A kdo by zachraňoval lidi v nouzi na moři?

Mises.cz: 12. dubna 2016, HynekRk, komentářů: 0

A kdo by zachraňoval lidi v nouzi na moři, kdyby nebylo státu a jeho donucení? Tak se může ptát mnoho lidí. Nu, třeba skoro nikdo, pokud by existovaly urgentnější věci, které lidé potřebují. Anebo v bohatším světě by šlo použít nějaký druh pojištění, zájem platit by mohli projevit provozovatelé lodí, hotelů u pláží atd. Anebo to lze dělat formou charity. A právě poslední způsob dodnes funguje ve Spojeném království a Irsku. Nevěříte? Tak tedy několik faktů.

Charitativní „Royal National Lifeboat Institution“ byla založena roku 1824 a chlubí se tím, že od té doby zachránila přes 140 tisíc životů (a mnohem více lidem pomohla). Její účel je: "Poskytujeme na zavolání 24hodinový pátrací a záchranné služby pomocí záchranných člunů a sezónní plavčické služby." [1] Patronem RNLI je samotná královna Alžběta II. RNLI není jedinou takovouto organizací ve Spojeném království, ale je největší [2].

S myšlenkou na záchranu trosečníků přišel Sir William Hillary, který žil na ostrově Man, a který si byl vědom zrádnosti Irského moře. Hillary sestavil nejprve plán na národní službu záchranných člunů řízenou školenými osádkami, admiralita však reagovala jen vlažně. V roce 1824 se však Hillarymu podařilo s podporou filantropů z Londýna založit "National Institution for the Preservation of Life from Shipwreck". Roku 1854 přejmenovanou na „Royal National Lifeboat Institution“ (dále jen RNLI) [3]. Historii ponechme však tentokrát stranou. Mezi hodnoty RNLI patří mimo jiné nezištnost. Dále: "Naše život zachraňující služby jsou poskytovány kdekoliv je to možné, dobrovolníky, velkoryse podporovanými dobrovolnými dary a odkazy." Dále o sobě píší, že: "Nevyhledávají zdroje od centrální vlády." [4]

Na stránkách RNLI se uvádí, že udržování flotily záchranných člunů (těch je 340), které jsou vždy připraveny jít do záchrany z 230 (číslo se poměrně rychle mění) záchranných stanic je drahým byznysem. Přidejte k tomu trénink posádek, provoz plavčického servisu na více než 200 populárních plážích a podobně. Provoz RNLI tak stojí denně 410 tisíc liber (asi 14.35 milionu korun). Tato částka je celá velkoryse darována veřejností. Pro příklad plavidlo třídy Tamar stojí 2.7 milionu liber (94.5 milionu Kč) a nejlacinější člun (třída D) "jen" 48 tisíc liber (1.68 milionu Kč). V průměru je aktuálně denně zachráněno 24 lidí [5]. Aktuálně je stanic přesně 237, a to nejen ve Spojeném království, ale i v Irsku, a to včetně několika vnitrozemských stanic (řeka Temže a velká jezera). Za rok 2014 uvádí RNLI záchranu přes 10 tisíc lidí, vedle toho též provozovali vzdělávání a prevenci [6].

Peníze na výdaje RNLI byly za rok 2014 rozděleny v těchto proporcích: 21 % na služby záchranných člunů, 44 % na (pořízení a údržbu) čluny, majetek a zařízení, 18 % na fundraising a odkazy, 11 % na plavčické služby, 1 % na mezinárodní a povodňovou záchranu, 5 % na bezpečnost, vzdělání a informovanost a méně jak 1 % (přesně 0.4 %) na správu. Utraceno bylo za rok 2014 149.6 milionů liber a získáno 182 milionů liber [7]. Podle výroční zprávy za rok 2014 byly získány příjmy následovně: 62 % z odkazů, 32 % dobrovolné příjmy z fundraisingu, 3 % čisté obchodní příjmy, 1 % čisté investiční příjmy a 2 % příjmy za plavčické služby a jiné. Fixní majetek RLNI byl k 31. prosinci 2014 403.9 milionu liber a investice byly 290.2 milionu liber. Čisté jmění RNLI bylo 694.9 milionu liber. Investice jsou drženy v diverzifikovaném portfoliu s rizikem rozprostřeným v různých třídách a druzích aktiv. Za rok 2014 vydělaly investice 18 milionů liber. Volné rezervy pro strýčka příhodu byly 96.9 milionu liber, což by mělo v případě úplné nouze stačit na 10 měsíců provozu [8]. RNLI je tedy zdravě konzervativní, když hospodaří s přebytky. Jak bylo výše uvedeno, tak většina práce je neplacená. Ve výroční zprávě za rok 2014 se píše, že: "Okolo 95 % osob, které pracují pro RNLI, tak dělá jako neplacení dobrovolníci, včetně členů představenstva. RNLI zaměstnává placené zaměstnance jen tehdy, když je absolutně nezbytné si poradit s komplexními službami v nebezpečném prostředí. RLNI zaměstnávala v roce 2014 průměrně 1 763 osob (přepočteno na plný úvazek), některé zaměstnává jen sezonně. Ve výroční zprávě za rok 2014 stojí, že RLNI má 4.6 tisíc dobrovolníků v posádkách, přes 3 tisíce dobrovolníků na pevnině, přes 1 tisíc plavčíků (150 dobrovolných). Dále má komunitu o 20 tisíci dobrovolníků na fundraising a 500 tisíc individuálních členů a dárců plus partnery z korporátní sféry a ze sféry charitativních trustů [9].

Ve výroční zprávě jsou uvedeni jmenovitě vybraní dárci odkazů, trusty, nadace, členové a podporovatelé a korporace [10]. Jistý význam zde má tedy i prestiž pro dárce. Tolik krátká exkurze do charitativní organizace zajišťující ve Spojeném království a Irsku záchranu lidí na moři. Jak vidno, funguje to již skoro 200 let.

[1] Purpose, Vision and Values [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/Pages/Our-purpose.aspx.
[2] Anglická wikipedie, heslo "Independent lifeboats in Britain and Ireland".
[3] Ibid, heslo "Royal National Lifeboat Institution".
[4] Purpose, Vision and Values [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/Pages/Our-purpose.aspx. Ve sbírkách se teoreticky mohou objevit i nějaké příspěvky od lokálních veřejných administrativ.
[5] Running costs [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/Pages/Running-costs.aspx.
[6] Lifeboat stations [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/lifeboatsandstations/stations/Pages/Stations-a-z.aspx a 2014 in review [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/2014-in-review/Pages/2014-in-review.aspx.
[7] Money: 2014 running costs [online]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/2014-in-review/Pages/money.aspx.
[8] RNLI 2014: Annual Report and Accounts [online, 2015]. Dostupný z (přístup III/2016): http://rnli.org/aboutus/aboutthernli/Documents/annual-report-2014.pdf, s. 23-25.
[9] Ibid, s. 28, 39 a 53.
[10] Ibid, s. 54.

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.