Čínská krize: Tik ťak (2/2)

Mises.cz: 20. října 2011, Kel Kelly (přidal Jakub Skala), komentářů: 20

[První část článku naleznete zde.]

Užívání cenových kontrol k zastavení inflace

Ohledně příspěvku „spotřebitelské poptávky“ k inflaci článek říká:

Pokusy o kontroly cen, dotace chudým a příkazy lokálním leaderům, aby garantovali adekvátní nabídku, měly smíšené výsledky. Peking se také uchýlil k tupému nástroji zmražení cen elektřiny a některých dalších základních statků, ale to se mu začíná vymstívat.

Jinými slovy vláda se snažila ještě více manipulovat ekonomikou, aby vykompenzovala neblahý vliv tištění peněz, které sama provádí. Nemělo by být překvapující, že výsledky jsou „smíšené“ a „začínají se vymstívat“, jelikož nedostatek je přirozeným výsledkem cenových kontrol.

Ekonomický růst jako problém

Zpráva také říká, že jediným problémem není inflace, ale také ekonomický růst:

Peking také bojuje s přehřátou ekonomikou, která se rozrostla o rapidních 9,7 procent v prvním čtvrtletí tohoto roku, zatímco sotva zpomalila z čísel z předchozího kvartálu, navzdory snahám Pekingu navést růst na udržitelnou úroveň po předchozím dvouciferném růstu v roce 2010.

Ačkoliv zpráva říká „také“, ve skutečnosti je to ten monetární problém, který jsme již diskutovali. Neexistuje nic jako přehřátá ekonomika. „Přehřívání“ je keynesiánský název pro rostoucí cenovou inflaci v důsledku příliš velkého monetárního pumpování do ekonomiky. Je to toto monetární pumpování, co posunulo růst čínského HDP do dvouciferných čísel. Je to pouze monetární růst HDP, který je neudržitelný. Reálný, opravdový ekonomický růst je vždy udržitelný a nemůže nikdy převýšit to, čemu keynesiánci říkají „potenciální dlouhodobá míra růstu“ v ekonomice.

Toky spekulativních peněz

Další obdobný článek zmiňující se o čínské uměle podhodnocené měně a obchodní nerovnováze, kterou způsobuje, tvrdí, že dalším problémem mohou být toky spekulativních peněz:

Mnoho zemi si dělá starosti s tím, že spekulativní peníze zaplavují jejich ekonomiku a nafukují ceny jejich aktiv jako např. nemovitosti a akcie.

Představy o kapitálových tocích a penězích přecházeních hranice jsou u většiny lidí mylné. Kromě fyzických papírových bankovek vlastněných turisty, drogovými dealery nebo zahraničními pracovníky, kteří posílají vydělané peníze svým příbuzným doma, peníze hranice nepřecházejí. Peníze obecně zůstávají v zemi, do které patří – a pouze mění majitele. Jak ukáže tato část článku, „spekulativní“ peníze „plující přes hranice“ jsou ve skutečnosti pouze aktivity centrální banky, která se snaží udržet svoji měnu uměle ohodnocenou (pod/nad).

Takzvaný „kapitál“ nebo „hot money“ „netečou“ ze země původu do jiné země. Nicméně peníze vytvořené v jedné zemi mohou být – a do určité míry jsou – použity k nákupu zahraniční měny, aby ji nasměrovaly k nárůstu cen aktiv v této zemi (kdy při tomto procesu nákupu aktiv zvedají jejich cenu). Pokud je neúměrné množství lokální měny nasměrováno do cen aktiv v dané zemi, méně peněz je v ekonomice použito na zboží a služby, což vede ke snižování spotřebitelských cen.

Ale ve skutečnosti spotřebitelské ceny v zemích, kde ceny aktiv prožívají boom, většinou nepadají, místo toho společně s cenami aktiv rostou. To je z toho důvodu, že místní nabídka peněz roste a tlačí vzhůru obě třídy cen (tj. finanční aktiva a spotřebitelské ceny) ačkoliv jedny ceny rostou rychleji než druhé. Jsou to tedy místní peníze nikoliv zahraniční, které zvedají cenu aktiv.

Dále aby mohla zahraniční poptávka přesměrovat kupní sílu z místních spotřebitelských cen do trhů aktiv, musela by existovat celkem zdrcující poptávka po domácích investicích ze zahraničí, což by vedlo k tomu, že by velkou část domácí měny kupovali cizinci. Zdá se poměrně nerealistické, že by taková touha ze strany přeshraničních investorů po investicích v cizí zemi – bez přítomnosti již rostoucích zahraničních trhů – existovala.

Navíc takové masivní přesměrování kupní síly by způsobilo pokles cen spotřebitelského zboží tak nízko relativně k jeho přechozí paritě kupní síly, že by zahraniční spotřebitelé oproti zahraničním investorům toto spotřební zboží kupovali – protože to by bylo pro tyto (zahraniční) spotřebitele v místní měně natolik levné – aby ho importovali do své vlastní země (tj. zboží by bylo exportováno ze země s nízkými spotřebitelskými cenami a vysokými cenami aktiv). To by vedlo ke zvýšení hodnoty místní měny.

Ale opět nepozorujeme, že by spotřebitelské ceny klesaly, nebo měny rostly (protože jsou obvykle zafixované) v různých zemích, které zažívají boom v cenách aktiv. A tedy obvyklou původní příčinou rychle rostoucích cen aktiv v zemi je tištění peněz její domácí centrální bankou, což tlačí vzhůru jak spotřebitelské ceny, tak ceny aktiv. Nejsou to cizinci, kteří by zakoupenou domácí měnu směrovali do aktiv.

Co bývá jen vzácně poznamenáváno, je skutečnost, že když země vysokým tempem netiskne peníze, pak – téměř kategoricky – neprožívá „spekulativní toky peněz“. Mezinárodní investoři a spekulanti se obvykle hromadně účastní investování pouze, pokud domácí trh aktiv již rychle roste. A trh aktiv rychle roste, protože je v dané zemi tištěno obrovské množství peněz, které jsou nality do finančních aktiv. Jinak, pokud by nabídka peněz neexpandovala, by nemohly ty samé ceny aktiv cenově růst (viz plné vysvětlení v tomto článku).

Také je jen vzácně vysvětlováno to, že „spekulativní toky peněz“ se obvykle objevují mezi zeměmi, které mají pegované nebo částečně pegované měny. Jinak (jak bylo vysvětleno výše) pokud měny dvou různých zemí mohou volně plout, když jedna země rozšiřuje svoji peněžní nabídku, její měna poklesne v ceně oproti ostatním (volně plujícím) měnám. A tedy pokud trh aktiv dané země poroste (díky tištění peněz), její měna bude ve stejné proporci klesat. To způsobí, že rostoucí ceny aktiv v dané zemi budou připadat zahraničním investorům méně lákavé, protože jejich zisky by byly vyváženy – po směnění na svoji vlastní měnu – znehodnocující se měnou. Stejně tak pokud by investoři kupovali měnu, jejíž nabídka by nerostla, pak by rostla její cena. To by také vedlo k tomu, že by ceny místních aktiv ztrácely na atraktivitě. Oproti tomu se spekulanti obvykle hrnou do měn, které expandují a které jsou drženy uměle nízko, nikoliv do těch, které volně plují.

Zde je skutečná příčina takzvaných „toků peněz“: Když země udržuje svoji měnu uměle nízko oproti volně plujícím nebo „párovým“ měnám, činí tak, jak jsme viděli, za pomoci centrální banky, která kupuje párovou měnu za nově vytvořené peníze. Proto se objevuje cizí měna „plující do země“ a za účelem nákupu zahraniční měny nově vytvořená domácí měna je nasměrována do cen aktiv (a obvykle v nižším rozsahu do spotřebitelských cen). Je pravda, že domácí centrální banka získává vlastnictví cizí měny, ale pouze místní měna v zemi cirkuluje. A tedy je to místní měna, nikoliv zahraniční „spekulativní peníze“, která jak způsobuje, tak udržuje vysoké ceny místní aktiv.

Přicházející krize

Bylo ukázáno, že Čína momentálně nechává svoji měnu růst, protože potřebuje zastavit tištění peněz, aby zkrotila inflaci. Její měna byla uměle nízká (tj. pod tržní cenou) po mnoho let, díky její fixaci na dolar tak, že tiskli peníze, které používali na prodávání juanu (vytištěné peníze) a nakupování dolarů. Ale tato činnost měla za následek cenovou inflaci.

A tedy ponechání měny, aby rostla, způsobí recesi, jelikož snížená nabídka peněz a zvýšené úrokové míry jsou obvyklé inflační faktory, které přinesou recesi (sama omezená míra utrácení může způsobit recesi, ale tu obvykle předchází snížení (nabídky) peněz a úvěrů). Byl to rapidní nárůst peněz a úvěrů, co způsobilo současný boom v Číně a bude to snížení míry růst těchto proměnných, co způsobí krizi.

Ekonomický boom v Číně se skládal z rapidního nárůstu skutečného ekonomického růstu doprovázeného – ale nikoliv vedeného – růstem monetárních výdajů. Růst monetárních výdajů oproti tomu byl veden divokým růstem úvěrů, a vedl k masivnímu přeinvestování v konkrétních odvětvích. Existuje ke zhlédnutí dostatek komentářů a videí zdůrazňujících stavební boom, stádové nekupování domů a masivní stavba budov, nákupních center a dokonce i několika celých měst, které zůstávají prázdné – vše dramatické a přesto klasické symptomy úvěrové bubliny.

Znaky bublin jsou shodné a datují se až zpátky do sedmnáctého století. I kdybychom nevěděli nic o penězích, úvěrech a o tom, že způsobují finanční bubliny, měli bychom rozpoznat typické bublinové charakteristiky – tj. exponenciálně rostoucí ceny, investiční a nakupovací mánie, radost nad novým a neobvyklým trendem, atd. – a vědět, že to jsou symptomy reprezentující skutečnou bublinu.

Vzhledem ke zpožděnému efektu peněz a úvěrů na finanční systém a jejich přenos do reálné ekonomiky je obtížné říct, kdy přesně vyústí rostoucí úrokové míry a zpomalující se nabídka peněz do snížení míry utrácení a obrácení peněžního multiplikátoru, ale až se tak stane, čínská úvěrová kontrakce, finanční kolaps a ekonomické potíže nebudou daleko.

Závěr

Mainsteamoví ekonomové a finanční tisk jsou obvykle keynesiánci. To znamená, že rádi zakrývají skutečnou příčinu ekonomických problémů. Jejich vysvětlení jsou tedy ta, která se snaží ukázat, jak může ocas vrtěti psem. Ale tato chybná vysvětlení byla kolem tak dlouho a jsou tak široce rozšířena, že většina lidí, která nezná skutečnou ekonomii – včetně většiny těchto keynesiánců – snadno věří těmto nevěrohodným vysvětlením.

Ohledně jejich vysvětlení Čínské ekonomiky: není pravda, že Čína importuje inflaci a že pouze ponechání měny, aby vzrostla, vyřeší tento problém. Skutečný příběh je, že inflace existuje díky tisku peněz, které udržuje měnu uměle nízko a že rostoucí měna je postranním efektem při činění toho, co je pro zastavení inflace nezbytné – zastavení (nebo pouhé zpomalení) tisku peněz. Háček je v tom, že nižší míra růstu peněz také způsobí omezení utrácení a snížení úvěrů, což na oplátku povede k finančním a ekonomickým problémům. 

Článek původně vyšel na mises.org.