Vzdělání pro chudé aneb nezapomínejme na charitu

Mises.cz: 18. června 2011, HynekRk, komentářů: 15

Úvod

V současných diskuzích o veřejně financovaných službách jak jejich kritikové tak příznivci zpravidla opomíjejí jednu z možností jejich financování. Vedle financování skrze prodej a nákup na trhu a vedle nuceného financování prostřednictvím daní existuje ještě jeden způsob. Tímto způsobem je dobrovolné obdarování - charita. Zdá se, že tato je oběma tábory nedoceněna. V tomto příspěvku se podíváme na charitativní financování vzdělání a zejména jeho zpřístupnění chudým pomocí tzv. školských spolků v našich zemích v době před první světovou válkou (případně i za první republiky), tj. před vznikem státu blahobytu, tak jak ho známe dnes (Pozn.: ve zkoumané době ovšem už existovaly státem, zeměmi a obcemi zřizované a dotované školy a také povinná školní docházka.).

Teorie

Těžko bude existovat nějaká teorie, která by byla schopna popsat, z jakých rozmanitých důvodů lidé věnují svůj čas a peníze pro provozování charity. Pokud se někdo rozhodne přispět na vybranou charitu, demonstruje tím, že tato činnost mu přináší uspokojení jeho potřeb. Ukazuje jasně, že v daný okamžik bylo přispění na charitu zařazeno nejvýše na jedincově hodnotové škále. Například před návštěvu oblíbené restaurace, nákup nové televize atd. Mezní užitek z činnosti přispění na charitu převažoval v daný okamžik nad případnými mezními užitky z alternativních užití prostředků a času.

Pokusme si však některé důvody, proč lidé přispívají na charitu, přiblížit. K tomu nám poslouží stať ekonomů S. A. Beauliera a J. S. Halla. Mezi důvody zde uvedené najdeme například, že člověk může mít duševní užitek z toho, že se zlepšuje situace lidí, kterým pomáhá (s tím souvisí vzájemně závislá užitková funkce)[1]. Jiní lidé však přispívají na charitu i tehdy, pokud nemůžou pozorovat dopad svých darů na blahobyt obdarovaných (mají z charity třeba jen radost). Další pak tyto dopady ani příliš nezajímají. Zajímá je spíše prestiž (uznání, respekt), kterou lze přispěním na charitu získat v očích druhých. Toho jsou si různé charitativní organizace vědomy. Beaulier a Hall uvádí: „Když se podíváme na způsoby, kterými charitativní organizace prosí o dary, zřetelně tyto neapelují na altruistické motivy dárců.“ Tomu nasvědčují i jmenovací práva (charitativní program nebo nové zařízení je pojmenováno po dárci), různé typy členství (např. zlaté členství spojené s některými výhodami) atd.[2]. Další dárci se cítí kvůli charitě dobře, protože jsou částí nějakého úsilí[3]. Jistě by čtenář vymyslel i jiné důvody. S některými dalšími se setkáme dále.

Oba výše uvedení autoři se zabývají i problémem vytěsňování, a to zejména v souvislosti s činností státu. Pokud vláda například zdaňuje občany a pak poskytuje vybrané peníze chudým na sociálních dávkách, může to vést k tomu, že omezím nebo úplně zastavím svoji charitu ve prospěch těchto chudých. Podobně můžu reagovat, pokud se dozvím o nějakém větším soukromém daru ve prospěch chudých. Je to docela logické, protože po obdržení sociálních dávek nebo daru už nebudou chudí již tolik potřební (budou chudí méně). To však platí především tehdy, pokud přispívám na charitu z důvodu toho, že mám duševní užitek ze zlepšování postavení druhých, a možná, pokud z toho mám jen radost (někdo může mít radost i z toho, že čím vyšší daně platí, tím více může z nich jít alespoň teoreticky na chudé). Zde bude hrát důležitou roli, jak stát (obec) svoji činnost prezentuje - např. glorifikace takové činnosti státu může mít větší dopad na vytěsňování. Pokud se však chci cítit lépe nebo hodlám za dary získat větší prestiž, budou dopady uvalených daní a sociálních dávek (nebo většího daru soukromé osoby) menší nebo žádné (srovnej s [3]). Nicméně z kvalitativního hlediska je zřejmé, že lidé mají díky daním vybraným pro sociální účely nižší příjmy, a proto jim zbude méně peněz na krytí svých potřeb, a tím i na charitu. Pak je jedno z jakého důvodu chtějí přispět na charitu. Buď své příspěvky zastaví, nebo omezí, anebo (zřejmě málo pravděpodobně) zachovají jejich výši a uskrovní se jinde. Na druhou stranu příjemci sociálních dávek a lidé, kteří mají příjmy ze zajišťování jejich distribuce, mohou část takto získaných peněz dobrovolně vložit do nějaké soukromé charity – viz dále. V případě těch prvních to však pravděpodobné není, pokud tedy předpokládáme, že se peníze na sociální dávky skutečně dostanou k potřebným (to není vždy samozřejmé). Jak bylo uvedeno výše, důvodů (motivů) pro věnování prostředků a času na provozování charity bude velmi mnoho[4]. Přejdeme proto dále.

Školské spolky v Českých zemích

Autor nenalezl nikde statistiku, která by se zabývala množstvím školských spolků, které u nás působily. Lze však určit početnost dobročinných spolků, v rámci kterých byly školské spolky vedeny úřední statistikou. Pro rok 1867 (v tomto roce byly vydány zákony o spolkovém a spolčovacím právu) uvádí J. Janák v Českých zemích 72 dobročinných spolků, v roce 1868 82 a v roce 1869 již 94 [5]. Pro rok 1880 a 1890 (úřední statistika změnila členění spolků do kategorií vzhledem k 60. letům) jich bylo již 528 respektive 881 [6]. K statistice za roky 1880 a 1890 pak Janák uvádí: „Vlastní dobročinné spolky byly určeny do značné míry k podporování chudých žáků a studentů, pro stravování chudých školních dětí aj.“ Vedle toho sem však patřily i spolky proti žebrotě, pro zřizování lidových kuchyní a některé jiné[7]. Počet dobročinných spolků měl tedy rostoucí tendenci, přestože některé spolky v průběhu času zanikly. Skutečné číslo školských spolků by tedy mělo být nižší než uvedená čísla. Problém však je, že vedle dobročinných spolků existovala i kategorie vzdělávacích spolků, do které patřily dělnické vzdělávací spolky, obecní knihovny, ale i takové školské spolky, jako byl „Schulverein“ (V Čechách a na Moravě 384 skupin), „Ústřední matice školská“ (tamtéž 222 filiálních spolků) a „Národní jednoty“[8]. Nemůžeme určit přesná čísla pro školské spolky, ale je zřejmé, že těchto spolků a jejich poboček bylo značné množství. Částečně však proto, že v mnoha obcích žili vedle sebe Němci a Češi (Moravané) a počet spolků tak byl někdy „zdvojen“.

Namátkově se můžeme rozhlédnout po školských spolcích v Českých zemích. Například v Klatovech působil od roku 1882 místní odbor „Ústřední matice školské“. Tato matice byla založena roku 1880 a jejím cílem bylo: „...zakládání a udržování obecných, měšťanských, odborných i středních škol s češtinou jako vyučovacím jazykem v národnostně smíšených oblastech.“[9]. Od roku 1884 v Klatovech působil místní odbor „Národní jednoty pošumavské“ s tímtéž posláním[10]. Oba místní odbory vznikly jako reakce na německé spolky, jejich vznik tak měl i významný nacionální motiv. Druhý z odborů však měl i sociální poslání - podporovat chudé učně. Ještě dříve zde vznikly dva spolky (1869 a 1880) se sociálním záměrem - podporovat chudé studující[11]. V prvorepublikovém a prakticky ryze českém Holešově působil „Spolek pro podporování chudých studujících“, který podporoval sociálně slabší studenty místního gymnázia. Byl založen z popudu profesorů, kteří zasedali i v jeho předsednictvu, místo předsedy spolku však zpravidla získal někdo z vážených občanů města a nikoliv učitel[12]. V mnohém větším a téměř českém Přerově působily před první světovou válkou a po ní hned čtyři školské podpůrné spolky, které podporovaly chudé studující. Tři z nich podporovaly studenty konkrétní školy (školy obchodní, strojnické a gymnázia). Jeden z nich pak podporoval studenty i v nemoci[13]. Zdá se, že nacionální motiv byl v těchto dvou městech vzhledem k složení obyvatelstva nepříliš významný. Od roku 1876 působil v Mělníku spolek, který nemajetným žákům obojího pohlaví poskytoval příspěvky nejen na školní pomůcky a stravu ale i ošacení a obutí[14].

Ve Velkém Meziříčí působily od roku 1901 úspěšné školy „Světlá-ústav pro výchovu dívek“ (motivem ze začátku zřejmě bylo vychovávat dobré budoucí manželky), které byly zřízeny zdejším dobročinným „Dámským odborem“ a později udržovány a rozšiřovány „Školským spolkem Světlá“. Vidíme, že v tomto případě dobročinný a později čistě školský spolek sám založil a spravoval školu. Vedle toho zde působil odbor „Ústřední matice školské“ a „Spolek na podporování chudých studujících Zemské vyšší reálky“ a četné nadace pro chudé žáky (ty stojí však již mimo téma příspěvku)[15]. Vcelku dost na malé město. To, že spolky zakládaly i školy, potvrzuje případ ze Zábřehu a okolí, kde dle L. Falze byly takto založeny tři školy (jedna byla brzy nato financována městem), z toho dvě střední (jedna česká a druhá německá - byl zde tedy i nacionalistický motiv, školy však měly rozdílné zaměření)[16]. V Břeclavi zřídily školské spolky dvě mateřské školy již v 80. letech (také jednu českou a druhou německou). Roku 1910 zřídil spolek „Matice Břeclavská“ české měšťanské školy, když za úvěr na stavbu budov ručili členové spolku svým majetkem[17]! V Opavě působil „Podpůrný studentský spolek“ pro podporu studentů zdejšího gymnázia již od roku 1858. Ještě starší (od roku 1835) byl „Výchovný ústav pro malé děti“ vydržovaný zdejším ženským dobročinným spolkem[18]. Školský spolek zaměřující se na výživu chudých žáků bychom našli i v tak malé obci, jako byl Špindlerův Mlýn, a nebyl zde jediný[19]. Spolek k podporování chudých studentů vzniklý v roce 1895 v Novém Městě na Moravě poskytoval podpory pro asi 40 až 50 studentům, a to včetně bezplatné léčby ve městě. Ještě zajímavější byl však spolek „Horák“, který vznikl tamtéž roku 1921 a který byl zřízen samotnými studenty. Jeho cílem bylo podporovat vlastní chudé členy[20]. A tak by se dalo dlouho pokračovat.

Školské spolky nebyly jediné

Školskými spolky není vůbec vyčerpáno tehdejší soukromé školství. Vedle výše zmíněných nadací existovaly čistě soukromé školy a po domech chodili soukromí učitelé (viz například Kreuzinger s. 128 nebo Machačová s. 294-5). Svépomocí soukromých subjektů (mezi něž patřily i živnostenské a hospodářské spolky) vznikaly učiliště pro průmyslové školství, a to jen zřídkakdy se státní pomocí[21]. Nesmíme opomenout zmínit ani rozsáhlé církevní školství. Jako příklad můžeme uvést celý komplex dívčích škol sester sv. Voršily v Jeseníku[22]. Takovéto soukromé školství však stojí mimo téma příspěvku.

Účel školských spolků

V této a následujících částech se podíváme podrobněji na tři brněnské školské spolky. Konkrétně na „Brandl, spolek na podporu chudých žáků na středních školách a jim rovných školách českých v Brně“ (dále jen spolek Brandl), „Školský spolek ku podpoře chudých žáků škol juliánovských“ (dále jen spolek v Juliánově) a „Školský podporovací spolek ve Slatině“ (dále jen spolek ve Slatině). (Pozn.: pro přesnost, Juliánov i Slatina byly připojeny k Brnu až roku 1919.)

Účelem spolku Brandl, založeného roku 1872 Vincencem Brandlem (a na jeho počest později pojmenovaného, což je pěkná ukázka prestiže, kterou si Brandl svými činy – i charitativními – získal), bylo dle stanov z roku 1902: „...podporovati chudé žáky na středních a jim rovných školách českých v Brně.“ Konkrétně se jednalo o opravdu chudé žáky s dobrými známkami z mravů a dobrým prospěchem[23]. Brno bylo tehdy národnostně rozděleno a ovládáno politicky Němci. Výroční zpráva spolku z roku 1911 hovoří, že „Brandl koná důležitý úkol sociální a národní: umožňuje chudému studentstvu vystudování.“ Tamtéž uvedený proslov k 40. jubileu spolku odkazuje především na úkol sociální a jen dvakrát (z toho jednou explicitně) na národní úkol. Zřetelně také apeluje na altruismus[24]. Výroční zpráva za rok 1901 udává, že spolek vznikl za účelem ulevit mládeži v její hmotné bídě[25]. Spolek měl tedy vedle nacionálního i výrazně sociální zaměření. Stanovy školského spolku v Juliánově z roku 1934 praví, že účelem spolku je: „...opatřovati chudým dětem českých škol v Juliánově učebné pomůcky.“[26]. Tento spolek podobně jako spolek v sousedních Židenicích působil již před první světovou válkou. Nacionalistický motiv zde zřejmě hrál jen menší roli. V roce 1890 hovořilo německy (národnost se tehdy nezjišťovala) v Juliánově jen 2% obyvatel a v Židenicích 5,5% [27]. Konečně školský spolek ve Slatině měl dle stanov z roku 1909 za účel: „...opatřovati žákům a žákyním školy slatinské 1) učebné pomůcky, 2) šatstvo, obuv a jiné prostředky.“[28]. Nacionální motiv zde chybí a spolek měl navíc sloužit všem dětem navštěvujícím místní školu - dětem sedláků i žebráků[29].

Příjmy školských spolků

Ze stanov školského spolku Brandl se dozvídáme, že příjmy spolku se měly skládat z příspěvků členů, darů, sbírek a výtěžku z přednášek, koncertů, divadelních představení a zábav[30]. Podle zprávy za rok 1900 obdržel spolek 276,60 korun (dále jen K) na příspěvcích a darech, 1757,78K ze sbírky od členů čtenářského spolku v Brně (různé spolky spolu často spolupracovaly) a 225K z úroků. Jmění spolku činilo 6047K [31]. V roce 1901 tvořily příspěvky a dary 317,12K, sbírka čtenářského spolku 1279,80K a úroky 187,32K. Jmění bylo 6309K [32]. Od roku 1903 (do 1923) pořádal spolek divadelní představení a jarní středoškolský koncert. V roce 1905 vidíme příjmy z koncertu ve výši 664K a dary činily za celý rok již 769K. Jmění pak bylo již 10473,87K. V tomto roce byli vyzvání studující ke sbírkám mezi sebou, byli tak přímo zainteresováni na opatřovaní podpor. 14.12.1908 povolilo spolku „Moravské místodržitelství“ provádět sbírky na středních školách. V tomto roce získal spolek 827,97K za koncert, 559,72K za divadelní představení a 992,30K na darech. Jmění pak bylo koncem roku 1908 ve výši již 14461,60K [33]. Příspěvek samotných studentů nebyl také zanedbatelný - sbírky konané studenty a sbírky studentů mezi sebou vynesly roku 1911 743,29K [34]. Jak však plyne z přehledu podpor, dostával spolek Brandl i podpory od „Moravského zemského sněmu“ (např. v letech 1905-1911 po 100K), v roce 1921 pak dostal dokonce dohromady 8000K od „Ministerstva sociální péče“ a města Brna[35].

Školský spolek v Juliánově si chtěl opatřit prostředky členskými příspěvky, sbírkami (pokladničky vyvěšené ve veřejných místnostech), dary, výtěžky ze zábav, divadel a výletů[36]. Dle zápisů získal spolek za rok 1912 ze dvou koncertů jen 37K. Za organizování dvou výletů inkasoval 475,30K a sbírkou po obci (konanou spolu s výlety) dalších 268K. O příjem z výletů a sbírky se však musel spolek podělit s „Družstvem pro vydržování mateřských školek“ a dostal polovinu výnosu: 228,45K (sic!). Z pokladniček umístěných v obecní kanceláři a hostincích vybral 143,01K. Celkem tedy získal asi 408K [37]. Nejsou však zmíněny příspěvky a dary. Školský spolek ve Slatině chtěl dle stanov získat prostředky pomocí příspěvků, darů a ze vstupného při zábavách, výletech, divadlech apod.[38]. První zábava uspořádaná roku 1909 (rok vzniku spolku) vynesla 44K, v tomtéž roce byly konány i dvě další zábavy. Zatímco v protokolech za rok 1910 se uvádějí příjmy v řádu desetikorun (objevují se dary, členské příspěvky a výnosy z pokladniček) o rok později k 20.10.1911 hospodařil spolek již s příjmy 358,40K [39].

Naplňování účelu spolku

Za co uvedené spolky získané prostředky vydávaly? Spolek Brandl vydal roku 1900 1124,70K na nákup 3749 obědů pro chudé studenty (1 oběd přišel na 0,30K), 507,60K za podpory pro tytéž a pouze 11,20K za správní výlohy[40]. V roce 1901 vydal 714,90K za 2383 obědů, 825K za podpory a 14,59K za správní výlohy[41]. Za 30 let své činnosti poskytl spolek chudým studentům 131828 obědů (tj. průměrně 4394 obědů ročně) v celkové ceně 41917,50K a výše peněžitých podpor dosáhla 9344,88K – tj. v průměru 1708K ročně. V tomto roce se spolek usnesl, že se nadále již nebudou kupovat poukázky na obědy, ale že peníze budou darovány podle stanoveného klíče profesorským sborům jednotlivých českých středních škol, tyto sbory pak peníze rozdělí sami potřebným žákům (předtím podpory rozděloval osobně sám V. Brandl)[42]. V roce 1905 udělil spolek celkem podpor již za 2090K. O tři roky později za 2332K a celkem (i s obědy) od počátku činnosti (zřejmě však bez zahrnutí roku 1908) činily podpory 66600K – tj. v průměru 1800K ročně. V roce 1911 činily udělené podpory (i s obědy) celkem za 40 let činnosti vysokou sumu přes 83000K (dle součtu z archivního materiálu PPB to však bylo jen 78 653K) – tj. v průměru již 2075K ročně (respektive 1966K)[43].

Spolek v Juliánově zakoupil v roce 1913 pro děti 20 kusů lavic, děvčatům věnoval věci pro ruční práce. Celkem poskytl spolek za tento rok podpory chudým žákům za 700K. Spolek byl pokrokový, když na výletech od tohoto roku poděloval děti místo obvyklého piva kávou[44]. Spolek ve Slatině věnoval v roce 1910 školní potřeby (pera, tužky, sešity, slabikáře atd.) za 69,60K. Dále utratil 72,60K za výlet pro školní děti. Celkem vydal v tomto roce 155,52K. Školní potřeby odebíral od příznivce spolku, který větší část výtěžku (zřejmě zisku?) věnoval spolku nazpět[45]. Tento spolek byl, zdá se, ve své činnosti úspěšný, protože dle zápisu ze schůze konané dne 20.10.1911 na schůzi pozvaní učitelé prohlásili, že per a sešitů je ve třídách zásoba. Spolek pak věnoval škole 200K s tím, že učitelé sami zakoupí to, co uváží za nejvhodnější[46]. Pro srovnání uveďme, že v roce 1900 stál jeden oběd pro studenta 0,30K (viz výše), v roce 1910 stálo kilo masa a chleba (údaje jsou pro Prahu): chléb 0,30K a maso 1,46K[47]. Spolky vydané prostředky tedy rozhodně nebyly malé.

Řízení a členstvo spolků

Zkoumané školské spolky měly valnou hromadu, výbor, předsedu (případně místopředsedu), jednatele, pokladníka a revizory účtů. Zajímavější však je podívat se na členy a zjistit typy členství. Jen namátkou školský spolek Brandl měl roku 1901 jen 27 členů, v roce 1905 312 a v roce 1908 365 členů[48]. Dle výroční zprávy za rok 1911 měl spolek již 418 členů: 2 čestné, 3 zakládající (věnovali spolku jedenkrát minimálně 100K a pak odváděli ročně nejméně 10K), 66 skutečných (platili ročně nejméně 10K), 126 činných (nejméně 5K) a 221 přispívajících (nejméně 2K). Z těchto 418 členů bylo: 116 profesorů a učitelů (27,8%), 93 veřejných úředníků (22,2%), 53 kněží (12,7%), 43 podnikatelů a živnostníků (10,3%), 22 advokátů (5,3%), 18 peněžních ústavů a úředníků při nich a v pojišťovnách (4,3%), 15 lékařů a lékárníků (3,6%), 14 obcí (3,3%) atd.[49]. Vidíme poměrně jasně, že malou část prostředků získal spolek od veřejných institucí - obcí (dle přiloženého soupisu členů jsou dvě obce mezi členy skutečnými a 8 jich je mezi členy činnými; plus 100K získal od sněmu – viz výše). Ovšem ne nepodstatnou část příspěvků získal spolek z výplat veřejných úředníků a zřejmě i některých učitelů a profesorů (některé školy nemusely být soukromé). Ve výboru spolku bylo v roce 1911 9 lidí ze 13 (z toho 1 žena) spojeno se školstvím, předsedou spolku však byl významný advokát[50]. Pokud si čtenář vzpomene na výše zmíněné tvrzení ohledně prestiže a problému vytěsňování, bude ho jistě zajímat §16 stanov spolku Brandl: „Výbor jest povinen na konci každého roku zprávu o činnosti své uveřejniti v listech veřejných a ve zvláštní zprávě, která se všem členům zašle. Zpráva ta obsahovati musí jména všech členův a dárců, příspěvky a dary jejich...“[51].

Podobně jako spolek Brandl měl i spolek v Juliánově odstupňované členství: čestné, zakládající (člen zaplatil 60K a řádné roční příspěvky 6K) a řádné (roční příspěvky 6K). Všichni členové navíc platili jednorázové zápisné 2K [52]. V roce 1913 měl spolek 150 členů[53] (tj. 6,2% obyvatel obce). Je velmi pravděpodobné, že členové s vyšším statusem požívali u ostatních členů jistou vážnost. Zajímavostí školského spolku ve Slatině je to, že jeho členstvo se téměř celé (spolek založilo 23 občanů) sestávalo z dělníků[54]. Dělnictvo bývalo v dřívějších dobách skupinou, u které nemělo vzdělání vysokou váhu na hodnotové škále.

Závěr

Jak je patrné, v období tzv. divokého kapitalismu (přesněji v době, kdy se počínal konstituovat stát blahobytu) byla charita významnou a zřejmě i rozsáhlou součástí společenské kooperace. Provozování (v tomto případě školské) charity zaujímalo u mnoha lidí důležité postavení na jejich hodnotové škále. A lidé dokázali svoje představy zrealizovat často i bez pomoci státu, zemí či obcí (nebo s jejich jen malou pomocí). Zdá se být - na základě uvedeného - docela pravděpodobné, že i ve společnosti, která nebude poskytovat veřejné služby (financované z daní), jako je přístup chudých ke vzdělání, bude celá řada takovýchto služeb poskytována na soukromé bázi. Viděli jsme také, že důvodů, proč věnovat prostředky a čas na charitu, je nepřeberné množství; mezi nimi má své místo i prestiž. Také jsme viděli, že ne vždy musí nutně dojít k vytěsnění charity vlivem činnosti státu nebo obce (to však v takovém případě zároveň znamená, že charita bude mít nyní téměř jistě jinou strukturu, než by měla bez státního nebo obecního zásahu, např. třeba za změněné situace se na školské spolky vydá více a méně se vydává na spolky proti žebrotě apod.). Na úplný závěr je nutné připomenout, že v diskuzích o veřejných službách by se nemělo na charitu rozhodně zapomínat.

Autor děkuje panu Lukáši Dvořákovi a Josefu Tětkovi alias „Kabalovi“ za rady.

Článek původně vyšel v časopisu Terra Libera březen-duben/2011.

[1] Beaulier, s. 29-30
[2] Ibid, s. 30-1
[3] Ibid, s. 31
[4] Ibid, s. 29
[5] Janák, s. 143
[6] Ibid, s. 144
[7] Ibid, s. 151
[8] Ibid, s. 147
[9] Sýkorová, s. 349
[10] Ibid, s. 348
[11] Ibid, s. 349
[12] Denešová, s. 131 a 139
[13] Kašpárková, s. 112-4
[14] Kilián, s. 274
[15] Hodeček, s. 242-3 a 249
[16] Falz, s. 241-2
[17] Kordiovský, s. 340-1
[18] Kreuzinger, s. 129 a 128
[19] Louda, s. 36
[20] Marková, s. 123 a 118
[21] Brabencová, s. 238-40
[22] Tinzová, s. 22-3
[23] SŠSB, § 1 a 17
[24] VZŠSB 1911, s. 2 a 12-3
[25] VZŠSB 1901, s. 3, podobně i s. 6
[26] SŠSJ, §4
[27] Dřímal, s. 28
[28] SŠSS, čl. 1
[29] JZŠSS 1910
[30] SŠSB, §3
[31] ZŠSB 1900
[32] VZŠSB 1901, s. 7
[33] VZŠSB 1911, s. 9-11
[34] Ibid, s. 3
[35] PPB
[36] SŠSJ, §5
[37] JZŠSJ 1912
[38] SŠSS, čl. 2
[39] JZŠSS 1910, PŠSS 28. VIII. 1910 a ZŠSS 20. X. 1911
[40] ZŠSB 1900
[41] VZŠSB 1901, s. 7
[42] Ibid, s. 4
[43] VZŠSB 1911, s. 10-1 a 4
[44] JZŠSJ 1913
[45] JZŠSS 1910
[46] ZŠSS 20. X. 1911
[47] Dvořák, s. 51
[48] PPB
[49] VZŠSB 1911, s. 4 a SŠSB, §6-10
[50] VZŠSB 1911, s. 1
[51] SŠSB, §16
[52] SŠSJ, §6-10
[53] JZŠSJ 1913
[54] JZŠSS 1910

Použitá literatura:

1) Beaulier, S. A. a Hall, J. C. Collective Consumption Externalities and Charitable Giving. In: New Perspectives on Political Economy, Volume 4, Number 1. Praha: Liberální institut 2008, ISSN 1801-0938.
2) Brabencová, J. Vývoj živnostenského pokračovacího školství a jeho místo v systému průmyslového vzdělávání v Čechách v letech 1850-1914. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 6. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2001, ISBN 80-86224-15-5.
3) Denešová, K. Středostavovské spolky v malém městě (Holešov) v českých zemích 1918-1938. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 10/2. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2002, ISBN 80-86224-38-4.
4) Dřímal, J. aj. Dějiny města Brna. [Díl] 2. Brno: Blok 1973.
5) Dvořák, L. Institucionálně-historická analýza počátků nemocenského pojištění v českých zemích na přelomu 19. a 20. století aneb „Hic sunt leones“ na mapě české sociální politiky. Praha: VŠE v Praze 2008. Diplomová práce.
6) Falz, L. Dějiny města Zábřeha od nejstarších časů až do roku 1900. Praha: Votobia 2003, ISBN 80-7220-145-X.
7) Hodeček, D. aj. Velké Meziříčí v zrcadle dějin. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 2008, ISBN 978-80-7275-075-7.
8) Janák, J. a Chocholáč, B. Morava v národním a politickém ruchu 19. století. Brno: Matice moravská 2007, ISBN 978-80-86488-03-5.
9) Kašpárková, S. Spolková činnost v Přerově v letech 1918-1938 se zaměřením na spolky středních vrstev. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 10/2. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2002, ISBN 80-86224-38-4.
10) Kilián, J. a Bažant, Z. Mělník. Praha: NLN 2010, ISBN 978-80-7422-029-6.
11) Kordiovský, E. a Klanicová, E. Město Břeclav. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 2001, ISBN 80-7275-025-9.
12) Kreuzinger, E. Opavská kronika staré a nové doby, aneb, Opava a její pozoruhodnosti: příručka pro obyvatelstvo a průvodce pro cizince se situačním plánem města Opavy. Opava: Magistrát Statutárního města Opavy 2002, ISBN 80-86458-07-5.
13) Louda, J. a Zázvorková, B. Špindlerův Mlýn. Praha-Litomyšl: Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-867-6.
14) Machačová, J. Žena ze středních vrstev – Příklad Marie Stretti. In: Fasora, L. aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
15) Marková, L. Nové město na Moravě. Havlíčkův Brod: Elmar 2009, ISBN 978-80-904192-1-6.
16) Sýkorová, L. a Aschenbrenner, V. Klatovy. Praha: NLN 2010, ISBN 978-80-7422-018-0.
17) Tinzová, B. Jesenické toulky. Jeseník: Město Jeseník: Jesenická rozvojová 2009, ISBN 978-80-254-7507-2.

Archivní materiály (Pozn.: zdá se, že naši předci si moc hlavu s přesností nelámali, a proto níže uvedené archivní materiály obsahují i některé nesrovnalosti, nejasnosti a i chyby.):

1) SŠSB = Stanovy „Brandla“, spolku na podporu chudých žáků na středních a jim rovných školách českých v Brně. Brno 2. IV. 1902. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R57/33/3.
2) VZŠSB 1901 = Výroční zpráva spolku na podporu chudých žáků na českých středních školách v Brně za rok 1901. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R57/33/6.
3) VZŠSB 1911 = Výroční zpráva Brandla spolku na podporu chudých žáků na středních a jim rovných školách českých v Brně za správní rok 1911 a stručný nástin dějin spolkových za dobu 40 let uplynulých. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R57/33/15.
4) ZŠSB 1900 = Zpráva spolku ku podporování chudých žáků na českých středních školách v Brně za rok 1900. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R57/33/5.
5) PPB = Přehled podpor poskytnutých spolkem za 1872-1921. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R57/33/100.
6) SŠSJ = Stanovy školského spolku ku podpoře chudých žáků škol juliánovských z roku 1934. Juliánov 11. II. 1934.  Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R119/3.
7) JZŠSJ 1912 = Jednatelská zpráva za rok 1912. In: Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad z let 1911-1932 (školského spolku v Juliánově). Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R119/1.
8) JZŠSJ 1913 = Jednatelská zpráva za rok 1913. In: Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad z let 1911-1932 (školského spolku v Juliánově). Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R119/1.
9) SŠSS = Stanovy školského podporovacího spolku va Slatině z roku 1909. Slatina 28. II. 1909. Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R68/3.
10) JZŠSS 1910 = Jednatelská zpráva za rok 1910. In: Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad z let 1910-1921 (školského spolku ve Slatině). Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R68/1.
11) PŠSS 28. VIII. 1910 = Protokol řádné výborové schůze konané dne 28. srpna 1910. In: Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad z let 1910-1921 (školského spolku ve Slatině). Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R68/1.
12) ZŠSS 20. X. 1911 = Zápis 5. výborové schůze konané v neděli dne 20. října 1911. In: Zápisy ze schůzí výboru a valných hromad z let 1910-1921 (školského spolku ve Slatině). Uloženo v Archívu města Brna, inventární číslo R68/1.