Anarchokapitalismus je skutečná demokracie

Mises.cz: 02. července 2018, Matthias Lukl, komentářů: 6

Říká se, že v demokracii je všechno pouze takové, jak si přeje většina lidí. Ovšem to není úplně pravda. Ve volbách obvykle hlasuje okolo poloviny populace. Alespoň v ČR to tak vychází. Zbytek jsou lidé, kteří buď odmítli volit záměrně, protože to, co chtějí, jim nikdo zatím nenabídl. Pak jsou tu ti, co z různých objektivních důvodů volit nemohli. No a nezapomínejme ty, kterým zákon volit neumožňuje, protože nesplňují různé podmínky (věková hranice).

A pak jsou tu ještě ti, co volili strany, které se nedostaly přes pětiprocentní hranici, což je vlastně jen náhodné číslo, takže jejich hlas propadl/rozdělil se mezi ostatní strany.

Pokud strany X a Y získají nejvíce hlasů a založí vládu, opravdu reprezentují zájmy "většiny"? Protože když se podíváme pořádně, zjistíme, že je volilo třeba jen 30 % lidí, což znamená, že dalších 70 % s jejich vládou nemusí souhlasit a chtít je, přesto musí tyto vládce poslouchat, jinak jim hrozí trest.

Zkusme ale na chvíli na tyto početní podivnosti demokracie zapomenout. Vypusťme z hlavy i fakt, že demokracie je zastupitelská a různá rozhodnutí reálně nedělají lidé, ale jen nějaká elita, která je zastoupila. A dokonce vynechme, že existuje nějaká ústava, která nedovoluje některé věci.

A představme si, že demokracie je skutečně odrazem toho, co chce většina. A důvod, proč tu máme stát je, že ho většina chce. Většina lidí chce platit daně, mít různé zákony i nad rámec "victimless crimes" (zločinů bez oběti) a jsou s tímto systémem spokojeni.

Pochopitelně se zde následně nabízí otázka, jestli je skutečně správné dělat něco jen proto, že to chce většina. Já s tím do jisté míry nesouhlasím. Nemyslím si, že platí axiom "menšina se musí podřídit většině". Představme si třeba, že bychom někomu bezdůvodně sebrali jeho majetek či ho dokonce zcela bezdůvodně popravili. A to jen proto, že si to většina tak přála a odhlasovala. Krádež je stále krádeží a vražda je stejně tak vraždou, bez ohledu na početní přesilu.

Ovšem navzdory tomu, že nesouhlasím s tímto principem, jedno je jisté - svět je skutečně mnohdy o tom, co chce většina. Většina má zkrátka převahu.

Už ve středověku se kupříkladu někdo popravil jako pohan jen proto, že nesdílel víru s většinou lidí.

Anarchokapitalismus sám o sobě může nastat jen, když si ho většina lidí bude přát. Je dost možné, že k tomu nikdy nedojde, ale věřím tomu, že někdy v daleké budoucnosti bude existovat společnost, která k tomu bude mít velice blízko. Většina lidí bude na intuitivní úrovni dodržovat to, co my nazýváme principem neagrese.

Tak jako tak i v samotném anarchokapitalismu by někdy promluvila síla většiny. Představme si kupříkladu, že někdo bude na svém vlastním pozemku pořádat krvavé psí zápasy. Princip neagrese by tím neporušil. Neexistovala by žádná autorita, která by mu v jeho počínání zabránila. Přesto bych pochopil, kdyby se skupina lidí dala dohromady, vyzbrojila se, pronikla na jeho pozemek a společně psy zachránila.

Ačkoliv by tito lidé porušili princip neagrese, nejspíše by nezávislý soud dal za pravdu právě jim.

Svým způsobem je anarchokapitalismus "demokracii", kde se děje jen to, co chce většina. Oproti "demokracii" v pravém slova smyslu se liší jen v myšlení lidí. V demokracii, když se lidem něco líbí nebo nelíbí, řeknou si, že to budou chtít zakázat nebo přikázat. 

V anarchokapitalismu si však spíše řeknou "podpořím to, nebo to nepodpořím".

Anarchokapitalismus je jako "demokracie", jen se místo hlasovacích lístků hlasuje poptávkou. Díky čemuž se nezjistí jen to, co člověk chce, ale i jak moc to chce.

A to je poměrně důležité, jelikož v demokracii může někdo volit stranu, protože po její vládě velice touží, ale také i proto, že ho k tomu "ukecali" známí, a tak to tam prostě hodí, aby měl pokoj. Pro to, abych měl jeden hlas v demokracii, nemusím vůbec nic udělat.

Na trhu, kde se hlasuje "penězi", lze vyjádřit i míru této touhy. Když dva různí lidé budou chtít koupit nějaký majetek a současný majitel řekne, že chce minimálně dva miliony a půl, majetek získá ten, kdo je ochotný za něj dát více peněz. Jeden si ho subjektivně bude cenit na tři miliony, zatímco druhý jen na dva, ale dál už nepůjde. A tak ho majitel prodá tomu, kdo je ochoten zaplatit (tj. vzdát se) až tři miliony.

Když v sámošce prodávají rohlíky, je to proto, že lidé hlasovali svými penězi, že je chtějí. Až se lidé přestanou kupovat a obchod zjistí, že nemizí, přestanou je nabízet a pekárny péct. Každý banán a každý jogurt se prodává proto, že je po nich poptávka. To, jak trh vypadá je jen odrazem toho, co lidé chtějí a za co jsou ochotni dávat peníze (alespoň v jeho čisté neregulované podobě).

Pravdou je, že ten obraz někdy není úplně lichotivý. Nezdravé potraviny se prodávají víc než zdravé. Lady GaGa se prodává daleko lépe než klasická hudba od Mozarta. Viewegh se prodává líp než literatura o vesmíru. Tyto skutečnosti nahrávají odpůrcům kapitalismu. Ovšem trh je v tom, co preferujeme, nevinně. Je to pouze obraz toho, po čem toužíme.

Mimochodem, tohle je i důvod, proč existuje hojně diskutovaná dvojí kvalita potravin. Když někdo uvidí levné zboží a koupí ho, aniž by se zajímal o jeho kvalitu či obsah, tak se pochopitelně bude prodávat dál. Když jinde na cenu nehledí, ale naopak řeší složení a kvalitu, je jasné, že to bude podporovat nabídku kvalitních potravin.

"Hlasování penězi" může některým lidem znít téměř sprostě. A co chudí? Na těch nezáleží? Osobně se domnívám, že jsou to právě chudí, kteří vytváří obraz trhu. Ve městech je daleko více sekáčů než obchodů s luxusním oblečením. Najdeme daleko více sámošek než luxusních restaurací. Chudých je daleko víc a mají daleko větší kupní sílu.

Myšlenka to není zase tak originální - existuje nejspíše celá řada lidí, kteří volný trh přirovnávají k demokracii, kde se nehlasuje lístky, ale poptávkou. Už mnohokrát jsem slyšel přirovnání, že trh je vlastně diktatura zákazníků. Vše je to každopádně pravda. Trh daleko více a lépe a přesněji reflektuje vůli většiny, než to dělá demokracie.