Právo podle Somálců

Mises.cz: 04. prosince 2011, Davi Barker (přidal Jakub Skala), komentářů: 51

Mnoho voluntaristů toužebně vzhlíželo k Somálsku, aby zahlédlo důkazy našich myšlenek v praxi. Ale je to celkem těžké, když příklad ze skutečného světa je pro většinu lidí také zároveň čistým obrazem extrémní chudoby a soupeřících válečných lordů.

Nicméně čas od času se objeví článek, který správně poukazuje, že porovnávat Somálsko s rozvinutými zeměmi, je intelektuálně trochu nečestné. Ve skutečnosti se v Somálsku bez státu nebo v porovnání se svými sousedy, kteří stát stále mají, zlepšil prakticky každý ukazatel životní úrovně.

Dokonce i BBC neochotně přiznala, že 20 let anarchie popohnalo ekonomický růst, speciálně pak v sektoru telekomunikací.

Kniha Michaela van Nottena The Law of the Somalis popisuje bezstátní právní tradice v Somálsku, které on nazývá „kritarchie“[1]. Zatímco Afrika směřuje k populistickým hnutím požadujícím demokracii západního stylu, chtěl bych stejně jako van Notten argumentovat, že domorodá kvalitnější alternativa se uhnízdila přímo na africkém dvoře.

Somálsko není bezstátní společnost náhodou, jak tvrdí konvenční pohled. Lidé žijící v Somálsku vědomě odmítli demokracii a centrální vládu, a z dobrého důvodu. Před koloniálním obdobím byly téměř všechny africké národy polycentrickými kmenovými anarchiemi, které praktikovaly systém obyčejového práva (customary law).

Somálci nikdy neakceptovali právní systémy koloniálních mocností a z velké části je ignorovali nebo se je snažili neutralizovat tím, že se jim nepodřizovali, a vždy preferovali společenské uspořádání svého vlastního vzhledu. V roce 1991 se Somálská republika zhroutila, ale místo aby byl zvolen nový vůdce, Somálci jednoduše dovolili svému vrozenému obyčejovému právu, aby se bez odporu stalo právem v zemi, právem, které nezahrnuje žádnou centrální vládu.

Nemůže se objevit žádná diskuse o Somálsku, která by neadresovala politické násilí ve městě Mogadišu a jeho okolí. Proč tedy Mogadišu? No Mogadišu je tím místem, kde se již nefungující politici staré republiky, nyní známí jako „váleční lordi“, snaží znovuustavit centrální vládu ve starém hlavním městě.

Spojené státy a OSN věří, že centrální vláda je nezbytná, aby dovedla Somálsko do „rodiny demokratických národů“, a utratily miliardy dolarů na pokusy o utvoření států, které pouze prodlužují násilí. V podstatě existuje obrovská zásoba peněz pro kteréhokoliv válečného lorda, který může přesvědčivě tvrdit, že on je centrální vládou Somálska, ale lidé vytrvale odolávají takovýmto nárokům. A tak, pokud chtějí váleční lordi dosáhnout na tento tajný fond, musí používat hrubou sílu jak proti lidem, tak proti sobě navzájem. Kdyby nebylo těchto peněz, existovala by pro občanskou válku jen malá motivace.

Van Notten spekuluje, že důvod, proč to Spojené státy a OSN dělají, je ideologický a fundamentálně zakořeněný v jejich strachu, že pokud by Somálsku bylo dovoleno uspět, jeho systém bezstátního práva by mohl být posuzován jako funkční alternativa k demokracii a mohl by se rozšířit dále.

Proč jsou Somálci konsistentně neokouzleni západními politickými systémy?

Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme definovat čtyři prameny práva, které van Notten identifikuje ve své knize: přirozené právo, smluvní právo, statutární právo a obyčejové právo. Přirozené právo je dobrovolný původní řád všech lidských společenství, který se vyvinul současně s lidskou povahou/přirozeností. Je neviditelnou rukou za celým lidským ekosystémem. Přirozené právo může být objeveno a popsáno, ale nemůže být pozměněno lidskými ambicemi. Přirozené právo je takové právo, které může být zevšeobecněno na všechny lidské bytosti a vykonáváno bez povolení a bez porušování práv ostatních – jmenovitě jsou to práva na život, svobodu a majetek. Jednoduše řečeno: neubližuj lidem a neber jim jejich věci.

Smluvní právo jednoduše znamená dodržování smluvních závazků. Smlouva je platná, pokud ji obě strany uzavřely dobrovolně a neporušuje práva žádné třetí strany.

Statutární práva jsou pravidla psaná vládci a vynucovaná pod hrozbou násilí obvykle skrz trvalou policejní sílu.

Obyčejové právo může být neobvyklý koncept, ale jakmile se ho naučíte vnímat, uvidíte ho všude. Stejně jako přirozené právo se objevuje spontánně na základě dobrovolných interakcí lidí. Uvažujte o tom takhle: zákony chemie a fyziky jsou věčné, ale věda v těchto disciplínách se neustále vyvíjí. Takový je vztah mezi přirozeným a obyčejovým právem. Přirozené právo je věčné, zatímco obyčejové právo je disciplína, která vybrušuje naše chápání tohoto práva.

Přirozené právo může být provozováno pouze v souladu samo se sebou, stejně jako nekonzistence vyvrací zákon v nějakém vědním oboru. V tomto smyslu nemohou být podvodné smlouvy, barbarské zvyky a represivní zákony oprávněně považovány za práva, ale pouze za pravidla.

Somálci tento koncept neignorují. Ve skutečnosti slova život, svoboda, majetek a čtvero rozdělení práva mají vlastní slovo v jejich jazyce a nebyly vypůjčeny z jiných jazyků, což indikuje, že tyto koncepty jsou pro ně stejně vrozené, jako jsou pro anglicky mluvící lidi. Nebyla to žádná historická náhoda, že si vytvořili dobrovolnou právní strukturu. Téměř každé somálské dítě je pečlivě vzděláno v obyčejovém právu do věku sedmi let. Dokonce i negramotný nomád rozumí životu, svobodě a majetku a nepovažuje sám sebe za předmět ničí autority kromě boží.

Somálci silně odmítají statutární systémy, jako je demokracie, protože ty činí každého podřadného politickým představitelům. Oponují dělení společnosti na vládce a ovládané. Demokracie je často prezentována jako „souhlas s (nad)vládou“ (government by consent), ale v jakémkoliv statutárním režimu si někdo nárokuje autoritu nad někým, kdo k tomu nedal souhlas. Nemožnost vystoupení buď neúčastněním se nebo secesí činí celý koncept souhlasu bezvýznamným. Nemůže existovat přirozené právo volit „zastupitele“ k tomu, aby dělal něco, na co sám nemáte přirozené právo.

Dále by myšlenka, že vládci mohou psát nové zákony, Somálce udeřila jako nemravná, protože v jejich pohledu je právo před-existující.

Váží si přirozených práv, jako je právo na obranu vlastními zbraněmi, právo praktikovat právo, právo cestovat, volně uzavírat smlouvy, vzdělávat děti a obchodovat na otevřených trzích; ve statutárních systémech jsou všechna tato práva redukována na privilegia, která vyžadují licence. Dle přirozeného práva má člověk svobodu se zapojovat do těchto aktivit, aniž by musel žádat o povolení, a jakákoliv licence je zásahem do těchto práv. Aby mohlo statutární právo chránit přirozená práva, musí je nejprve porušovat, zatímco obyčejové právo je navrženo tak, aby chránilo přirozená práva takovým způsobem, že přirozené právo aproximuje. V tomto smyslu je sama statutární demokracie nekompatibilní s přirozeným právem.

Takže co je kritarichie? Jak funguje somálské obyčejové právo?

Pojem „kritarchie“ pochází z řeckých slov kritès (soudce) a archè (princip) a popisuje společenský řád, kde spravedlnost je vládnoucím principem. Název svádí k tomu, aby ho lidé vnímali jako „vládu soudců“, ale to skutečně není přesné. V kritarchii nemá soudce žádnou speciální moc a pouze zastává názor za souhlasu ostatních. A neexistují žádná pravidla, která by komukoliv zakazovala stát se soudcem. Strany, které jsou ve sporu, si mohou vybrat kohokoliv s dobrou reputací a často se stává, že jeden klan má mnoho soudců. Ale somálský soudce pouze prosazuje obyčejové právo, což je přirozené právo tak, jak mu on sám rozumí.

Tradiční somálská společnost je decentralizovaná, podobná internetu. Neexistuje žádná exekutiva nebo legislatura. Existuje pouze set dobře známých protokolů, který je sdílen sítí nezávislých jedinců organizovaných v klanech.

Nyní si můžete myslet, že klan musí mít velitele, který je finálním arbitrem ve všech záležitostech. To jednoduše není ten případ. Ve skutečnosti má mnoho klanů vlastní příběhy o dávné minulosti, kdy starší zvolili klanového velitele, ale ten byl natolik represivní nebo nekompetentní, že tuto pozici zrušili a shodli se ji nikdy neobnovovat.

Jedinci nejsou v žádném smyslu zavázáni svému klanu. Odpůrci nejsou nikdy nuceni účastnit se jakékoliv klanové aktivity a jedinci mohou svobodně opustit svůj klan a přidat se k jinému nebo vytvořit svůj vlastní. Uvnitř klanu neexistuje žádná násilná hierarchie. Protispolečenské chování pouze vede ke společenskému ostrakizmu. Pokud musí být použita síla, není to nikdy za účelem zničení osoby nebo majetku, ale pouze k zastavení agrese.

Právní aparát začíná fungovat pouze tehdy, pokud došlo k porušení práv ve formě zranění člověka nebo poškození majetku. Veškerá spravedlnost má kompenzovat, nikoliv trestat. Pokud tedy není oběť, pak ani není zločin. Somálské právo vyžaduje pouze, aby oběti byly kompenzovány za porušení jejich života, svobody a majetku.

Soud je zformován, pokud nějaký konflikt vyžaduje, aby ho vyřešila třetí strana. Pokud jsou jednotlivé strany sporu ze stejného klanu, mohou jít ke stejnému soudci, ale pokud jsou z různých klanů, soudci z každé rodiny společně vytvoří soudní dvůr. Soudci mají za úkol prozkoumat konflikt a objevit rozhodnutí, které nejlépe uspokojuje rozum a svědomí obou stran, nikoliv vynést verdikt, který bude konzistentní s precedentem ostatních soudů.

Pokud je obviněný shledán vinným, potom dluží kompenzaci oběti, které způsobil škodu. Somálci vidí ponižování či trestání pachatele jako ztrátu času a zdrojů s jednou výjimkou – když došlo ke způsobení škody záměrně, potom může být pachateli uložena dodatečná pokuta. Úkol odrazení (od dalších zločinů) nebo rehabilitace je ponechán na klanu pachatele, protože to jsou oni, kdo je za něj v konečném důsledku zodpovědný.

Takže v případě zranění může být pachateli uvalena povinnost poskytnout oběti zdravotní péči, dokud se nevyléčí. V případě krádeže musí být majetek vrácen a oběť je kompenzována za svoje potíže. V případě poškození majetku musí být daný majetek opraven nebo nahrazen. Ačkoliv je to vzácné, může být v případě vraždy vrah popraven, ale mnohem častěji souhlasí poškozená rodina s kompenzací, která se nazývá „cena krve“. Je to vždy na oběti a nikoliv soudci, aby se rozhodl, do jaké výše bude vynucovat verdikt.

Všechny případy jsou v komunitě široce diskutovány a pokud se objeví shoda, že soudce nesoudí k uspokojení lidí, může ztratit důvěru svého klanu a pravděpodobně nebude požádán, aby rozhodoval budoucí spory. Tímto způsobem jsou soudci vždy vystaveni otevřené konkurenci.

Pokud by uvnitř jednoho klanu bylo třeba (násilné) vynucování rozsudku, soud může požádat tělesně schopné muže, aby vytvořili dočasnou policejní jednotku, ale stálá policie neexistuje. Může být použita pouze minimální síla nezbytná k nápravě křivdy. Nicméně pokud dojde ke konfliktu mezi více klany, nemá jeden klan právo vynucovat rozsudek u druhého. Za nepodřízení se rozhodnutí mohou být uloženy pokuty, ale očekává se, že klan bude strážit svoje vlastní lidi, a existují mechanismy, které k takovému chování motivují.

Každý klan udržuje společný fond, do kterého jeho členové dobrovolně přispívají. Tento fond pro každého Somálce funguje jako druh sociálního pojištění oproti závazkům. Může být použit na poskytnutí zabezpečení pro ty, kteří procházejí těžkými časy, a jako počáteční kapitál pro byznysmeny, kteří si chtějí půjčit a investovat. Pokud nějaká osoba dluží odškodnění, které si nemůže dovolit zaplatit, musí požádat svůj klan, aby za ně zaplatil jejich závazky z tohoto fondu.

Tato situace může být bolestivě nepříjemná a dává klanu možnost vynadat dané osobě, ale zároveň zajišťuje, že oběť vždy dostane nápravu. V případě konfliktu mezi vícero klany tento mechanismus povoluje klanu oběti vyžadovat náhradu z fondu pojištění klanu hříšníka, což motivuje klan k strážení svých vlastních členů. Pokud se notorický porušovatel práva stane přítěží pro fond pojištění, může být jeho členství ukončeno, což z něj dělá psance bez jakékoliv ochrany kteréhokoliv soudu.

V principu se bude tento popis kritarchie v Somálsku zdát velmi povědomý kterémukoliv studentovi přirozeného práva. Nicméně ve skutečnosti jsou některé zvyky, které se vyvinuly, tak unikátní pro svoji kulturu a historický kontext, že se zdají zcela cizí.

Některé zvyky také potlačují ekonomický vývoj, což může vysvětlovat, proč byl somálský růst v minulosti menší, než bychom předpovídali v bezstátní společnosti. Například obyčejové právo se velmi zdráhalo rozšířit majetková práva na půdu. Místo toho je půda vlastněna klanem a postupně se vyvinul velmi propracovaný systém užívání země. To může dávat smysl nomádské pastevecké společnosti, ale pro rozvoj moderní infrastruktury je vlastnictví půdy klíčové.

Navíc cizinci nemají v somálském právním systému žádnou ochranu (pokud nejsou akceptováni hostitelem v klanu) a mají kompletně zakázáno vlastnit půdu. Logika za tímto je taková, že cizinci nejsou pojištěni proti závazkům, jako jsou členové klanu; ale odrazování od zahraničního obchodu potlačilo jak ekonomický růst, tak kulturní vzájemné obohacování.

Další zvyky jsou dle moderních standardů zcela barbarské. Některé klany používají velmi primitivní fyzické tresty pro mladistvé delikventy, jako je přivázat je ke stromu pokryté medem a nechat je pokousat mravenci. Nejhorší praktiky popsané v knize jsou ty uvalované na ženy. V jednom případě vedeném proti pachateli znásilnění byl tento pachatel přinucen si vzít ženu, kterou znásilnil – logika za tímto je taková, že poškodil její možnost si někoho vzít. Některé tyto zvyky jsou tak ohromně zpátečnické, že mohou být pochopeny pouze s odstupem antropologa, který van Notten poskytuje.

Samozřejmě takové zvyky nemají v přirozeném právu žádné místo. Je nesmírně důležité pochopit, že somálské obyčejové právo není prezentováno jako všelék, ale jako elegantní právní struktura kritarchie a jeho potenciální kompatibilita s přirozeným právem je lepším základem pro budoucí rozvoj než je demokracie.

K porozumění tohoto bodu si na moment představte, že zvyky, jako jsou tyhle, byly zakotveny v zákonech demokratického systému. Historie ukazuje, že společenské změny předchází politické změny a donucování politického aparátu, aby reflektoval společenské změny, je pomalý proces vyžadující masová hnutí, občanskou neposlušnost, a dokonce i občanskou válku.

Obyčejové právo se na druhou stranu vyvíjí doslova současně se společenskými změnami. Sestává se z pravidel, které soudci rozpoznávají z normativního chování žijících lidí. Pokud se společenská změna objevuje postupně, obyčeje se změní postupně; pokud se společenská změna objeví náhle, obyčeje se změní také náhle – protože obyčej se mění dobrovolnou akceptací, nikoliv demokratickým procesem.

Kritarichie může existovat pouze ve společnostech, kde zvyk hledání spravedlnosti je silnější než zvyk dosahování politických cílů skrz násilí. Pro demokracii platí opak. Z tohoto důvodu je kritarchie neobyčejně vhodná k ochraně přirozených práv.

Kritarchie v Somálsku zpochybňuje konvenční pohled, že kmenová společenství nemají žádný koncept vlastnictví a smlouvy, protože dokonce i bez centrální vlády se od pradávna Somálsko zapojovalo do volného obchodu, kde jsou ceny určovány tržními silami a konkurence zabraňuje vzniku monopolů.

Somálci ukázali, že poskytování spravedlnosti na volném trhu je přinejmenším možné a že nepotřebujete vydávat zákony zakazující vraždu a krádež, protože tyto zákony již existují, ať je sepíšete nebo nikoliv. Ve zkratce: ukázali, že život, svoboda a majetek jsou vytesány v srdcích lidstva, stejně jako boží rukopis v těle Adamově.

[1] Pozn. autora: Michael van Notten. The Law of the Somalis: A Stable Foundation for Economic Development in the Horn of Africa. Editováno Spencerem Heathem McCallumem (Red Sea Press, 2005). Kniha byla publikována před mezinárodní intervencí v roce 2006, která podpořila somálskou centrální vládu na dalších pár let.

Pozn. překladatele: Jistě se najdou komentáře o tom, jak u nás „by to nefungovalo“. Ano, u nás by to dozajista nefungovalo stejně jako v Somálsku, ale o to ani nejde. Cílem článku je ukázat, že soukromé právo může fungovat a lidé si jeho vynucování a interpretaci dokáží skvěle přizpůsobit místním poměrům. Pokud to dokázaly pro nás často primitivní a barbarské somálské klany, pak bychom to dokázali zcela jistě i my.

Původní článek vyšel na dailyanarchist.com.