Mises.cz

Mises.cz

4000 let cenové kontroly

Morální ponaučení z této krátké historie je důvěrně známé. Je to tvrzení, že "ti, kteří neznají minulost, jsou nuceni si ji zopakovat." Kvůli tomu naše "moderní" vlády dnes dělají po celém světě to, co dělají.

[12. dubna 2018, Mises. org, autor: Henry Hazlitt, https://mises.org/wire/4000-years-price-control]

 

Tabulky, o kterých se tvrdí, že jsou o 200 let starší než babylonský Chammurapiho zákoník, které byly právě přeloženy, ukazují, že starověké sumerské království Eshnunna mělo mzdovou a cenovou kontrolu. Tato zpráva by neměla být překvapivá. Chammurapiho zákoník samotný (objeven roku 1902), který byl vyhlášen před rokem 2000 před Kristem, stanovil ceny, mzdy, úrokové míry a poplatky. Cenová kontrola je tak přinejmenším okolo 4000 let stará.

Skutečným ekonomickým objevem civilizace byl svobodný trh. Byl to Adam Smith v jeho Bohatství národů, publikovaném roku 1776, který jasněji než jiní porozuměl ve své době zázraku svobodného trhu. V prvním návalu svého objevu Smith přirovnal systém volných cen a volného zisku a ztráty k "neviditelné ruce", která vede lidi sledující jejich vlastní zájmy k podpoře bohatství celého národa efektivněji, než kdyby se ho pokoušeli vědomě podporovat.

Bylo to také v roce 1776, kdy Edward Gibbon v knize "The Decline and Fall of the Roman Empire" (Úpadek a pád Římské říše) napsal: "Když si bohatí občané Antiochie stěžovali na vysoké ceny drůbeže a ryb... císař [Julián] se odvážil velmi nebezpečného a pochybného kroku zafixování ceny obilí pomocí zákonného opatření. Nařídil, že v časech nedostatku bude prodáváno za cenu, která byla zřídka kdy dosažena v časech hojnosti... Následky mohly být předvídány a byly brzy pociťovány ... Vlastníci půdy anebo zrní odmítli dodávat do města obvyklé dodávky; a malé množství, které se objevilo na trhu, bylo tajně prodáno za příznivou a nelegální cenu."

Šedesát let před Juliánovým dobrodružstvím, císař Dioklecián roku 301 po Kristu vydal slavný edikt stanovující pevné ceny a mzdy. Trestem za překročení cen byla smrt anebo deportace. "Edikt byl dobře míněný, ale neúspěšný," komentuje encyklopedie Britannica. "Skutečný efekt byl katastrofální."

Udělejme v historii skok do roku 1793, kdy vůdcové Francouzské revoluce v zoufalém úsilí vypořádat se s následky jejich vlastního nezodpovědného tisku papírových peněz schválili zákon stanovující cenové stropy. Bylo to v některých ohledech rozumnější než naše OPA (Office of Price Administration, úřad kontrolující v USA ceny a příděly po vypuknutí 2. světové války, pozn. překladatele). Dovoloval být cenám o třetinu vyšší než v roce 1790; povoloval přidat 5 procent na zisk pro velkoobchodníka a 10 procent pro maloobchodníka. Ale jak napsal Andrew D. White v roce 1876: "První výsledkem Maxima [cenového zákona] bylo to, že byly vzaty v potaz všechny možnosti, jak se vyhnout uvaleným pevným cenám, a farmáři produkovali tak málo produkce jak jen mohli. To zvětšilo nedostatek a lidé ve velkých městech skončili na dávkách. Byly vydány lístky, které opravňovaly držitele k odběru určitého množství chleba nebo cukru nebo mýdla nebo dřeva nebo uhlí za oficiální ceny k pokrytí okamžitých potřeb."

Ale i s tímto raným přídělovým systémem zákon "nemohl být vynucen." Obchodníci "nemohli prodat takové zboží bez toho, aby zbankrotovali. Výsledkem bylo, že velmi mnoho z nich opustilo obchod a zbylí nutili zaplatit nakupující enormní poplatky s velmi přirozenou výmluvou, že prodávající riskuje svůj život tím, že vůbec obchoduje. Že tyto výmluvy byly právoplatné, je jednoduše zřejmé z denního listu těch, co byli odsouzeni ke gilotině, v které ne zrovna málo figurují jména těch lidí obviněných za porušení [cenového] zákona Maximum." Za o něco méně než jeden rok musel být zákon zrušen.

Morální ponaučení z této krátké historie je důvěrně známé. Je to tvrzení, že "ti, kteří neznají minulost, jsou nuceni si ji zopakovat." Kvůli tomu naše "moderní" vlády dnes dělají po celém světě to, co dělají. Ironicky, ti co nás dnes chtějí vrátit k antickým totalitářským vynálezům, sami sebe laskavě nazývají "progresivisty." Rádi také nazývají ty, kteří věří v ekonomickou svobodu, jako lidi "žijící v 19. věku." Tito ředitelé druhých by se měli naučit, že oni sami ještě žijí v čase objevu babylonských úředních kontrol v 19. století - před Kristem!

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed