Anarchokapitalisté nežijí v realitě

Mises.cz: 29. října 2019, Matthias Lukl, komentářů: 4

Jakožto anarchokapitalista se často setkávám s kritikou, že anarchokapitalisté nežijí v realitě. Prý žijeme v nějakých snech, utopiích a naivních představách. Václav Klaus Ml. nedávno v rozhovoru XTV dostal otázku, co si myslí o anarchokapitalismu, a jeho odpověď se nesla v duchu, že je OK, když nějaký jeho kamarád je třeba anarchokapitalista a filozofuje o tom, jak by fungovala bezstátní policie nebo hasiči, ale on dává přednost reálnému světu, reálné politice a zajímá se o naše každodenní problémy.

Anarchokapitalisté však v realitě žijí. Dokonce právě proto, že vidí realitu kolem sebe takovou jaká je, jsou anarchokapitalisté. Naopak, jsou to etatisté, kteří mnohdy realitu kolem sebe ignorují, i když je naprosto zjevná. V tomto článku si vysvětlíme, proč tomu tak je.

1) Žádný anarchokapitalista nevěří, že dnes zrušíme stát a zítra bude anarchokapitalistický ráj

Naopak, spousta z nich ví, že tu s námi stát ještě nějakou to dobu pobude, proto se někteří anarchokapitalisté přidávají k různým politickým stranám, které prosazují spíše zmenšování státu než jeho opak. Anarchokapitalisté podpoří jakékoliv snižování daní, i kdyby to bylo třeba snížení daně z přijmu popelářům o 1 %. Někteří dokonce podporují konkrétní kroky konkrétních politiků, pokud tyto kroky vedou k menšímu státu. Nedávno někteří anarchokapitalisté podpořili Piráty, kteří demonstrovali proti přísnějším regulacím internetu ze strany Evropské unie.

Je to paradox, protože když anarchokapitalista nedělá nic, bývá mu to vyčítáno, ovšem když začne dělat politiku, vstupuje do stran a prosazuje třeba větší svobodu a benevolenci pro zakládání soukromých škol, bývá mu to zpravidla vyčítáno také.

A nezapomínejme, že se spousta anarchistů podílí na celé řadě různých aktivit, podporují Svobodný přístav, Liberální institut, Svobodu učení, Paralelní Polis a tak dále. Tyhle aktivity jsou docela dost reálné, řekl bych.

2) Žádný anarchokapitalista neslibuje ráj

Když chválíme volný trh, poukazujeme na jeho nesporné přednosti a výhody oproti státním zásahům, tak můžeme působit dojmem, že si představujeme anarchokapitalismus jako ráj na zemi, kde všichni budou šťastní, spokojení a všechno tam půjde hladce. To však nikdo netvrdí.

To, že je trh daleko DALEKO efektivnější (a etičtější) než stát, neznamená, že je dokonalý. Lidé i v naprosté volnotržní společnosti budou mít mnohdy ty stejné problémy jako dnes. Nemoci (psychické i fyzické), nespokojenost se životem, se vztahy, se vším. Vraždy, krádeže, podvody, násilí, katastrofy... To vše pochopitelně nezmizí. Dokonce i nějaké ty válečné konflikty mezi lidmi stále mohou být.

Nikdo nikde neříká, že lidé budou najednou strašně moc hodní a vše bude fajn. S tím se pojí i následující bod.

3) Nikdo netvrdí, že lidé budou najednou hodní

Typická představa etatisty o anarchokapitalismu je, že tvrdíme vlastně něco jako: "Zrušíme všechny pravidla a zákony. Lidi jsou hodní a budou ctít NAP (princip neagrese), takže vše bude OK."

Ve skutečnosti tvrdíme: "Nechceme, aby pravidla tvořila nějaká skupina centrálních plánovačů, ale chceme, aby fungovala na tržní, polycentrické bázi, byla mezi nimi konkurence a každý dostal to, co poptává."

Pravidla budou platit zcela normálně. Ne, nikdo vám nedovolí vraždit a krást. Existuje obrovská poptávka po bezpečnosti, kterou se vždycky někdo bude snažit dorovnat nějakou nabídkou.

Naopak etatisté mnohdy věří, že je v pořádku dát nějaké menší skupině moc, a následně se diví, když ji nakonec získá Babiš, Okamura, Zeman, Trump, Putin a spol.

Často bývá také kritizovaný NAP. Člověk neznalý anarchokapitalismu by si mohl myslel, že anarchokapitalisté si představují NAP jako nějaký globální zákon, který lidi prostě budou dodržovat a uznávat ho jako něco svatého. Ve skutečnosti NAP je jen jiné pojmenování pro fakt, že lidé instinktivně chápou, že je špatné vraždit, krást a ubližovat druhým. Anarchokapitalisté jen poukazují na fakt, že lidé sice do jisté míry respektují NAP, ale státu jako jedinému odpouští jeho neustálé porušování.

4) Kdo doopravdy ignoruje realitu?

Etatista se mnohdy ptá: "A co když v tom tvém anarchokapitalismu někdo přijde o všechny peníze? Kdo se o něj postará, když skončí na ulici?"

A já se ptám: "Kdo se o ně stará dnes? Není dokonce dávání jídla bezdomovců na mnoho místech zakázané? A chudým pomáhá jak, kromě usmolené almužny, jakou jsou dávky v hmotné nouzi, ze kterých si člověk pomalu nezaplatí ani nájem, a o které můžete snadno přijít, když porušíte nějaké zákonem dané podmínky? Naopak, je to stát, který lidem klade byrokratické překážky k tomu, aby se mohli zase postavit na nohy a kupříkladu prodávat nějaké výrobky na stánku na náměstí."

Etatista se ptá: "Soukromé školy dají vysvědčení úplně každému, kdo si to zaplatí. Neztratí pak vzdělání svou hodnotu?"

A já říkám: "Pokud vím, tak taková maturita se dnes dává téměř úplně každému. Firmy na pohovorech se už ani neptají na to, jestli máš maturitu. Spíš je zajímá, jestli máš nějaké reálné schopnosti, zkušenosti, portfólio a projekty. Titul už také začíná ztrácet svou hodnotu, protože rovněž už ho má každý druhý. Školství je v současnosti už od první třídy naprosto k smíchu. Už v první třídě se děti honí za známkami a učitelé za správně vyplněným klasifikačním archem a prezenční listinou. Opravdu může být tržní školství horší než to, co máme dnes?"

Etatista se obává: "Co když se v anarchokapitalismu dostane k moci nějaká velká korporace plná zlých lidí?"

A já říkám: "Myslíš jako dnes, když je u moci Agrofert a Babiš?"

Etatisté tedy zpravidla vyčítají anarchokapitalismu hypotetické problémy, které se ale dnes dějí na denní bázi. A já se tedy ptám, kdo ignoruje realitu a žije ve snech? 

Na závěr dodávám, že anarchokapitalisté možná mají v hlavně nějakou představu ideálního světa. Popravdě, všichni v hlavách nosíme takové představy. Etatisté si však nepředstavují ideální bezstátní společnost, ale představují si ideální a fungující stát. Představují si stát, ve kterém je dobrosrdečný a hodný premiér, který nemá za sebou dotační podvody. A když ano, bude zcela spravedlivě odsouzen a adekvátně potrestán. Představují si, že soudy jsou nezávislé, neexistuje žádná korupce a prezident je vzorem, který je reprezentuje ve světě se ctí. Doufají, že stav, který je tu dnes, se snad jednoho dne zlepší a příští volby vyhraje tentokrát někdo slušný a spravedlivý. Stále se však ne a ne dočkat. Každý je totiž ve své hlavě utopistou.