Claude Frédéric Bastiat: Mezi Francouzskou revolucí a revolucí mezního užitku (II/III)

Mises.cz: 05. prosince 2016, HynekRk, komentářů: 5

[Vyšlo dne 08. I. 2007, na mises.org, autor: Thomas J. DiLorenzo]

2. Bastiatovy ideje rakouské školy

Když Bastiat utvářel ekonomické mínění ve Francii, Karel Marx psal „Kapitál“ a socialistická představa o „třídním boji“, že ekonomické zisky kapitalistů nutně jdou na účet pracujících, získávala na popularitě. Bastiatovy „Ekonomické harmonie“ vysvětlují, proč je opak pravdou, že zájmy lidského druhu jsou v podstatě harmonické, jestliže mohou být kultivovány ve svobodné společnosti, kde je vláda omezena svoji odpovědností potlačovat zloděje, vrahy a partikulární zájmové skupiny, které usilují o využití státu jako způsobů k okrádání svých spoluobčanů. 

Kapitálová teorie

Bastiat přispěl k rakouské kapitálové teorii mistrovským vysvětlením, jak akumulace kapitálu vyústí ve zbohatnutí pracujících díky zvyšování mezní produktivity práce a následně zvýšení jejich odměňování. Kapitálová akumulace, napsal Bastiat, by také vyústila v levnější a kvalitnější spotřební zboží, což také zvyšuje reálné mzdy. Ukázal také, jak úroky z kapitálu klesají, když se jeho množství zvyšuje [přesněji příjmy z kapitálu klesají, když je ho v daném odvětví více a více, pozn. překladatele].

Tak jsou zájmy kapitalisů a pracujících opravdu harmonické a vládní intervence do kapitálových trhů ochudí pracující stejně jako kapitalisty. Bastiat také vysvětluje, proč na svobodném trhu nikdo nemůže akumulovat kapitál, pokud ho nepoužívá způsobem, který prospívá jiným, tj. spotřebitelům. V realitě, psal Bastiat, je kapitál vždy použit k uspokojení potřeb lidí, kteří ho nevlastní. V ostrém kontrastu k většině jeho předchůdců, Bastiat věřil, že „je nutné se dívat na ekonomiku z pohledu spotřebitelů… Všechny ekonomické fenomény… musí být posuzovány podle výhod a nevýhod, které přináší spotřebitelům.“ (6) Mises zopakoval tento bod ve své knize „Lidské jednání“, když poznamenal, že ačkoliv se může zdát, že bankéři mohou „kormidlovat“ alokaci kapitálu svými denními rouhodnutími, jsou to spotřebitelé, kteří jsou „kapitány“ ekonomické lodi, protože jsou to jejich preference, které úspěšné firmy uspokojují. 

Subjektivní náklady

Bastiatovým největším přínosem k subjektivní teorii hodnoty bylo to, jak rigorozně aplikoval tuto teorii ve svém eseji „Co je vidět a co není vidět“ (7). V této eseji, Bastiat neoblomně se soustředující na skryté náklady obětované příležitosti vládní alokace zdrojů, zničil proto-Keynesiánskou představu, že vládní výdaje mohou vytvářet místa a bohatství. V prvním vydání „Ekonomie v jedné lekci“ Henry Hazlitt napsal, že: „Můj největší dluh, s respektem k druhu výkladového rámce, na kterém je založen mnou prezentovaný argument, je esej „Co je vidět a co není vidět“ od Frédérica Bastiata. Moje současná práce může být ve skutečnosti považována za modernizaci, rozšíření a zobecnění přístupů nalezených v Bastiatově pamfletu.“ (8)

Způsob, jakým Bastiat popisoval ekonomiku jako intelektuální úsilí, je prakticky identický tomu, co moderní rakušané označují za nauku o lidském jednání nebo praxeologií. Bastiat napsal v jeho Harmoniích jak „Předmětem politické ekonomie je ČLOVĚK… [který je] obdařen schopností srovnávat, soudit, vybírat a jednat… Tato schopnost… pracovat spolu navzájem, předávat svoje úsilí a vyměňovat svoje služby v čase a prostoru… je přesně to, co vytváří ekonomickou vědu.“ (9)

Jako současní rakušané, Bastiat hleděl na ekonomii jako na „teorii směny“, kde potřeby účastníků trhu „nemůžou být váženy nebo měřeny… Směna je nutná, aby mohla být určena hodnota.“ (10) Tak dle Bastiata jako dle současných rakušanů, hodnota je subjektivní a jediný způsob poznání, jak hodnotí lidé věci, je skrze jejich demonstrované preference odhalené při tržních směnách. Dobrovolná směna je proto nutně oboustraně výhodná. Toto byla důležitá teoretická inovace v historii ekonomické teorie, mnoho britských ekonomů podlehlo „materialistickému klamu“ zavádějícícho názoru, že hodnota je určena výrobou fyzikálních objektů samotných.   

Porozumění tomu, že hodnota je vytvořena svobodnou směnou, poukázal Murray N. Rothbard, „vedlo Bastiata a Francouzskou školu ke zdůraznění způsobů, kterými vede svobodný trh k [co nejvíce, pozn. překladatele] hladké a harmonické organizaci ekonomiky.“ (11) Rothbard sám rozvinul Bastiatovu subjektivní teorii směny mnohem plněji o sto let později v jeho zničující kritice moderní ekonomie blahobytu. 

Jiné Rothbardovské téma v Bastiatově práci (nebo Bastiatovské téma v Rothbardově práci) má co dělat s pozemkovou rentou. V Bastiatových časech zastávali socialisté názor, že nikdo není oprávněn vybírat pozemkovou rentu, protože to byl ostatně Bůh, kdo vytvořil zemi a ne současní pozemkoví vlastníci. Bastiatovou odpovědí bylo, že pozemková renta je i tak legitimní, protože pozemkoví vlastníci provedli hodnotné služby vyčištěním půdy, jejím zavlažováním a udělali ji vhodnou pro zemědělství. Jestliže jsou všechny tyto investiční náklady kapitalizovány, vysvětluje Bastiat, potom je jasné, že pozemkové vlastníci nevydělávali vůbec mimořádný příjem díky pozemkové rentě, ale poskytovali hodnotnou veřejnou službu. Murray N. Rothbard rozvinul později tuto ideji plněji v jeho obraně „homesteadingu“ jako řádného prostředku pro ustavení vlastnických práv.    

Vládní drancování

Když vyložil inherentní harmonii volného obchodu, Bastiat také vysvětlil, jak je vládní alokace zdrojů nutně antagonistická a ničí přirozenou harmonii svobodného trhu. Protože vláda neprodukuje žádné vlastní bohatství, musí nutně brát od jedněch a dávat druhým, okrádat Petra a platit Pavlovi je podstatou vlády, jak Bastiat popsal. Navíc, když partikulární zájmové skupiny usilují pod záštitou státu o více a více peněz jiných lidí, podkopávají produktivní kapacity svobodného trhu jejich zaměstnáním v politice namísto v produktivním úsilí. „Stát,“ píše Bastiat, „je velká fikce, pomocí které se každý snaží žít na účet všech ostatních.“ (12)    

Bastiat je pravděpodobně nejlépe znám pro jeho práci na poli politické ekonomie ohledně interakcí mezi ekonomikou a státem, jako opakem čisté ekonomické teorie. Snažil se porozumět, jak stát funguje, jaké stimuly ho řídí a udělal toho více něž kdokoliv před ním. Není zde prostor pro hlubokou diskusi ohledně Bastiatových myšlenek o politické ekonomii, ale několik příkladů bude stačit. Vláda byla dle Bastiata nutná, ale jen pokud byla omezena na její „základní“ funkce. Věřil, že „žádná společnost nemůže existovat, pokud nejsou práva do jisté míry respektována“, ale zároveň se tak mohlo dít jen, když právo samotné bylo hodno respektu (13).       

Morální ospravedlnění práva navíc nemůže být nikdy založeno na většinovém hlasování, protože „jelikož žádný jednotlivec nemá právo zotročit jiného jednotlivce, potom může mít stěží takové právo nějaká skupina jednotlivců.“ (14) Všechno přerozdělování příjmů skrze většinové hlasování jsou proto „legálním loupení“ a jsou z definice nemorální.
Slogan „jestliže zboží nemůže překročit hranice, pak je budou překračovat armády“, je často připisován Bastiatovi, protože ten tak důrazně obhajoval to, že svobodný trh je pravděpodobně nejistější cestou k míru tak jako k prospěritě. Rozuměl tomu, že v historii byla cla hlavní příčinou válek. Protekcionismus je nakonec pokusem vlád uvalit na jejich vlastní občany v mírových časech stejný typ škod, které se pokouší na ně uvalit jejich nepřátelé během válek (pomocí námořních blokád).