Pár slov k dětské práci

Mises.cz: 12. ledna 2011, Lukáš Kubec, komentářů: 3

Článek Jakuba Skaly „Lesk a bída dětské práce“ vyvolal (nejen zde, ale i na devian.cz) poměrně zajímavé reakce. Je škoda, že jedním ze základů oněch reakcí bylo mnohdy prosté nepochopení. Nikdo totiž samozřejmě nechce, aby děti u nás dneska pracovaly v továrnách.

Indické děti (AP Photo M.Lakshman)

Nikdo nezpochybňuje, že desetileté dítě nemá intelektuální „sílu“ na vyjednávání se svým „zaměstnavatelem“. Nikdo neříká, že tomu tak není.

Jediné, co já či Jakub Skala říká, je to, že jsme vlastně neuvěřitelně bohatí. Dětí mladších 15 let je v ČR 1 601 593. Lidí starší 64 let je v České republice zhruba stejně.

Tyto dvě zhruba stejně velké skupiny jsme schopni my ostatní uživit. U té druhé to již je nějaký ten rok problém. U té první nikoliv. Naše děti jsme schopni uživit právě díky tomu, že jsme ve skutečnosti poměrně bohatá společnost.

Díky čemu jsme však dnes natolik bohatí? Je to samozřejmě (také) díky dětem, které před sto a více lety chodily pracovat. Tehdy jsme my, jakožto „společnost“, nebyli natolik bohatí, abychom dokázali uživit tak významnou část populace, jako jsou děti. Bohatství se vytváří produkcí — produkcí inovací, nových myšlenek, lepších produktů — věcí, které uspokojují lidské potřeby (více, lépe). Děti z onoho „divokého kapitalismu“ 19. století produkovaly — a vytvářely bohatství. Bohatství, díky kterému dnešní děti pracovat nemusí.

Mějme tehdejší děti v úctě a važme si našeho současného bohatství. Nebýt jejich dětské práce, byli bychom někde na úrovni 19 století. Proč? Protože pokud bychom dnes potřebovali dětskou práci, znamenalo by to, že bychom neměli k dispozici kapitál (stroje, finance, odborníky), který by je jinak přirozeně nahradil.

Tehdejší děti tak dokázaly zajímavou věc: tím, že produkovaly a vytvářely kapitál, způsobily to, že dnešní dětská práce je spíše kontraproduktivní. Její „cena“ je záporná. Dnešní děti nepracují nikoliv proto, že by to bylo zakázáno zákonem, ale proto, že to již není třeba. Je výhodnější nechat děti vzdělat, aby mohly vůbec pracovat, protože základní gramotnost a schopnost myslet je pro dnešní práci základním předpokladem. Nevzdělané dítě je příliš drahý pracovník, oproti člověku se základní školou je v jasné nevýhodě. V současné době není pro nevzdělané děti uplatnění, není důvod proto, aby pracovaly.

Nebyl to stát, který „zrušil“ dětskou práci, ale samy děti a to svou vlastní předchozí prací.

Současný zákon, který zakazuje práci, pokud vám nebylo 15 a nemáte dokončenou základní školní docházkou je dnes asi stejně tak platný, jako zákonný zákaz parkování lidské vesmírné lodě na zahradě mimozemšťanů. Dneska v žádném případě téměř nikdo nebude děti do práce nutit (násilím). A pokud to ještě někdo někde dělá, žádný zákon mu v tom nezabrání — obvykle je to již spíše otázka sociální péče.

Nechme chudé zbohatnout

Jak jsem již řekl, věřím, že Jakub Skala nechtěl ve svém článku dětskou práci honorovat. Myslím si, že cílem mohlo být poukázání na jiný, velmi důležitý fakt.

Poslední dobou je módní říkat, že dětskou práci je třeba zakázat. Ono zakázání nějaké práce (obecné) je tak trochu nesmysl — i dnes u nás děti pracují (já myl nádobí a vynášel koš).

Často se za cíl berou chudé země třetího světa — říká se, že je třeba „chudákům dětem pomoci od tyranie továren“. Avšak nejde o nic jiného, než o vývoj podobný tomu, co jsme my, evropané, již zažili: děti pracují, aby budoucí děti nemusely pracovat.

Pokud na produkty, které byly vyrobeny pomocí dětské práce zavedeme třeba clo, neuděláme nic jiného, než že přinutíme další a další generace dětí k tomu pracovat, místo toho aby se vzdělávaly. Současné děti totiž budou muset z továren odejít. Jejich alternativami jsou těžké práce v zemědělství a prostituce. Budoucí děti v zemích třetího světa budou nuceni pracovat tak či tak — buď legálně, protože jejich svět nebude natolik bohatý, aby jim zajistil klidné dětství, a nebo „na černo“ — již zmíněnou prostitucí, žebráním či v zemědělství.

Dětská práce zmizí sama, jakožto znak přicházejícího bohatství. Těšme se na to.

Článek původně vyšel na webu autora - devian.cz.