Chudoba není co bývala

Mises.cz: 10. srpna 2015, Joseph T. Salerno (přidal HynekRk), komentářů: 0

[Autor Joseph T. Salerno. Původně vyšlo na Mises.org 12. 9. 2013. Originál zde: https://mises.org/blog/poverty-just-aint-what-it-used-be].

Nově vydaný report U. S. Census Bureau uvádí, že většina Američanů žijících pod byrokraticky danou "hranicí chudoby" si užívá většinu moderních vymožeností. Pro příklad, více než 80 procent amerických domácností pod hranicí chudoby má: ledničku (97.8 %); sporák (96.6 %); televizi (96.1 %); mikrovlnku (93.1 %); klimatizaci (83.4 %); VCR/DVD přehrávač (83.2 %) a mobilní telefon (80.9 %). Navíc více než polovina domácností pod hranicí chudoby má: pračku (68.7 %); sušičku oblečení (65.3 %); počítač (58.2%) a pevnou telefonní linku (54,9 %). Nyní, když použijeme tato čísla jako standard pro porovnání, většina amerických středních vrstev, řekněme v roce 1960, žila pod hranicí chudoby. Ale toto srovnání zatemňuje významný bod, že kapitalismus dlouho předtím vyřešil problém chudoby ve smysluplném významu, a tak radikálně transformoval samotný koncept chudoby.

Ve snaze porozumět původní ideji chudoby, musíme jít nazpět do éry, předtím než ekonomický a sociální systém kapitalismu vedl k velmi kritizované "Průmyslové revoluci", která začala změny v západní Evropě v pozdním 18. a raném 19. století. Píšíce uprostřed 20. století, Ludwig von Mises živě popsal stav pravé chudoby v éře před objevením se průmyslového kapitalismu. Podle Misese, v údajně rajské předmoderní agrární společnosti s rostoucí populací: "...výsledkem je objevení se velké masy proletariátu bez půdy. Pak široká mezera oddělující vyděděné chudé od šťastných farmářů. Ti jsou třídou páriů, jejichž samotná existence představuje společnost s neřešitelným problémem. Marně hledají živobytí. Společnost nemá pro ně žádné využití. Strádají. Když v dobách předcházejících vzestupu moderního kapitalismu státníci, filozofové a právo pojednávali o chudých a problému chudoby, mínili tím tyto nadpočetné ubožáky. Laissez-faire a jeho výhonek, industrialismus, konvertovali chudé na námezdní pracovníky. V neomezované tržní společnosti existují lidé s vyššími a nižšími příjmy. Již zde nejsou lidé, kteří ačkoliv schopní a připravení pracovat, nemůžou najít regulérní práci, protože zde není volný žádný prostor pro ně v sociálním systému produkce. Ale [laissez-faire] liberalismus a kapitalismus byly i v době jejich rozkvětu limitovány na poměrně malý prostor západní a střední Evropy, Severní Ameriky a Austrálie. Ve zbytku světa stovky milionů přežívají ještě na pokraji strádání. Jsou chudí nebo nemajetní ve starém smyslu slova, nadpočetní a přebyteční..."

Tak před dobou moderního kapitalismu nikdo nemohl žit "pod hranicí chudoby", protože chudoba byla absolutní a nenapravitelnou podmínkou, v které chudí neměli žádné pravidelné příjmy a žádnou vyhlídku si je vůbec vydělat. Ve snaze udržet tělo a duši pospolu, se chudí museli živit almužnami a krádežemi. Byl to kapitalismus, který splatil všeobecnou víru, že chudí budou vždy s námi - a dovolil prázdné ideji jako je "hranice chudoby" získat vliv.

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.