Bublina v soukromém vzdělávání

Mises.cz: 15. listopadu 2010, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 0

Uprostřed ekonomické krize soukromé školství vzkvétá. Zápisné rostlo v posledních dvou let o 20% ročně a někteří experti predikují, že tržby škol se v příští dekádě zvýší až osminásobně. Podnikatelé a také ekonomové by obvykle komentovali takový herkulovský výkon a dávali kredit zákonům nabídky a poptávky. Nicméně tento růst nebyl způsoben prostředky volného trhu jako jsou inovace, efektivita a přesné předpovídání.

Místo toho obři soukromého školství ztloustli na trvalém přísunu potravy z vládních půjček a chytrým manévrováním jejich cesty skrz rozlehlé minové pole regulací využili programy federální pomoci, které mají pomáhat těm, kterým ve skutečnosti škodí – studentům. Mnozí komentátoři začali přesně podle předpokladu ignorantsky mířit svými zbraněmi na motiv ziskovosti, místo toho, aby zaměřili svoji zlobu na jádro problému: vládní zásahy na trhu.

Soukromé školství bylo dlouho mařeno spory, které pramenily z pochybných obchodních praktik a obviňování z poskytování podprůměrného vzdělání. Tak například pouze 16% studentů University of Phoenix bez předchozích zkušeností z vysoké školy graduuje do šesti let oproti téměř 50% na tradičních školách. Navíc Corinthian Colleges Inc., společnost vlastnící Everest College, v roce 2007 souhlasila se zaplacením 6.5 mil dolarů, aby urovnala soudní spor, ve kterém šlo o to, že škola klame a nadsazuje informace o startovacím platu jejích studentů po úspěšném dokončení školy. Nepřesvědčivé výsledky a multimilionové soudní spory se staly synonymem pro odvětví privátních odborných škol.

V tržních podmínkách by takovýto neutěšený výkon měl bezpochyby výrazný dopad na zisk společnosti. Koneckonců pokud by letecká společnost slíbila dovézt pasažéry na Hawai a místo toho je dovezla do Ruska, racionální pozorovatel by očekával, že by taková společnost šla brzy ke dnu. V podstatě je to ale přesně to, co privátní školství dělá – slibují ráj ve formě vysoce výdělečných zaměstnání a dodávají bídu ve formě nezajímavých kariérní vyhlídek a těžkou, vládou sponzorovanou dluhovou zátěž. Ve skutečnosti průměrný dluh studenta, který graduuje ze soukromé školy, činil v roce 2008 ohromujících 33.050 dolarů – podprůměrná návratnost investice, vzhledem k tomu, že mnoho z nich má v práci problém dosáhnout na 12 dolarů na hodinu.

Na rozdíl od osudu našeho nekompetentního leteckého dopravce se odborným školám stále daří zaplnit místa v učebnách. V roce 2009 veřejně obchodovaný gigant Career Educarion Corpporation (CEC), který vlastní Le Cordon Bleu a American Intercontinental University vykázala zisk 1.84 mld dolarů, tj. 10.6% nárůst oproti roku 2008. Podobně Apollo Group, která vlastní University of Phoenix viděla dvojnásobný počet zapsaných studentů oproti roku 2004. Federální půjčky a granty tvořily 80% resp. 86% jejich zisků, zatímco průměr ve Spojených státech je 88%. Abychom pochopili, jak mohou být nedostatečné výsledky studentů doprovázeny rostoucím ziskem škol, se nemusíme dívat dále než na efekty Federal Financial Act (FFA).

Na volném trhu je schopnost dostát závazku základním požadavkem téměř každé transakce, s reputací neplatiče člověk těžko najde věřitele, který mu půjčí. Nicméně věřitelé mohou nadšeně akceptovat vysoký stupeň rizika výměnou za vyšší výnos. Toto riziko se přímo odráží ve vyšší úrokové míře. Trh má v podstatě přirozený mechanismus, který trestá toho, kdo zneužívá dluhy, mechanismus, který snižuje pravděpodobnost, že tito neplatiči si budou moci půjčit i někdy v budoucnosti. Naneštěstí ke zděšení amerických daňových poplatníků takový mechanismus není vlastní FFA, který říká, že si každý může užívat stejného statusu bez ohledu na jeho schopnost dostát svým závazkům. Pouze ve vzácných případech, jako je například předchozí neschopnost splácet studentskou půjčku, omezí vláda přístup k tomuto programu. Zatímco někteří mohou chválit FFA za výhody snadno dostupného vzdělání, nedokáží věnovat pozornost lekci, kterou nás naučil Henry Hazlitt ve svém mistrovském díle Ekonomie v jedné lekci. Konkrétně jde o to, že obhájci FFA pohodlně přehlížejí nechtěné důsledky systematicky roztahujícího se dluhu: vyšší ceny a neschopnost splácet dluhy.

Když vláda nabízí téměř nespoutaný přístup ke studentským půjčkám, uměle tím navyšuje hranici toho, co si studenti mohou dovolit. Mnoho lidí by to považovalo žádoucí výsledek a je to přesně důvod, proč FFA existuje. Nicméně toto uvažování nebere v úvahu kauzální vztah mezi FFA a cenami: úroveň školného není založená pouze na faktorech jako jsou náklady na studium, konkurenceschopnost v odvětví a ekonomice jako celku, ale také na poptávce, která má v sobě započtenou schopnost studentů platit za vzdělávání, které spotřebovávají. FFA v podstatě dovoluje privátnímu školství zvyšovat ceny signifikantně nad úroveň, na které by byly na volném trhu. Pokud by FFA byl zrušen nebo významně omezen, školy by byly nuceny snížit své ceny do bodu tržní efektivity nebo by čelily katastrofálnímu poklesu zapsaných studentů v celém odvětví. Jedině potom by studenti dostali návratnost investice do vzdělaní odpovídající trhu.

Zdravý rozum navíc jasně říká, že systematické rozšiřování dluhu k vysoce rizikovým dlužníkům má neblahé důsledky jak pro věřitele tak pro dlužníky. Neomezené půjčování spolu s nevysokým počtem studentů, kteří dokončí školu a nízkou úrovní přijímacích zkoušek způsobilo, že privátní vzdělávání se stalou líhní pro neschopnost splácení studentských půjček. Analýza Government Acountability Office Spojených států studentských půjček z roku 2004 ukázala, že 23.3% studentů není schopna dostát svým závazkům během čtyř let. V privátním sektoru by toto nemělo žádný nebo téměř žádný důsledek pro průměrného člověka, ale protože náklady jsou socializované (tj. místo toho, aby náklady zaplatil ten, kdo zdroje vyčerpal, zaplatí je celá společnost = daňový poplatníci – pozn. překladatele), člověk může rozumně vyvozovat, že finanční úspěch soukromého školství je sponzorován americkými daňovými poplatníky.

Mnoho škol začalo nabízet vlastní institucionální půjčky, aby jednalo ve shodě s federálními regulacemi jako je např. pravidlo „90/10“, které stanoví, že minimálně 10% příjmů školy musí pocházet z nevládních zdrojů, pokud škola nedodrží toto pravidlo, může to to pro ni znamenat zmražení FFA fondů, což by bylo pro jakoukoliv velkou odbornou školu potopa. Aby CEC zabránila vyschnutí studny, naplánovala dát na institucionální půjčky v roce 2009 přibližně padesát milionů dolarů, což jim umožnilo udržet dostatečný poměr soukromého a veřejného financování studia. Není bez zajímavosti, že některé školy dávají stranou až 50% svých rezerv jako ztráty, což jasně indikuje, že mají relativně malou víru ve schopnosti svých studentů splácet tyto dluhy. Člověk se musí divit, jak mohou daňoví poplatníci očekávat, že si vyberou své pohledávky, když to nedokáží udělat ani samy soukromé školy. S tímto systémem je něco ošklivě v nepořádku.

Závěr

Vládní zásahy na trhu povolily privátnímu školství realizovat nesmírné zisky na účet daňových poplatníků. Nabídnutím téměř neomezeného přístupu k FFA mohly tyto instituce studentům, u nichž je vysoké riziko neschopnosti splácet závazky, zvýšit významně ceny nad skutečnou tržní cenu. Privatizované zisky a socializované ztráty jsou hlavním důsledkem takového systému.

Zisky by neměli být démonizovány per se, místo toho by měly být vzneseny námitky k vládou garantovaným půjčkám. Privátní školství může hrát významnou roli ve vzdělávání na trhu, který tradičně trpí nedostatkem nabídky. Nicméně, aby mohli tisíce jejich studentů těžit z takového vzdělávání, musí vláda ukončit svoji angažovanost.