Ayn Rand: Argumenty proti anarchii

Mises.cz: 26. ledna 2011, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 46

[Tento článek je výňatek z knihy Society Without Coercion]

Víra, že stát je nezbytný k zajištění společenského pořádku je čirá pověra, založená na psychologicko-epistemologickém procesu, který se podstatně neliší od víry ve skřety a čarodějnice. 

Pro počátek si musíme ujasnit, že vláda [státu] není nic jiného než jednající lidé. Moralita a hodnota vlády jako jakékoliv jiné společnosti lidí není větší ani menší než moralita a hodnota lidí, kteří ji zpochybňují. Jelikož vláda není nic jiného než lidé, její inherentní pravomoc jednat není o nic větší nebo rozdílnější, než pravomoc jednat jednotlivých osob. 

Pokud je pro státního policistu morální zatknout podezřelého zločince, pak je to také morální pro “soukromého policistu”. Pokud je pro stát morální někoho vyšetřovat a uvěznit, pak je to morální i pro nestátní firmy. Stát nemá žádnou magickou sílu nebo pravomoc, kterou by neměli soukromé osoby. Ať ten, kdo prosazuje, že vláda může dělat něco, co jedinci nemohou, nese břímě důkazu a prokáže svoje tvrzení. 

Hlavním důvodem, proč by společenský pořádek mohl nastat a nastal za nepřítomnosti státu (tak jak jej známe dnes) je skutečnost, že člověk má objektivní potřebu společenského pořádku a ochrany před počáteční silou. Tato objektivní potřeba by vedla k vytvoření firem produkující pořádek ve společnosti. Moralita a neměnnost těchto společností by byla určena moralitou a racionalitou lidí, kteří je stvořili a pracují v nich – tak jako v případě jakékoliv společenské instituce. 

Možná nejsilnější útok na “anarchismus” – rozhodně nejjedovatější – učinila Ayn Rand, která ve svém článku The Nature of Government, tvrdí následující:

Nedávná varianta anarchistické teorie, která mate některé mladší obhájce svobody je podivná absurdnost nazvaná “konkurující si vlády”. Akceptujíc základní premisu moderních etatistů, kteří nevidí žádný rozdíl mezi funkcí státu a funkcí byznysu, mezi silou (násilím) a produkcí; a kteří obhajují státní vlastnictví firem, berou proponenti “konkurujících si vlád” druhou stranu té stejné mince a tvrdí, že jelikož konkurence je tak přínosná v byznysu, měla by se také aplikovat u vlád. Tvrdí, že místo jedné monopolní vlády by na daném místě měla existovat řada vlád, které by si konkurovaly o přízeň jednotlivých osob, kde by si každý občan mohl “koupit” a podporovat jakoukoliv vládu, kterou si vybere.

Pamatujte, že násilné omezování lidí je jedinou službou, kterou může vláda nabídnout. Zeptejte se sami sebe, co by znamenala konkurence v násilném omezování lidí.

Člověk nemůže považovat tuto teorii za vnitřně rozporuplnou, jelikož zřejmě postrádá jakékoliv chápání termínů “konkurence” a “vláda”. Stejně tak ji člověk nemůže nazvat abstraktní, jelikož postrádá jakýkoliv kontakt nebo odkaz na realitu a nemůže být dokonce ani přibližně konkretizována. Jedna ilustrace bude dostačující: předpokládejme, že pan Smith (zákazník vlády A) podezřívá svého souseda, pana Jonese (zákazníka vlády B) , že ho vykradl. Policejní komando (vlády) A se přiblíží ke dveřím pana Jonese, kde na ně čeká Policejní komando [vlády] B, které prohlásí, že neakceptují platnost stížnosti pana Smitha a neuznávají autoritu vlády A. Co se stane potom? Odpověď je na vás.

Když se člověk přenese přes typicky jedovatou rétoriku Ayn Rand (která pouze naznačuje, že byla poměrně hostilní k tomu, co chybně označuje za “konkurující si vlády”), zjistí, že má v podstatě jeden argument. Rand tvrdí, že to, co je řádně označeno jako “konkurující si represivní agentury” nebo 'volný trh spravedlnosti' by nefungovalo, jelikož konkurující si agentury by nakonec ochraňovaly kriminálníky a střílely by jedna na druhou. Můžeme říct, že to je falešný argument.

Situace, kterou Ayn Rand “popisuje”, je jasně absurdní. Pokud by konkurující si represivní agentury chránily kriminálníky, pak by vůbec nebyly konkurujícími si represivními agenturami. Místo toho by to jednoduše byly kriminální gangy.

Navíc by bylo čiré bláznovství, kdyby se jedinci žijící pod jednou střechou “zapisovali” k soupeřícím kriminálním gangů. V tomto ohledu má Rand pravdu. Nicméně, co já a každý jiný obhájce společnosti bez násilí obhajujeme, nejsou “konkurující si vlády” (nesprávné označení) nebo “soupeřící kriminální gangy” (etická zrůdnost), ale “konkurující si represivní agentury”, se kterými se ve skutečnosti Ayn Rand vůbec nevypořádává.

V situaci popsané výše, kde jsou sousedé každý zapsán u rozdílné (konkurující si) policie, je zřejmé, že (pokud by skutečně byly policejními složkami operujícími na základě objektivního práva, místo kriminálních gangů na bázi vlády ulice – což Rand popisuje) Policie B by akceptovala platnost Policie A, a ve skutečnosti jakékoliv respektované policejní složky, a kooperovala by s ní při zatčení pana Jonese. Policie B by rozhodně nechránila pana Jonese před spravedlností, pokud by existoval objektivní důkaz, že pan Jones spáchal zločin. Stejně tak by se policie nesnažila zatknout pana Jonese, pokud by tento důkaz neexistoval. V tomto ohledu by objektivní právo eliminovalo násilné “přestřelky”. [1]

Jakmile by konkurující si policejní složky začaly fungovat, vyvinuly by se standardní operační procedury, které by se podobnými případy zabývaly. Minimálně dvě možné procedury přicházejí na mysl: zaprvé dohoda, že pouze ta policejní složka, u které je osoba zapsána, ji může uvěznit; nebo dohoda, že ta policejní složka, která dostala stížnost, může danou osobu zadržet. 

Do krajnosti vzato – pro policisty by byla jen velmi malá motivace riskovat svoje životy ve frontě na podezřelého zloděje. A pokud by konkurující si policejní složky fungovaly tak, jak si Ayn Rand falešně představuje, pak by kvůli míře zabitých policistů ve službě velmi rychle zkrachovaly.

Toto je pouze jedna z vad argumentů Ayn Rand. Další problémy zahrnují její neschopnost vysvětlit jak přesně mohou vlády morálně postavit mimo zákon konkurující si represivní agentury, nebo co brání v podobné situaci státní policii postřílet se s tou okresní. Je zřejmé, že logika i předpoklady Ayn Rand mají v tomto případě chybu. 

Původní článek naleznete zde.

Reference:
[1] O fungování soukromé policie si můžete přečíst zde.