Sčítání dobytka

Mises.cz: 16. února 2011, Petr Málek, komentářů: 22

Zanedlouho se dočkáme jedné věci, která se opakuje každých deset let, a která ukazuje kolosální neschopnost, těžkopádnost a zlomyslnost státního aparátu v celé své nahotě. Jedná se o sčítání lidu, v libertariánské blogosféře též sčítání ovcí, sčítání dobytka atd.

Nebudu se zde zabývat argumentem, že tato sranda bude nás, daňové poplatníky, stát cca 2,5 miliardy Kč, neboli asi 250 Kč na obyvatele, tedy jedna velmi slušná večeře v restauraci. Věřím, že většina našich čtenářů je dostatečně mentálně vyspělá, aby pochopila, že je to opravdu drahý špás, zejména v době ekonomické krize (o které se nás politici, média i mainstreamoví ekonomové snaží přesvědčit, že už je u konce, čísla o zadluženosti a nezaměstnanosti tomu ale moc neodpovídají).

Je zde totiž řada dalších věcí. Proberme si je postupně.

Zásah do soukromí

Sice máme Úřad pro ochranu osobních údajů, který nás buzeruje naprostými banalitami, například tím, že zakázal společnosti Google pořizovat snímky ulic pro svoji mapovou aplikaci. Obecně nás zavaluje mnoha nařízeními, a to i tam, kde člověk poskytuje svoje osobní údaje zcela dobrovolně. Ovšem nynější situace, kdy musíme pod pohružkou pokuty, případně později fyzického násilí, poskytnout i ty nejcitlivější osobní údaje, je najednou v pořádku.

Je samozřejmě řečeno, že tyto údaje budou dobře chráněny, ale nedělejme si iluze o skutečné praxi. Když soukromá firma zveřejní (ať už omylem nebo úmyslně) citlivé osobní údaje, její reputace obdrží ránu, která se jen tak nezahojí, a to se samozřejmě negativně odrazí na ziscích, které její majitel do té doby měl. Když stejným způsobem pochybí stát, není zde žádný „majitel“, který by přišel o zisky. Z tohoto důvodu budou opatření na ochranu dat ve státní instituci mnohem slabší a těžkopádnější. A protože téměř každý úředník má svoji cenu, můžeme si být jisti, že se naše údaje alespoň někam dostanou. Jenom na to nemusí nikdo přijít.

Ve škole nám říkali, že od roku 1989 žijeme údajně ve svobodné zemi. Nejde mi do hlavy, proč ve svobodné zemi mám být nucen komukoliv, natož státnímu aparátu, poskytovat údaje o svém náboženském vyznání, o sexuální orientaci, o svém bydlení apod.

Nevýhody demokracie

Nevšimnul jsem si, jestli existuje nějaký průzkum veřejného mínění, ve kterém by lidé měli možnost se vyjádřit, jestli sčítání chtějí nebo ne. Co ale vím od svých kamarádů a příbuzných, tak většina lidí je proti. Nabízí se otázka: když to všechny obtěžuje a stojí to hromadu peněz, proč to dělat? Neměla by být naplněna vůle lidu a nemělo by sčítání být v duchu demokracie zrušeno?

A i kdyby se skutečně ukázalo, že nadpoloviční většina lidí se sčítáním souhlasí, jaké to dává této většině lidí právo nutit ostatní, aby se poslušně nechali sečíst také? Další věc, kterou nám paní učitelka říkala, je, že v demokracii jsou chráněny menšiny a nedochází k žádnému útisku. Tedy, jak je vidět, ochrana menšin jako jo, ale vocať pocať.

Levá a pravá

Máme levicové a pravicové strany. Tyto strany si na veřejnosti nemohou přijít na jméno a tváří se jako největší úhlavní nepřátelé, jako dva extrémy. Prezentují se, jako by pokrývaly celé spektrum všech možností. Přesto nevím o tom, že by nějaká z parlamentních stran usilovala o zrušení sčítání lidu, ačkoliv nemalá populace by to rozhodně uvítala. Toto téma je zkrátka tabu a strany pevně udržují kartel v neustálém odmítání jakýchkoliv alternativ. (To samé platí například v oblasti měnové politiky – kdy jste naposledy viděli parlamentní stranu, která by připustila jakýkoliv jiný systém měny a centrálního bankovnictví než ten současný?)

Tento kartel se udržuje velmi snadno. Ve svobodném prostředí nikdy nemůže vzniknout „zlý“ kartel, který by škodil, protože by mu velmi rychle vyrostla „hodnější“ konkurence, která by mu přetáhla zákazníky. Toto se ale rázem mění, pokud vznik nové konkurence není umožněn, což je také případ politiky. Nová konkurence možná samozřejmě je, pravděpodobná ovšem nikoliv – stačí mít typický demokratický volební systém, tedy že existující strany jsou sponzorovány ze státního rozpočtu (a nové strany nikoliv), nebo že strana usilující o vstup do parlamentu musí získat alespoň 5% hlasů, což je v praxi v podstatě diskvalifikační. Pro žádnou z těchto bariér neexistuje racionální vysvětlení. Pravomoc zrušit tyto bariéry samozřejmě mají pouze ti, kteří jsou jimi chráněni, takže je zbytečné si dělat iluze. Establishment hraje na to, že už se to tak dělá mnoho let. Je to zaběhnutá praxe, takže se o tom vůbec nebude diskutovat. Jakékoliv nesouhlasné hlasy budou tiše ignorovány. Pokud to bude nutné, strana A se odvolá na nedostatek politické vůle u stran B a C, strana B na nedostatek vůle u A a C, a tak dále.

Levá a pravá II.

Ve státní správě levá ruka neví, co dělá pravá. Většinu statistik, které získáme ze sčítání lidu, už nyní stát má. Jsou sice roztroušeny po různých více či méně zbytečných úřadech, ale jsou tam a jsou překvapivě většinou i v elektronické podobě. Stačilo by, aby se pár úředníků naučilo základy databázového jazyka SQL a mohli by většinu těch informací získat z již existujících databází.

Důvodem samozřejmě nemusí být jen nevědomost a nedostatek inovace (věřím, že hledat v databázích už umí i státní instituce, ačkoliv z vyprávění známého vím, že běžný úředník často v Excelu ručně přepisuje informace, které by Excel dokázal bez problémů přepsat automaticky), ale zejména korupce. Úředníci a politici klidně mohou mít vědomosti na to, aby si informace sehnali z existujících databází, ale proč to dělat? Bylo by to příliš levné, a pokud je něco příliš levné, je tam málo korupčního potenciálu a málo teplých a dobře placených řídících funkcí pro sebe a své známé.

Centrální plánování

Úplně nejdůležitější poznatek je podle mě to, že stát tímto sčítáním dokazuje, že je neschopen řídit ekonomiku. Hlavním argumentem té námi nedobrovolně financované propagandy je, že díky nasbíraným statistickým datům bude možné lépe plánovat důchodovou reformu nebo třeba systémy hromadné dopravy. Bez těchto dat údajně nebudeme vědět, jak naplánovat důchody, stavbu dálnic a další věci.

Nabízí se otázky: jak je možné, že pekaři nepotřebují sčítání lidu, aby se dozvěděli, kolik lidé denně sní chlebů? Proč nemusíme do sčítání doplňovat své oblíbené televizní žánry, aby televize Nova věděla, kterou hodnotnou telenovelu má večer vysílat? Proč nemáme státní měření velikosti nohou, aby obuvnické firmy věděly, jak velké mají vyrábět boty? Jistě bude jen náhoda, že soukromé firmy žádné sčítání lidu nepotřebují, zatímco úřady zajišťující důchodový systém a dálnice jsou na něm, alespoň podle svých vlastních slov, existenčně závislé.

Odpověď je velmi jednoduchá. Na soukromém trhu funguje konkurence. Firmy ke každému problému nabízejí různá řešení a zkouší, které z nich se uchytí – které z nich bude nejlépe uspokojovat potřeby lidí v poměru ke svým nákladům. Dobrá řešení zůstanou, protože na nich firmy budou vydělávat, a špatná budou odstraněna, protože žádná firma není schopna ani ochotna ze svých peněz jen tak pro nic za nic platit ztrátový projekt. Když je něčeho nedostatek, cena vzroste, což motivuje firmy, aby rozšířily nabídku na úkor jiných, méně žádaných statků (a než se tak stane, spotřebitelé jsou naopak motivováni se statky šetřit a používat je jen tam, kde je to nejvýhodnější). Když je nějakého statku nadbytek, cena poklesne a vše funguje přesně opačně. Není třeba žádného sčítání lidu ani žádného centrálního plánování.

Pokud náhodou firmy potřebují statistiky, tak si je obstarají samy. To má několik výhod. Za prvé, firma utrácí své vlastní peníze, a bude tedy statistiky sbírat nejefektivnějším možným způsobem – žádná „práce pro práci“. Za druhé, náklady v konečném důsledku zaplatí skrze ceny koncových produktů pouze zákazníci této firmy, tedy ti, kteří ze statistiky skutečně profitovali tím, že nyní mají produkt, který lépe odpovídá jejich požadavkům. Za třetí, nikdo není nucen se statistik zúčastnit. Pokud vás na ulici zastaví pracovník marketingového průzkumu, nemusíte se ani zastavit, natož odpovídat. Jakmile se takto vzepřete státu, hrozí vám pokuta 10 tisíc Kč.

Co s tím?

Možná jste se nedozvěděli v tomto článku nic převratného, ostatně většina mých argumentů byla již řečena jinde (na Mises.cz jste měli možnost se setkat s několika relevantními odkazy). Cílem bylo jednak shrnout hlavní argumenty a jednak, a to hlavně, rozpoutat diskusi o tom, jak se tomuto násilí ze strany státu bránit.

Samotný bojkot je bohužel nezákonný, a pokud se ho dopustíte, hrozí vám pokuta 10 tisíc Kč.

Proto prosím všechny čtenáře, aby se podělili se svými nápady v diskusi pod článkem. Informace o sčítání včetně propagandy a příslušných formulářů najdete zde.