Dějiny 1.5. - Platónova pravicová kolektivistická utopie

Mises.cz: 28. června 2012, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 6

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Platónovo hledání hierarchicky uspořádané utopie dostalo své klasické vyjádření v jeho nejslavnější a nejvlivnější práci, v Republice. Zde, a později v Zákonech, Platón předložil svou představu ideálního městského státu, takového, ve kterém je oligarchická vláda vykonávána králi v podobě filozofů a jejich filozofických kolegů, což by mělo zajistit právo těmi nejlepšími a nejmoudřejšími z komunity. V této z donucení hierarchické společnosti jsou hned pod filozofy „strážci“, tedy žoldáci, jejichž prací je napadání jiných měst a území a obrana jejich vlastní polis před vnější agresí. Pod nimi je opovrhované jádro lidstva, výrobci, tedy dělníci, sedláci a obchodníci, kteří vyrábí materiální statky, z kterých pánové filozofové a strážci žijí. Tyto tři široké třídy mají údajně odrážet křehké a zhoubné rozdíly, pokud by tedy nějaké vůbec byly. Má jít o správnou vládu nad duší v každém člověku. Pro Platóna byla každá lidská bytost rozdělena do tří částí. Jedna z nich je žádostivá, druhá bojuje a třetí myslí. Správná hierarchie uvnitř každé duše má tedy být rozum první, následovaný bojovností a na konci je podřadná špinavá žádostivost.

Myslitelé a bojovníci, dvě vládnoucí třídy a jediné, které jsou v Platónově ideálním státě skutečně důležité, jsou donuceni žít v čistém komunismu. Mezi elitou neexistuje vůbec žádné soukromé vlastnictví, vše je vlastněno komunitou, včetně žen a dětí. Elita je nucena žít dohromady a společně stolovat. Protože podle aristokratického Platóna peníze a soukromé vlastnictví pouze kazí ctnost, musí být vyšší třídě zakázané. Sňatky mezi elitou vybírá pouze stát, který by měl postupovat podle vědy o šlechtění, která byla již aplikována na domácích zvířatech. Kdyby se kdokoliv z filozofů nebo strážců cítil v takovém uspořádání nespokojený, musel by se naučit chápat, že jejich osobní štěstí je ničím v porovnání se štěstím polis jako celku. Chmurný koncept, přinejlepším. Ve skutečnosti nikdo, kdo není podmaněn Platónovou teorií nezbytné reality ideji, nevěří, že existuje nějaká skutečně žijící entita polis. Naopak, městský stát nebo komunita sestává pouze z žijících a jednajících jedinců.

Aby srovnal elity a masy do řady, instruoval Platón filozofy, aby o sobě šířili „milosrdnou“ lež, že jsou potomci bohů, zatímco ostatní třídy jsou z podřadných rodů. Svoboda slova byla, jak lze očekávat, pro Platóna nepřijatelná. Na umění se zapomíná a život občanů musí být uspořádán tak, aby byly potlačeny jakékoliv nebezpečné myšlenky nebo názory, které by mohly vyjít na povrch.

Je poznamenáníhodné, že v samotné snaze o obranu totalitarianismu přispěl Platón skutečné ekonomické vědě prvenstvím ve výkladu a analýze důležitosti společenské dělby práce. Jelikož byla jeho společenská filozofie založena na nezbytném oddělení jednotlivých tříd, mohl ukázat, že taková specializace je založena na lidské přirozenosti, především na rozdílnosti a nerovnosti. Platón nechal Sokrata v Republice říct, že specializace vzniká kvůli tomu, že „nejsme všichni stejní, existuje mnoho rozdílů v přirozenosti nás všech a ty jsou přizpůsobeny různým povoláním“.

Protože člověk vyrábí různé věci, jsou tyto věci přirozeně směňovány jedna za druhou, proto specializace nezbytně vede ke vzniku směny. Platón také poznamenává, že dělba práce zvyšuje produkci všech statků. Avšak neviděl žádný problém v morálce srovnávání různých povolání, kdy filozofie samozřejmě byla nejvýše a práce či obchod byly nízké a špinavé.

Po vynálezu ražby v Lýdií na začátku sedmého století př. n. l. obrovsky vzrostlo používání zlata a stříbra jako peněz a mince se rychle rozšířily do Řecka. Aby dostál své nechuti k tvorbě bohatství, obchodu a soukromému vlastnictví, stal se Platón pravděpodobně prvním teoretikem, který odmítal zlaté a stříbrné peníze. Také neměl rád zlato a stříbro, právě protože sloužily jako mezinárodní měna, přijímaná všemi lidmi. Drahé kovy se staly potenciální hrozbou pro ekonomické a morální regulace ze strany vládců polis, protože byly univerzálně přijímané a existovaly i bez požehnání vlády. Platón volal po nuceném oběhu vládní ničím nekrýté (fiat) měně, silných pokutách za dovoz zlata z oblastí mimo městský stát a po vyhnanství pro všechny obchodníky a dělníky, kteří budou pracovat s penězi.

Jedním z charakteristických znaků řízené Platónovy utopie je statická povaha, kterou je nutné zachovat, aby bylo možné utopii řídit a kontrolovat. To jest málo změn, inovací a ekonomického růstu, případně nic z uvedeného. Pro pohrdání ekonomickým růstem byl Platón předchůdcem některých současných ekonomů. A ze stejného důvodu. Kvůli strachu z kolapsu dominantní role elit ve státě. Obzvláště složitým prvkem ve snaze o zastavení stavu společnosti je růst populace. Dosti konzistentně tak Platón volal po omezení stavu populace městských států tak, aby v nich žilo 5000 rodin statkářů.