"A vy myslíte, že by se tohle v ankapu nestalo?"

Mises.cz: 10. prosince 2018, Matthias Lukl, komentářů: 5

Libertariáni a anarchisté často upozorňují na případy, kdy stát něco naprosto zásadně pokazil.

Kupříkladu se objeví zpráva o tom, jak se nějaký podnikatel vrátil domů a zjistil, že má zapečetěný byt, který mu vybrali exekutoři, protože prý neplatil daně. A pak najednou puf, ukáže se, že to finanční správa zvorala a měla prostě nepořádek v papírech, v důsledku čehož zničila život nevinnému člověku. A jaké následky z toho finanční správa bude mít? Inu, žádné. Jen se omluví a jede se dál.

Anarchokapitalisté a libertariáni v takové chvíli tuhle začnou zprávu šířit a sdílet na sociálních sítích a říkat: "Vidíte? Tohle se stane, když má něco na starost stát!"

Zkrátka šíříme téměř vše, kdy stát #ubližujelidem, jelikož to pomáhá bojovat proti naivním pohádkovým představám, co lidé o státu obvykle mají.

Ale v poslední době se nám tu však rozmohl takový nešvar. Někteří totiž na takové zprávy reagují otázkou: "A vy myslíte, že by se tohle v anarchokapitalismu nestalo?"

A tato otázka někdy dokonce přichází i ze strany samotných anarchokapitalistů či libertariánů. Inu, je to zajímavá otázka. A líbí se mi na ní to, že i samotní anarchokapitalisté si dávají pozor na to, aby se naše životní filozofie netransformovala ve fanatismus, kdy se snažíme stát obvinit ze všeho špatného - pomalu třeba i z nehezkého počasí. A na stranu druhou dělat z anarchokapitalismu něco bezchybného, kdy všechno bude klapat jak po másle.

Odpověď na tu otázku tedy zní: Ale samozřejmě, že by se to v hypotetické anarchokapitalistické společnosti (dále jen "ankap") mohlo stát. Ankap nezabrání tomu, aby se například stalo, že:

1) učitelka bude šikanovat děti,
2) zaměstnanec bezpečností agentury někoho surově zmlátí,
3) doktor nebude brát stížnosti pacienta vážně, v důsledku čehož pacient umře.

Ankap není dokonalý a bezchybný svět.

Přesto si ale troufám tvrdit, že k různým situacím, ke kterým dochází dnes, by v ankapu docházelo výrazně méně. Dokonce půjdu ještě dál a řeknu, že současný státní demokratický systém k těmto situacím víceméně vede.

Důvody jsou víceméně dva.

První z nich je úplně obyčejná konkurence a druhý je to, co nazývám "etatistická mentalita".

Pojďme si to ale rozebrat podrobně.

Nedávno se v médiích i na sociálních sítích řešil případ muže, co jel na motorce bez řidičského průkazu, přičemž byl spatřen policisty, což vedlo k dopravní honičce jako v akčním filmu. Skončilo to tím, že jeden policista motorkáři vjel do cesty a motorkář se s autem srazil.

Lidé se rozdělili na dvě skupiny - ti, co to schvalovali. "Motorkář byl nebezpečný, porušoval zákon a bylo správné ho sejmout!" a druzí, podle kterých se policista zachoval šíleně, přičemž někoho přizabít jen za to, že nemá nějaký papír, je absurdní.

Někteří anarchokapitalisté podotkli, že podobná situace by mohla nastat také v ankapu, jelikož motorkář byl nebezpečný, hrozilo, že někoho vážně zraní a sejmout ho autem bylo v podstatě jediné řešení, které bylo k dispozici.

Já osobně se však k tomuto názoru nepřikláním.

Česká policie je státní monopol, takže nejenom, že je to jediná organizace, na kterou se mohu obracet s některými problémy, ale dokonce se obracet MUSÍM, protože například mi zákon nedovoluje vyšetřovat vraždu někoho z mé rodiny po svém tj. na vlastní pěst nebo si najmout soukromého detektiva. Z toho důvodu si PČR nemusí moc hlídat své PR.

Nemusí se ani bát, že jim odejdou platící zákazníci, protože peníze dostávají automaticky od státu, který ho před tím sebral všem lidem formou daní.

Představme si, že žijeme v hypotetické anarchokapitalistické společnosti a vy vlastníte soukromou silnici. Jak tedy budete řešit, že se po ní prohání nebezpečný motorkář? (Samozřejmě teď dejme stranou, že ujížděl a byl nebezpečný jen kvůli řidičáku, což je zbytečná byrokracie, která by v ankapu nejspíše neexistovala, alespoň ne v té formě, jak ji známe dnes.) Pokud motorkáře necháte řádit, možná naštvete polovinu vašich zákazníků. A pokud ho sejmete autem tak, že skončí na jednotce intenzivní péče, naštvete zase tu druhou skupinu zákazníků. Jak z toho ven?

Popravdě já to nevím. A když mi někteří říkají: "A jak bys to jako řešil ty? Jinak, než ho sejmout, to udělat nešlo," tak ani v takovém případě nevím a netuším. Nemám řešení. A já ho ani mít nemusím, proč taky? Mně bohatě stačí vědět, že se mi zdálo nepřiměřené do něj najet autem a víc vědět nepotřebuji.

Otázkou totiž není to, jak bych to řešil já, ale jak by to řešil trh. V ankapu by mohlo být několik vlastníků silnic (firmy) a jeden z nich by přišel na to, jak řešit různé složité krizové situace tak, aby co nejméně lidí přišlo k úrazu či ohrožení, a aby tohle řešení naštvalo co nejmenší množství zákazníků. A takový vlastník by byl na trhu úspěšný. Tedy aspoň do doby, než by přišel někdo s ještě lepším řešením. A pak někdo ještě s lepším a ještě s lepším a tak dále.

Čili jak vidíte, tak konkurence - ta krásná, ale v diskuzích často ignorovaná - bude motivovat majitele silnic, aby krizové situace řešili co nejlépe. Vlastník nemocnice si dá pozor, aby bylo co nejméně doktorů, co něco pokazí. Vlastník školy si dá pozor, aby nezaměstnal kantora, co bude šikanovat studenty. A tak dále.

A pokud se tak stane, trh se postará o to, aby to mělo své fatální následky. To je ten "zlý a nemilosrdný" kapitalismus, co neodpouští velké chyby. Ve skutečnosti jsou to prostě jen lidé, co někomu/něčemu přestanou důvěřovat.

Druhá věc je tzv. etatistická mentalita.

Kdybych přišel do restaurace, objednal si jídlo a číšník mi na to řekl, že jsem budižkničemu a pitomec, nejspíše bych si nechal zavolat jeho nadřízeného a udělal bych totální rozruch. Dal bych jim vědět, že takto se mnou jednat nebudou. A že chci jídlo zdarma jako omluvu, nebo to všude rozhlásím. A Pan číšník pak půjde na kobereček, kde mu vysvětlí, že ještě jeden takový úlet a může si jít hledat jinou práci.

Co mě vedlo k takovému chování? No přece "tržní mentalita", kdy mě trh naučil, že jsem zákazník. A jako zákazník jsem pán, který má právo požadovat kvalitní službu.

Oproti tomu existuje něco jako "etatistická mentalita".

Představte si, že jsem student střední průmyslové školy, která je státní. Půjdu do školy a budu mít hodinu matematiky. Učitelka mě vyvolá k tabuli a zadá mi příklad, který ovšem spočítám špatně. Udělám chybu, načež mi řekne, že jsem budižkničemu a pitomec. A co se stane dál? Nic... já si to nechám líbit, posadím se a ostatní spolužáci nad tím mávnou rukou.

Vzpomínám si i na jeden zážitek, který se mi reálně stal na vyšší odborné škole. A podotýkám, že jsme nebyli děti, ale celá má třída a všichni spolužáci byli věkově někde kolem dvaceti pěti let. Jeden spolužák donesl učiteli index, aby od něj dostal zápočet. Jenže se stalo to, že si spolužák zapomněl do indexu nadepsat název předmětu, takže ho učitel vzal, hodil s ním o zem a začal křičet "já vás nakopu do anusu!". Umíte si představit, že by vám tohle udělal třeba šéf nebo nějaký kolega v práci? Že by házel vaším indexem a nadával vám? V soukromém sektoru by to byla šikana a pravděpodobně i proti zákonu, ale když to dělá učitel na státní škole, tak je to vlastně v pořádku.

Co nás vede k takovému chování? Ona "etatistická mentalita", co nás naučila, že učitel je něco víc, než my. Že on je pán a musí se poslouchat. A co vede učitelé k takovému chování? Vlastně úplně to samé - akorát je etatistická mentalita nutí dělat opak - cítit se nadřazeně studentům.

A je to právě tahle "etatistická mentalita", co vede k tomu, že stát ubližuje lidem. Tahle mentalita vede k tomu, že si policista může dovolit někoho surově zmlátit a nemít z toho skoro žádné následky. Nebo proč doktor může pacienta nebrat vážně a způsobit mu nedbalostí smrt. Nebo proč učitelka může šikanovat studenty a nemít z toho postih. Nebo proč muže finanční úřad někomu sebrat majetek kvůli vlastní chybě a nemít z toho problémy.

Takže: "Mohlo by se to v ankapu stát" ? Ano mohlo, ale ankap motivuje lidi k tomu, aby se tak stávalo minimálně. Ideálně vůbec. Zatímco stát vede k přesně opačnému chování. Stát vytváří mentalitu, která motivuje určité lidi k aroganci a nadřazenosti, protože jim dává do rukou zákonnou moc. A ostatní lidé se naopak učí, že tuhle moc mají pokorně přijmout a vůbec o ní nediskutovat.