Claude Frédéric Bastiat: Mezi Francouzskou revolucí a revolucí mezního užitku (III/III)

Mises.cz: 09. prosince 2016, HynekRk, komentářů: 0

[Vyšlo dne 08. I. 2007, na mises.org, autor: Thomas J. DiLorenzo]

Konkurenční objevování
Bastiat rozuměl, že svobodná tržní konkurence je „dynamickým objevitelským procesem“, používaje Hayekovskou frázi, v které se  jednotlivci snaží koordinovat svoje plány k dosažení svých ekonomických cílů. Všechny formy vládních intervencí narušují a pokřivují tento proces, protože je-li jednou vydán zákon anebo regulace, „lidé již nepotřebují více diskutovat, srovnávat, plánovat dopředu; zákon dělá toto vše za ně. Inteligence se stává pro lid neužitečnou oporou; přestávají být lidmi; ztrácí svoji osobnost, svobodu a své vlastnictví.“ (15)

Falešný altruismus
Bastiat také prohlédl falešnou „filantropii“ socialistů, kteří stále navrhovali pomáhání té či oné osobě nebo skupině plundrováním bohatství nevinných členů společnosti pomocí záštity státu. Všechna takováto schémata jsou založen na „legálním okrádání, organizované nespravedlnosti.“ (16)

Stejně jako dnes neokonzervativci, socialisté 19. století značkovali klasické liberály jménem „individualisté“, naznačujíce, že klasičtí liberálové odmítají bratrství, společnost a sdružování. Ale Bastiat bystře poukázal, že on (stejně jako jiní klasičtí liberálové) jen oponoval nucenému sdružování a byl advokátem pravých, dobrovolných společností a sdružení. „Vždy když máme námitky k tomu, aby byla nějaká věc dělána vládou, socialisté [mylně] usuzují, že máme námitky proti tomu, aby tato věc byla dělána vůbec.“ (17)

Přirozená práva a svoboda směny

Bastiat může být také považován za spojnici mezi teoretiky přirozeného práva 17. a 18. století a některými členy moderní Rakouské školy, nejznatelněji Murraye N. Rothbarda, který založil svoji obranu svobodných trhů na přirozených právech, raději než na utilitaristických argumentech (18). Pro Bastiata, kolektivismus ve všech jeho formách byl jak morálně zavrženíhodný (protože je založený na legalizované krádeži), tak byl překážkou přirozeně harmonických lidských zájmů, které jsou umožněny svobodnými trhy a soukromým vlastnictvím.  

Bastiat nejen věřil, že kolektivismus představuje legální okrádání; on také věřil, že soukromé vlastnictví je podstatné pro lidskou náturu jako svobodné bytosti, která od přírody jedná ve svém vlastním zájmu k uspokojení svých (subjektivních) potřeb.

Argumentovat proti právu soukromého vlastnictví znamená obhajobu toho, že zlodějství a otroctví jsou morálně „správné“. Tak je ochrana soukromého vlastnictví primární (jestliže ne jediná legitimní) funkce vlády. Politik „nemá pravomoc nad našimi osobami a naším vlastnictvím, protože ho tyto předcházejí a jeho úkolem je tyto zahrnout garancemi.“ (19)

Bastiat je autorem toho, co je do dnešní doby nejsilnější obranou svobodného obchodu, která kdy byla vytvořena. Jeho obhajoba byla založena na nesčetných ekonomických konceptech, ale odkud obhajoba svobodného opravdu pochází „nebylo nikdy otázkou celních poplatků, ale otázkou práva, spravedlnosti, veřejného pořádku, vlastnictví. Protože [vládou vytvořená] privilegia, bez ohledu na formu jakou mají, implikují popření a pohrdání soukromým vlastnictvím.” A „vlastnické právo, oslabené jednou nějakým způsobem, bude brzy napadeno tisíci různými způsoby.“ (20)

V „Ekonomických sofismatech“ Bastiat mistrovsky vytvořil nejkompletnější obhajobu svobodného obchodu jaká kdy do to doby vznikla, která používá takové ekonomické koncepty jako vzájemná výhodnost dobrovolného obchodu, zákon komparativní výhody, přínos konkurence mezi výrobci stejně jako mezi spotřebiteli a historické propojení mezi obchodními bariérami a válkou. Svobodný obchod, vysvětluje Bastiat, bude znamenat „hojnost zboží a služeb za nižší ceny; více pracovních příležitostí pro více lidí za vyšší reálné mzdy; více zisku pro výrobce; vyšší životní standart pro farmáře; více příjmu státu ve formě obvyklých daní nebo nižší úroveň daní; produktivnější užití kapitálu, práce a přírodních zdrojů; konec „třídního boje“, který …  je založen především na takových ekonomických nespravedlnostech jako jsou cla, monopoly a jiná legální pokřivení trhu; konec „sebevražedné politiky“ kolonialismu; abolici války jako národní politiky; a nejlepší možné vzdělávání, bydlení a zdravotní péče pro všechny lidi.“ (21)

Bastiat byl geniální ve vysvětlování těchto ekonomických principů a následků použitím satiry a podobenství, z nichž nejznámější je „Petice výrobců svíček“, která „žádá“ zákon nařizující „zakrytí všech oken a světlíků a jiných otvorů, děr a trhlin skrze které je sluneční světlo schopno proniknout do domů. Toto volné sluneční světlo poškozuje obchod nás zasloužilých výrobců svíček.“ 

Jiná z Bastiatových nejhodnotnějších satir je zboření protekcionistického argumentu, že kladná „obchodní bilance“ je nutně žádoucí. Řěkněmě, že francouzský obchodník pošle zboží v hodnotě 50 tisíc dolarů do USA, prodá je tam se ziskem 17 tisíc dolarů a nakoupí americkou vlnu v ceně 67 tisíc dolarů, kterou potom doveze do Francie. Protože Francie tak importovala více než exportovala, „utrpěla“ „nepříznivou“ bilancí obchodu. „Příznivější“ situace, napsal Bastiat sarkasticky, by byla ta, když by se obchodník pokusil o druhou transakci v USA, ale jeho loď by se potopila v bouři poté, co by opustila přístav. Celnice v přístavu by tak zaznamenala více vývozu než dovozu, vytvářejíce tak velmi „příznivou“ bilanci obchodu. Ale protože bouře jsou nespolehlivé, Bastiat usoudil, že „nejlepší“ politikou by bylo míti vládu, která všechno obchodní zboží naháže do moře po té, co opustí francouzské přístavy, tak bude zajištěna „příznivá bilance obchodu“! Tento příklad ukazuje literární genius, který musel motivovat Henryho Hazlitta, aby zvedl Bastiatův padlý prapor jedno století po jeho smrti.  

3. Bastiatovo intelektuální dědictví 

Bastiatovo psaní vytvořilo most mezi idejemi před-rakouských ekonomů, jako je Say, Cantillon, de Tracy, Comte, Turgot a Quesnay a rakouskou tradicí Carla Mengera a jeho studentů. Bastiat byl také modelovým učencem pro ty rakušany, kteří věřili, že obecné ekonomické vzdělání, zvláště ekonomické vzdělání druhu, který rozbíjí nesčetné množství mýtů a pověr vytvořených státem a jeho intelektuálními apologety, je základní funkcí (jestliže ne povinností) ekonomů. Mises byl v tomto ohledu skvělým příkladem této role, stejně jako Henry Hazlitt a Murray N. Rothbard mezi dalšími rakouskými ekonomy. Jak Mises řekl, raní ekonomové „zasvětili sebe do studia ekonomických problémů“ a „přednášením a psaním knih horlivě sdělovali svým spoluobčanům výsledky svého myšlení. Zkoušeli ovlivnit veřejný názor tak, aby převládly dobré politiky.“ (22)

Do dnešního dne není Bastiatovo dílo oceňováno tolik jak by mohlo býti, protože jak vysvětloval Rothbard, dnešní divocí kritikové ekonomické svobody „shledávají obtížným věřit, že někdo, kdo žhavě a konsistentně podporuje laissez-faire by mohl možná být významným učencem a ekonomickým teoretikem.“ (23) Je bizarní, že i někteří současní rakouští ekonomové zdá se věří, že akt sdělování ekonomických idejí, speciálně idejí ekonomické politiky široké veřejnosti je něčím nehodným praktika „ekonomické vědy“. Proto je přesně model vzdělávání, který Mises sám přijal, v kterém agresivně a brilantně pokračoval Murray N. Rothbard, zcela v tradici velkého francouzského rakouského ekonoma Frédérica Bastiata. 

 
Bastiatovo dílo v češtině:

• BASTIAT, C. Fr. Petice za zákaz slunce a jiné absurdity ekonomie. Praha: Ludwig von Mises Institut ČR a SR 2015, ISBN 978-80-87733-18-9.
• BASTIAT, C. Fr. Co je vidět a co není vidět: a jiné záhady ekonomie. Praha: Ludwig von Mises Institut ČR a SR 2016, ISBN 978-80-87733-29-5.
• BASTIAT, C. Fr. Co je vidět a co není vidět a jiné práce. Praha: Centrum liberálních studií 1998, ISBN 80-902270-6-6.
• BASTIAT, C. Fr. Zákon. Praha: Academia 1991. Též v LEONI, Br. a BASTIAT, C. Fr. Právo a svoboda. Praha: Liberální institut 2007, ISBN 978-80-86389-50-9.

Poznámky:

1. Frédérick Bastiat, "Zákon," v Essays on Political Economy, George B. de Huszar, ed. (Irvington-on-Hudson, N.Y.: Foundation for Economic Education, 1995), str. 52.
2. Dean Russell, Frédérick Bastiat: Ideas and Influence (Irvington-on-Hudson, N. Y.: Foundation for Economic Education, 1969), str. 22-23.
3. Ibid., str. 24.
4. Frédérick Bastiat, Ekonomická sofismata (Irvington-on-Hudson, N.Y.: Foundation for Economic Education, 1966).
5. Frédérick Bastiat, Economické Harmonie (Irvington-on-Hudson, N.Y.: Foundation for Economic Education, 1966).
6. Russell, Ideas and Influence, str. 32.
7. Bastiat, "Co je vidět a co není vidět," in Essays, str. 1-50.
8. Henry Hazlitt, Ekonomie v jedné lekci (New York: Harper and Brothers, 1946), str. 1.
9. Bastiat, Economic Harmonies, str. 35.
10. Ibid., str. 36.
11. Murray N. Rothbard, Classical Economics, vol. 2, An Austrian Perspective on the History of Economic Thought (Cheltenham, U.K.: Edward Elgar, 1995), str. 446.
12. Bastiat,  Essays, str. 144.
13. Russell, Ideas and Influence, str. 5.
14. Ibid.
15. Ibid., str. 11.
16. Ibid.
17. Ibid., str. 12. Viz také Bastiatův esej, "Justice and Fraternity," in Essays, str. 116-39.
18. Protože Hayekova obrana svobody byla většinou založena na prospěnosti (napomáhá to efektivnímu použití znalostí ve společnosti?) a utilitarismu (převáží „společenské“ zisky „společenské“ náklady, jak určil „nestranný soudce“) dostal se prakticky k podpoře všech vládních intervencí, které definují americký (nebo švédský) stát blahobytu. To je něco, co by teoretici přirozeného práva jako Rothbard anebo Bastiat nikdy neudělali.
19. Bastiat, "Vlastnictví a svoboda," v Essays, str. 97-115.
20. Ibid., str. 111.
21. Russell, Ideas and Influence, str. 42.
22. Ludwig von Mises, Lidské jednání: pojednání o ekonomii, 3. rev. vydání (Chicago: Henry Regnery, 1963), str. 869.
23. Rothbard, Classical Economics, str. 449.