případě, pokusí-li se je někdo zastavit, prostě se brání; bude-li kdokoliv ostatním vyhrožovat zabavením části jejich majetku a bude-li to dotyčný myslet smrtelně vážně, pak násilí ze strany obětí lze považovat za obranu. Je mi jasné, že z právního hlediska nikoliv, neboť stát sám sobě udělil legislativní výjimku, leč opět se dostáváme k tomu, že jediný rozdíl mezi naprosto zavrženíhodným jednáním jednotlivce a většinově akceptovatelným jednáním státu spočívá v tom, zda je daná akce legální, což však nic nevypovídá o etické stránce věci, neboť kdo tvoří zákony? Typicky parta všehoschopných bezpáteřních grázlů; ve výsledku je pak legální to, co se jim hodí (ve své době to bylo i zavírání lidí do gulagů či koncentračních táborů).

Z článku by nyní možná mohl čtenář získat pocit, že daný čin podporuji, leč není tomu tak; ačkoliv násilí dle mého názoru jednoznačně iniciovala Henriette Reker, zatímco pán s nožem jen bránil svůj majetek vůči útoku, nepřipadá mi jeho akce chytrá a už vůbec ne smysluplná. Sám si moc nepomohl, neboť půjde bručet; a dost pochybuji, že pomohl někomu jinému, neboť útočníka jednak neeliminoval (dotyčná přežila), ale i kdyby ano, je snadno nahraditelná někým podobným. Za jediný reálný efekt, který tento čin může mít, považuji strach, jenž zaseje do srdcí ostatních politiků; bohužel se však obávám, že jestli se tento strach nějak viditelněji projeví, pak rozhodně ne tím, že by tito začali zpytovat svědomí, nýbrž spíše nějakými dalšími totalitními opatření a utahování šroubů, o které si to v očích zakazovačů přímo říká. Třeba by mohli v Německu zakázat nože…

Atentátu tedy rozhodně netleskám, neboť jej považuji za neuvěřitelně hloupý a dost možná i kontraproduktivní akt, ale připadá mi naprosto absurdní argumentace politiků na téma nenásilí; oni jsou ti, kdo iniciují násilí, oni chtějí lidem násilím vnucovat své názory, oni jsou agresoři, takže ten, kdo se jim vzepře, se prostě brání. Nyní nezbývá než doufat, že výsledkem nebude žádné další totalitářství a zákazy; též bych měl velkou radost, kdyby útok někomu z politiků útok otevřel oči, což však považuji za těžce nereálný scénář z říše snů.