Claude Frédéric Bastiat: Mezi Francouzskou revolucí a revolucí mezního užitku (I/III)

Mises.cz: 01. prosince 2016, HynekRk, komentářů: 0

[Vyšlo dne 08. I. 2007, na mises.org, autor: Thomas J. DiLorenzo]

Claude Frédéric Bastiat [zkráceně Frédéric Bastiat, nikoliv Frédéric Claude Bastiat, pozn. překladatele] byl francouzským ekonomem, poslancem a spisovatelem, který bojoval za soukromé vlastnictví, volné trhy a limitovanou vládu. Pravděpodobně hlavním základním tématem Bastiatova díla bylo to, že svobodný trh je neodmyslitelným zdrojem „ekonomické harmonie“ mezi jednotlivci, dokud je vláda omezena na funkci chránit životy, svobody a vlastnictví před loupeží nebo agresí. Pro Bastiata bylo vládní donucení legitimní jen, když sloužilo k „zajištění bezpečnosti osob, svobody a vlastnických práv za příčinou toho, aby spravedlnost vládla nade vším.“ (1)      

Bastiat zdůrazňoval plánující-koordinační funkci svobodného trhu, hlavní téma Rakouské školy, protože jeho myšlení bylo ovlivněno některými spisy Adama Smithe a velkými francouzskými ekonomy svobodného trhu Jeanem Baptistou Sayem, Francoisem Quesnayem, Destuttem de Tracym, Charlesem Comtem, Richardem Cantillonem (který se narodil v Irsku a emigroval do Francie) a Annou Robertem Jacquesem Turgotem. Tito francouzští ekonomové byli mezi předchůdci moderní Rakouské školy, prvně vyvinuli takové koncepty jako dynamický trh, konkurenční proces, volnotržní vznik peněz, subjektivní teorii hodnoty, zákon klesajícího mezního užitku [to je trochu přehnané tvrzení, ale platí, že se k tomuto zákonu dost přiblížili, pozn. překladatele] a mezních výnosů, cenovou teorii mezní produktivity původních faktorů a zejména marnost cennové kontroly a obecně marnost vládních ekonomických intervencí. 

1. Bastiatovo intelektuální pozadí

Bastiat osiřel v deseti letech a byl vychovávaný a vzdělávaný rodiči jeho otce. Opustil školu v 17 letech, aby pracoval v rodinné vývozní firmě ve městě Bayonne, kde se přímo poučil o zlech protekcionismu pozorováním všech těch uzavřených skladišť, klesající populace a rostoucí chudoby a mezaměstnanosti zaviněné restrikcemi obchodu.
Když jeho děd zemřel, Bastiat, ve věku 25 let, zdědil rodinný statek v Murgonu, který mu dovoloval žít životem statkáře a učence následujících 20 let. Bastiat si najmul lidi ke spravování své farmy tak, že se mohl koncentrovat na své intelektuální snahy. Byl nenasytným čtenářem a diskutoval a debatoval se svými přáteli prakticky o všech formách literatury. Jeho nejbližším přítelem byl jeho soused Felix Coudroy. „Coudroy a Bastiat si propracovali cestu skrze obrovské množství knih o filosofii, historii, politice, náboženství, cestování, poezii, politické ekonomii, životopisech a tak dále … Bylo to v těchto diskusích, kde se vyvinuly Bastiatovy ideje a jeho myšlení dozrálo.“ (2)

Coudroy byl původně následovník Rousseau a jako většina Rousseauových obdivovatelů tehdy jako nyní, byl socialistou. Ale Bastiat, který vždy říkal, že preferuje konverzování mezi čtyřma očima před projevy k tisícům lidí, přivedl Coudroy ke klasickému liberalismu.

Bastiatův první publikovaný článek se objevil v dubnu 1834. Byl odpovědí na petici obchodníků z Bordeaux, Le Havre a Lyonu za odstranění cel na zemědělské produkty, ale jejich ponechání na průmyslové zboží. Bastiat ocenil obchodníky za jejich postoj ohledně zemědělských produktů, ale strhal je za jejich pokrytectví v očekávání protekcionismu pro sebe samé. „Chcete privilegia pro hrstku,“ napsal, kdežto „Já chci svobodu pro všechny.“ (3) Potom vysvětlil, proč by měla být všechna cla odstraněna.

Bastiat pokračoval ve zdokonalování svých argumentů ve prospěch ekonomické svobody napsáním druhé eseje, která oponovala všem domácím daním na víno a nesla titul „Daně a víno“, a třetí eseje oponující všem daním na půdu a všem formám omezení obchodu. Potom v létě roku 1844 Bastiat poslal jeden nevyžádaný rukopis o důsledcích francouzských a anglických cel nejprestižnějšímu ekonomickému žurnálu ve Francii, „Journal des Economistes“. Editoři publikovali článek „Dopady anglických a francouzských cel“ ve vydání z října 1844 a článek se stal neodiskutovatelně nejpřesvědčivějším argumentem zvláště pro svobodný obchod a obecně pro ekonomickou svobodu, jaký se kdy objevil ve Francii, jestliže ne v celé Evropě.

V tomto článku Bastiat prvně odhalil své mistrovství v akumulované moudrosti ekonomů před-rakouské tradice a stal se sám brilantním syntetizátorem a organizátorem ekonomických idejí. Ihned získal národní a mezinárodní pověst; jako spoluobhájce svobodného obchodu se začal přátelit s Richardem Cobdenem, vůdcem britské Ligy proti obilným zákonům, která uspěla ve zrušení všech obchodních omezení v Anglii do roku 1850. Bastiat zorganizoval podobnou organizaci ve Francii - „Francouzskou asociaci svobodného obchodu“, která byla nástrojem v eliminaci většiny tržních bariér ve Francii v roce 1860, deset let po Bastiatově smrti. Bastiat byl zvláště úspěšný v rozšiřování svého vlivu jako editor novin Francouzské asociace svobodného obchodu, „Le Libre-Exchange“.    

Po dvaceti letech intenzivní intelektuální přípravy, začal Bastiat chrlit články, a tyto brzy nabyly formu jeho první knihy, „Ekonomická sofismata“, která je do dnešních dnů pravděpodobně nejlepší dostupnou literární obhajobou svobodného obchodu (4). Ryhle následovala jeho druhá kniha, „Ekonomické Harmonie“ (5), a jeho články byly přetiskovány novinami a časopisy po celé Francii. V roce 1846 byl zvolen korespondujícím členem Francouzské akademie věd a jeho dílo bylo ihned překládáno do angličtiny, španělštiny, italštiny a němčiny. Asociace volného obchodu začaly rychle pučet v Belgii, Itálii, Švédsku, Prusku a německých státech a byly všechny založeny na Bastiatově Francouzské asociaci volného obchodu.