Stát jako náboženství (1/2)

Mises.cz: 13. března 2017, Matthias Lukl, komentářů: 23

Nezáleží na tom, jestli slovo víra je myšleno ve smyslu náboženské víry nebo víry ve smyslu důvěry (např. důvěra, kterou dáváme kamarádům).

Víra je vlastně i hybatelem ekonomie. Pokud spekulant věří v nějakou měnu a nakupuje ji, zvyšuje tak poptávku a cena této měny na burze roste. Naopak, pokud spekulanti začnou mít o měně pochybnosti a začnou se bát, že ztratí svou hodnotu, přestanou ji nakupovat a její hodnota následně skutečně klesne.

A já bych se v tomto textu chtěl zamyslet nad vztahem mezi politickou mocí a vírou. Jsem přesvědčený, že politická moc stojí pouze a jenom na víře. Zní to jako přehnané a nesmyslné tvrzení, ale právě tímto článkem bych to chtěl vysvětlit.

Pro vysvětlení se můžeme vrátit do minulosti – například do středověku. Tehdy vládl nějaký král a jeho moc stála na víře. Pokud král někomu dal rozkaz - nějakému poslíčkovi - ten člověk ho ihned vykonal (i kdyby s ním nesouhlasil). On totiž věřil, že je správné poslouchat svého krále a klanět se mu.

Co by se však stalo, kdyby tento člověk ztratil víru v onoho krále a rozkaz by prostě odmítnul vykonat? Nejspíše by král se slovy „Chceš si ze mě šašky tropiti? Stráže! Chopte se ho!“ zavolal stráže. A stráže opravdu půjdou a chopí se ho. A proč? Protože věří, že je to správné a že musí krále poslouchat na slovo.

A teď si představme, že by ti strážci také ztratili víru v krále. Král by jim rozkázal, že se musí chopit jeho poslíčka a oni by řekli „My od vás už nadále rozkazy nepřijímáme, Vaše Výsosti!“

Co by potom udělal král? Zavolal jiné stráže? Za předpokladu, že by celá země ztratila víru ve svého krále, nejspíše by se z mocného a váženého panovníka stal bezmocný člověk.

K takové ztrátě víry někdy i skutečně docházelo. Např. ve válce - vojáci bojovali za svou zemi a za svého krále, ale někdy ztratili víru (nazývá se to ztráta morálky) a dezertovali. Stejně jako se říká, že zaplacený žoldák z bitvy utíká jako první, protože si svého života váží více než peněz v podobě žoldu. I to dokazuje, že vojáci s hluboce zakořeněnou vírou ve svého vůdce jsou ochotni za něj položit svůj život.

Lid však může ztratit víru v panovníka i mimo válku. Pokud lidé žili v chudobě, umírali na nemoci, zatímco král žil v přepychu, někdy se lid vzbouřil a vypukly nepokoje.

Nicméně i přesto, že ztratili víru v krále, neztratili víru v to, že by země měla být řízena králem obecně. Stále věřili, že by je někdo měl vést a pokud se podařilo provést převrat a sesadit nějakého krále, na trůn usedl někdo jiný.

Každopádně žádná víra není věčná a postupně se víra v krále vytratila. Dnes totiž nežijeme v království a myšlenka, že by země měla být centrálně řízena jedním člověkem a moc by se měla dědit z otce na syna, nám připadá absurdní.

Zato dnes se věří ve stát. A já jsem přesvědčen, že stát je rovněž celý postaven na víře.

Uvedu příklad na modelovém příkladu. Máme člověka a tomu můžeme říkat třeba Pavel Novák. Pavel Novák má doma na zahradě políčko marihuany. Nejsem si jistý, jestli je to v ČR ilegální, ale v mnoha státech ano. Budu předpokládat, že je to protizákonné i zde. Takže Pavel má doma políčko s marihuanou a soused si toho všimne.

Takže vezme telefon a udá ho policii. On totiž VĚŘÍ, že je správné se takto zachovat. Že zákony se prostě musí dodržovat. Přijede policie, vtrhne do domu Pavla Nováka a pole zkonsifikuje a jemu udělí pokutu, nebo jej dokonce zavřou do vězení. Opět, oni tak jednají, protože VĚŘÍ, že je tak správné se zachovat.

Dále se musíme ptát, proč vůbec existuje zákon, který zakazuje lidem pěstovat marihuanu. Opět, nějaký ministr VĚŘÍ, že je to špatné, takže na základě toho nechal vytvořit tento zákon. A protože většina politiků VĚŘÍ, že je správné toto nějakým způsobem omezovat, tak tento paragraf odhlasují a on nabude právní moci.

Jak by situace vypadala, kdyby tu někde tato víra zcela chyběla? Představme si čistě teoreticky, že soused Pana Nováka nemá takovou víru v zákony. Naopak, spoustu zákonů kritizuje. Uslyší o EET a řekne si: „Co to zase ti papaláši vymysleli za blbost?!“ a pak si všimne, že jeho soused pěstuje marihuanu. A nad tím mávne rukou, protože s tímto zákonem nesouhlasí.

A tím pádem nezavolá policii a Pan Novák je v suchu.

Nebo se čistě teoreticky může stát, že ti policisté ztratí víru v zákony. Pochopitelně to zní nesmyslně, ale ano, policisté jsou také jen lidé a mohou mít různé názory a přesvědčení. A může být policista, který třeba sám kouří marihuanu a zastává názor, že na tom není nic špatného a nemělo by se to vůbec zakazovat.

A nyní dostal od šéfa úkol. Někdo byl nahlášen z podezření přechovávání drog a on to musí jet prověřit. Čili nasedne do auta, zajede si do kavárny, dá si kafe, pojede zpátky a řekne šéfovi, že na místě nahlášení nic podezřelého nenašel. Ano, prostě sabotuje tento zákon i klidně za cenu toho, že se to může nějak prozradit a on z toho může mít problémy (a dokonce i ztrátu zaměstnání, či hůř).

Má pointa je, že vnitřní přesvědčení má velký vliv na naše každodenní životy i rozhodování. Pokud by tento policista nesouhlasil s tímto zákonem, ale přesto by přijel a Pana Nováka zatknul, protože „dělá prostě svou práci“, tak tím zase ukazuje, že VĚŘÍ ve správnost „dělání své práce,“ byť i v rozporu s jeho osobním přesvědčením.

Pokud by politici nevěřili v to, že musí lidem mluvit do toho, co mohou mít na zahradě za rostliny, nejspíše by tento zákon vůbec nevznikl.

Je tedy možné, že kdyby všichni nebo i drtivá většina ztratila víru ve stát, stát by se rozpadl. Už by nikdo nepřišel k volbám. Nikdo by neuznával prezidenta, ani politiky a tito lidé by sami neviděli smysl ve svých pozicích (protože jsou to taky lidé) a úředníci by přestali vidět smysl ve svých profesích. Naráz by ten hlavní pilíř, držící stát pohromadě, padl.

Pochopitelně to není tak snadné. Nestačí jen víra ve stát samotný, ale i víra ve víru druhých. Vrátím se do středověku - pokud by král dal poslíčkovi rozkaz, ten ho poslechne nejenom pro to, že věří ve správnost poslouchání svého krále, ale věří zároveň i ve víru těch strážců, které by na něj král poslal, kdyby rozkaz neuposlechl.

Pokud by dva strážci ztratili víru v krále, ještě by to nic neznamenalo. Každý z nich by si mohl myslet, že ten druhý v krále věří. A proto by každý z nich musel předstírat, že rovněž věří, aby se vyhnul problémům. Zajímavá situace - dva strážci anarchisté předstírají loajalitu králi, protože si myslí, že ten druhý věří v krále.

Takže nestačí jen ztráta víry, ale je nutné i aby se tato informace dala nějak bezpečně sdílet. A to je problém!

A dnes, na rozdíl od středověku, je možné tyto informace sdílet snadněji. Ovšem stále je to nebezpečné. Představme si, že dva policisté jedou prověřit Pavla Nováka, jestli doma nepěstuje marihuanu.

A jeden z nich si myslí, že ten zákon je absurdní a nejraději by se této nepříjemné povinnosti vyhnul, ale má kolegy, který si naopak myslí, že dobré „prostě dělat svou práci“.

Co by se stalo, kdyby se tento policista pokusil riskovat?

Řekl by tomu druhému “Hele, upřímně, mně je proti srsti někomu ničit život jen protože kouří kytku. Vždyť tím nikomu neubližuje a dělá to v soukromí. Co kdybychom prostě napsali do zprávy, že jsme u něj nic nenašli?”

A tím by se ohrozil, protože ten druhý policista by ho mohl ihned nahlásit, že měl v úmyslu zamést pod koberec něčí porušení zákona. Tím pádem by mohl mít problémy.

Aby mohli takovou informaci sdílet, musela by mezi nimi být velká důvěra.

...pokračování přístě...