Touha po rovnosti

Mises.cz: 25. května 2011, Jakub Skala, komentářů: 68

Rozdíly mezi příjmy bohatých a chudých rostou. „Jak to řešit?“ ptá se na svém blogu Jan Macháček.

Ač nepatřím mezi „špičkové odborníky“, které si do svých diskusí zve, a ani se za něj nepovažuji, dovolím si na tuto poměrně častou námitku proti údajnému neduhu kapitalismu reagovat. Odpověď je totiž velmi jednoduchá: nijak to neřešit.

V článku Martina Pánka jste si mohli přečíst, že Česko patří mezi nejvíce rovnostářské státy na celém světě. Pokud by tedy nerovnost vůbec byla problémem, pak rozhodně není problémem v Česku a rozhodně není třeba zaměstnávat další úředníky, aby se tímto tématem za peníze daňových poplatníků zaobírali. A co hůře, aby nedej bože přišli s nějakým „řešením“. Takže nohy na stůl, lahváče do ruky a pocit z dobře udělané práce už se dostaví sám.

Dobře, tak možná ne v Česku, ale co jinde na světě? 

Rovnost

Odkud se vůbec bere to neutuchající volání po rovnosti? Příroda nám nadělila jen dvě věci. Nějaké tělo a nějaký čas na Zemi. Ale co se nestalo – každý máme toho času jiné množství a každý máme jiné tělo. Někdo je vysoký, někdo je malý. Někdo má modré oči, někdo zelené. Někdo je muž a někdo je žena. Naštěstí! 

Dostali jsme od přírody jen dvě věci a v obou se mezi sebou diametrálně lišíme. Existují mezi námi tak obrovské rozdíly, že je naprosto nesmyslné a nereálné se jednotlivé atributy snažit unifikovat. Ostatně představa, že za den potkám sto svých kopií je spíše matrixová noční můra. Nesnažme se tedy potlačovat individualitu. Ostatně je to právě Ricardova komparativní výhoda a nikoliv Marxův komunismus, co umožňuje lidem dříve nebývalý rozkvět.

Kam vedou snahy o rovnost, jsme měli možnost pozorovat v Československu čtyřicet let. Na konci této éry neměl nikdo nic. Jestli je toto ta rovnost, po které levicoví intelektuálové tak hlasitě volají, tak děkuji, nechci.

Proč pořád ta touha upravovat ostatní k obrazu svému? Jestliže na světě existuje přirozená nerovnost, pak snaha dosáhnout umělé rovnosti musí vést násilnou cestou. Ať to bude stříhání vlasů, protože plešatí by si mohli náhle vzpomenout, že zatím není nikde nastolena rovnost délky vlasů, nebo klasická, oblíbená a léty prověřená příjmová rovnost financovaná z peněz ukradených těm relativně bohatším.

Frédéric Bastiat ve svém Zákonu píše:

Ale ujistěme socialisty, že zavrhujeme vynucený pořádek a nikoli přirozený pořádek. Zavrhujeme ty formy spojenectví, které jsou nám vnuceny, nikoli svobodná spojenectví. Zavrhujeme vynucené bratrství, nikoli opravdové bratrství. Zavrhujeme umělou rovnost, která pouze zbavuje individuální odpovědnosti; nezavrhujeme přirozenou rovnost lidí před Bohem.

Dokonalá rovnost lidí ve všech ohledech se nikdy nikomu nemůže povést nastolit, bez ohledu na snahy centrálních plánovačů bude vždy nějaká nerovnost existovat. A jakékoliv potlačování přirozené nerovnosti musí být doprovázeno zásahy do svobody jednotlivce a z tohoto důvodu je třeba jej odmítnout.

Selhání kapitalismu

Macháček se v úvodu diskuse ptá: „Nepodřezává si pod sebou kapitalismus pomyslnou větev?“ O jakém kapitalismu to ale mluví? V ČR se pohybují státní výdaje na HDP okolo 40%, Evropská unie chrlí jedno socialistické nařízení za druhým a žádný volný trh prakticky neexistuje. Jestli si pod sebou něco nebo někdo podřezává větev, pak to není bezuzdný kapitalismus ale soudobý socialismus, korporativismus či lobbyismus. Exaktní pojmenování není třeba hledat, důležité ovšem je, že se v žádném případě nejedná o kapitalismus.

Ale i kdybychom se nějakým zázrakem ocitli uprostřed bujícího kapitalismu, který bude uhánět kupředu jako zdivočelý kůň krajinou Středozápadu, skutečně budeme svědky rozevírajících se příjmových nůžek? Inu, zdá se, že nebudeme.

Článek Rovnost a kapitalismus od Donalda Boudreauxa se na věc dívá neotřelým způsobem. Představte si, že máte možnost ukázat nějakému svému předkovi ze 17. století dnešní svět. A jen si zkuste poukázat na tu hroznou nerovnost mezi vámi a nejbohatšími lidmi planety, to by vás asi hnal. Zatímco v jeho době byla teplá voda pouze výdobytkem šlechty, dnes ji máme dostupnou prakticky všichni. Stejně tak elektřinu, lednice, teplo v zimě, knihy, kvalitní potraviny, kvalitní oblečení, …

Efektivní alokace zdrojů je průvodním jevem kapitalismu. Jinými slovy klesající relativní ceny statků jsou průvodním jevem kapitalismu. To, co si před deseti lety mohl dovolit jen boháč, před dvaceti jen úzká elita a před třiceti ani neexistovalo, má dnes každý doma dvakrát.

Pokud mezi námi (tj. lidmi žijícími v relativním kapitalismu) existuje nerovnost, pak v tom, že někdo má televizi s úhlopříčkou 80 cm a někdo s úhlopříčkou 120 cm. Ale nebojte se, díky kapitalismu si už brzy budete moct koupit i tu 150 centimetrovou, pokud se vám vůbec vejde do obýváku. O složení a chudobě těch relativně chudých si můžete přečíst v článku Chudina.

Sláva nerovnosti

Málokomu z nás asi vadí, že má menší plat než Bill Gates. A málokoho z nás asi potěší, že má vyšší plat než čínský horník. Pomyslné konce osy nás tedy vůbec nezajímají. Soustředíme se spíše na své nejbližší okolí.

A nejbližší okolí slouží lidem jako výborná motivace k lepším výsledkům. Lidé dělají mezní rozhodnutí. Chtějí se mít zítra o trochu lépe a pozítří ještě o něco víc. Pokud se budou mít všichni stejně, kam se hnát? Proč se snažit více, když vás nečeká žádná odměna?

S nerovností do hry samozřejmě vstupuje i jedna lidská vlastnost, o kterou se často opírají politické strany – závist. Jenže závist ve smyslu motivace k lepším výsledkům nemusí být vůbec špatná věc. Závist ve smyslu touhy po přerozdělení naopak špatnou věcí je.

Nerovnosti, specializaci a dobrovolné směně vděčíme za rozkvět naší civilizace. Odmítání nerovnosti je odmítání lidské přirozenosti.

Závěr

Nebudu se zbytečně snažit, Bastiat to opět řekne přímo brilantně:

Bůh dal lidem vše potřebné pro naplnění jejich osudů. Poskytl nám jak společenskou tak i lidskou formu. A společenské orgány lidí jsou vyvinuty tak, aby se samy harmonicky rozvíjely v čistém ovzduší svobody. Pryč s mágy a organizátory. Pryč s jejich kroužky, řetízky, háky a kleštěmi! Pryč s jejich umělými systémy! Pryč s vrtochy vládců, jejich projekty zespolečenštění, jejich centralizací, jejich cly, jejich státními školami, jejich státním náboženstvím, jejich bezplatným úvěrem, jejich bankovním monopolem, jejich regulacemi, jejich omezeními, jejich moralizací, jejich snahou nastolit rovnost pomocí daní.