Teorie, model a racionalita v ekonomii

Mises.cz: 24. března 2012, Martin Pánek, komentářů: 100

Tehle článek jsem chtěl napsat už dlouho, ale potom, co jsem včera zase slyšel, že „svět nefunguje podle ekonomický modelů“, už to nemůžu dál držet v sobě. :) Je to takový zjednodušený informativní úvod pro laiky.

Ekonomové se rádi připodobňují k fyzikům, takže se toho v tomto článku budeme držet. A to hlavně proto, že autor jakožto hloupý ekonom stejně o žádné jiné vědě nic neví.

Fyzika vs. realita

Často slýcháme od různých kreacionistů a jiných pomatenců, že velký třesk je jenom teorie nebo že evoluce je pouhá teorie. Co to ale je teorie? Protože tenhle článek píšu pro laiky, tak to maximálně zjednoduším. Vědecká teorie je tvrzení nebo soubor tvrzení, které odhadují, jak se něco stalo nebo stane nebo jak to vlastně funguje. Teorie se má za platnou, pokud se nenajde někdo, kdo by ji vyvrátil, a to prosím vědecky, nikoliv emocionálně — např. odkazováním na zájmy dělnické třídy.

Třeba na počátku vesmíru nebyla singularita, nýbrž špagetové monstrum. To nevíme, může se stát, že hned zítra někdo objeví důkazy, které jasně prokážou, že celá dosavadní teorie velkého třesku je nesmyslná. Tuto teorii lze vyvrátit, a proto je vědecká. To ji ale nestaví na roveň blábolu typu „svět stvořil bůh“. Kdo to je ten bůh, jak přesně stvořil svět a jak mohu toto tvrzení vyvrátit? To jsou podstatné věci.

Ostatně, slyšeli jste už někdy někoho říct, že gravitace je pouhá teorie? A přesto to je teorie, i když velmi robustní (tedy podložená spoustou pozorování). Je tedy prakticky nepředstavitelné, že by ji někdo vyvrátil. Evoluční teorie je taky velmi robustní, to ale jenom tak na okraj.

Ve skutečnosti tedy neexistuje nic jako realita a k ní se nevztahující teorie. Teorií (z definice) musí být více vyvrácených než těch přetrvávajících. Třeba teorie geocentrismu dnes nestojí ani za zlámanou grešli. Teorie se snaží popsat co nejlépe svět kolem nás. Ten je příliš komplexní a jednomu by se zamotala šiška, kdyby se snažil posoudit všechny vlivy najednou. Proto teorie realitu zjednodušují na jednotlivé díly skládačky, které se samy o sobě dají pojmout lidským rozumem tak, abychom pochopili, o co jde.

Svět nefunguje podle teorií fyzikálních, ekonomických ani žádných jiných. A žádný vědec nikdy netvrdil, že ano. Naopak: teorie se píšou podle toho, jak funguje svět.

Rozdíl mezi ekonomií a fyzikou

Tím se dostáváme k ekonomii. Ta má oproti fyzice několik nevýhod. Nemůže provádět experimenty. Pamatujme, že experiment nemůže teorii potvrdit, avšak může ji vyvrátit. Proto ve fyzice nějaká úplně hloupá teorie (jako např. „modré předměty lítají“) nenajdou uplatnění. V ekonomii se bohužel najdou i takové teorie a je mnohdy zapotřebí mnoho intelektuálního úsilí, aby taková teorie odešla na smetiště dějin.

Ekonomie tedy pracuje s logickou dedukcí a někdy posléze statistickými metodami ověřuje, jestli to, co říká, dává nějaký smysl. Někteří metodologové v ekonomii sice popírají, že by bylo možné ověřovat ekonomickou teorii statistikou, ale to si raději necháme na příště.

Můžeme ale říct, že ekonomie tak jako fyzika postupuje (většinou) od hloupějších teorií k chytřejším a pravdivějším. Stejně jako fyzika dříve věřila geocentrismu, ekonomie dříve věřila pracovní teorii hodnoty. Dnes se obojímu vysmíváme. V obou vědách stačilo koukat kolem sebe a přemýšlet.

Ekonomická racionalita

Jednou z ekonomických teorií je např. teorie užitku a s ní spojená teorie racionality, což jsou vlastně dvě základní teorie v ekonomii.

Teorie užitku se zabývá tím, jak vlastně lidi měří svůj užitek a jak to my ostatní můžeme analyzovat. Ještě jsem ale neslyšel žádného neekonoma útočit na teorii užitku. To naopak ekonomové se v tomhle někdy celkem hádají. Teorie racionality se mně naopak zdá celkem bezrozporná mezi ekonomy (když si odmyslíme pošuky behavioristy, kteří by měli znovu navštívit základní kurs ekonomie), avšak naráží na naprosté nepochopení neekonomů.

Model: Homo oeconomicus (člověk hospodařící)

Racionalitu lze chápat v ekonomii axiomaticky (řekněme misesovsky), nebo matematicky (řekněme nashovsky). Misesovská racionalita je totožná s lidským jednáním. Každé lidské jednání je racionální — člověk sleduje svoje účely, a proto jedná. Pokud by existovalo něco, co jeho účelům poslouží lépe (a on o tom věděl), jednal by jinak. Homo oeconomicus je v tomto případě každý člověk z masa a kostí.

Nashovská racionalita je chápána matematicky. Můžu ji definovat jako maximalizaci peněžní odměny, jak se někdy definuje např. v teorii her. Na takto definované racionalitě není vůbec nic špatného, pokud si ovšem všichni uvědomí, že zde jde o model. Tento model má v některých situacích lepší uplatnění, v některých horší. To ale neznamená, že je to špatný model. Tento model se zřejmě hodí pro popis činností fotbalistů na penaltě, ale absolutně se nehodí na obdarovávání příbuzných o Vánocích, kde lidi evidentně nemaximalizují svůj peněžní obnos.

Přejděme na chvíli k fyzice. Slyšeli jste někdy od nefyziků nějakou nejapnou kritiku modelu hmotného bodu? (Připomínám: např. auto se v tomto modelu smrskne jenom na bod, který má hmotnost, ale nemá rozměry.) Tento model se dobře hodí k vysvětlení vektorových veličin a základní mechaniky, avšak nehodí se např. k tomu, abychom věděli, jak velké parkoviště máme nechat postavit. Znamená to snad, že je ten model k ničemu? Jistěže neznamená.

Ekonomie informací

Ekonomové někdy ve svých modelech také předpokládají plnou informovanost, neboli že všichni ví všechno. V některých situacích to tak skutečně je (zmíněné penalty, i když David Beckham by asi nesouhlasil), popř. toto zjednodušení nemá vliv na závěry tohoto modelu. V jiných situacích to tak není. Já např. nevím, kolik stojí pivo v Dolních Kotěhůlkách, ale nepotřebuju to vědět, protože s pravděpodobností hraničící s jistotou se mi nevyplatí jet na pivo do Kotěhůlek, a tak ani nezjišťuju, kolik tam pivo stojí. Na druhé straně pivovar v Kotěhůlkách o této mojí nevědomosti ví, a proto si rád zaplatí reklamu, aby mě do Kotěhůlek dostal na svoji novou nabídku piva, co píše. (Všimněme si, že reklama nemá místo v modelu plné informovanosti.)

(Údajně plnou informovanot ekonomové dříve předpokládali obecně, až přišel George Stigler a spasil ekonomii tím, že řekl: Vy blbci, člověk poptává optimální počet informací, ne maximum. K tomuto výkladu dějin jsem velmi skeptický, protože mně to přijde tak na nabíledni, že mi není jasné, proč na to někdo musel přicházet. Osobně jsem o tomto stiglerovském pojetí nepochyboval celé roky předtím, než jsem se dozvěděl, že je to údajně jeho objev. A nemyslím si, že by ekonomové 19. století a první poloviny 20. století byli o tolik hloupější než já, že by na to nepřišli sami.)

Model není vhodný všude

Problém je, že se některým lidem nezdůrazní, jak funguje věda a co je to model. Typicky se to nezdůrazňuje neekonomům na jejich kursu ekonomie. Proto slyšíme sociology, novináře, filology a další říkat, že ekonomie vidí člověka jako stroj atp. — po přečtení tohoto článku je vám snad jasné, že tomu tak není.

Bohužel to nechápou ani někteří ekonomové pocházející z unverzit, kde se vyučuje (pře)matematizovaná ekonomie. Takové jsou např. americké univerzity nebo IES na Karlově univerzitě. Proto slyšíme různé Sedláčky aplikovat model tam, kde to není vhodné, a s velkou pompou tak vyvracet ekonomickou teorii, která ve skutečnosti neexistuje. To ale není chyba ekonomické teorie (dokonce ani neoklasické ekonomické teorie), to je chyba špatných studentů a špatných učitelů ekonomie.

Už tedy víme, že svět nefunguje podle ekonomických pouček. Poučky se píšou podle toho, jak funguje svět. Pokud myslíte, že nějaká ekonomická poučka je hloupá a neodpovídá tomuto světu, argumentujte. Ale se znalostí vědeckého přístupu, prosím.