Dějiny 12.2. - Richard Cantillon – Metodologie

Mises.cz: 10. dubna 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 5

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Esej Richarda Cantillona nazval W. Stanley Jevons správně „prvním ekonomickým pojednáním“ a historik ekonomického myšlení Charles Gide o ní mluvil jako o prvním systematickém pojednání o politické ekonomii. Nejlepší hodnocení však učinil rakouský ekonom F. A. Hayek, jenž udělal v dějinách myšlení mnoho práce: „Byl to nadaný a nezávislý pozorovatel, jenž těžil z bezkonkurenčně výhodného postavení vprostřed skutků, a to, co viděl, koordinoval s pohledem rozeného teoretika. Byl prvním člověkem, jenž uspěl v poznání a předložení celé oblasti, které dnes říkám ekonomie.“ [1]

Scholastici psali obecná pojednání o téměř veškerém lidském poznání, ve kterých hrála diskuze o ekonomii či trhu podřadnou roli, a merkantilisté a jejich kritici přinesli přinejlepším inteligentní aperçus ke konkrétním ekonomickým – obvykle hospodářským – tématům. Richard Cantillon byl však prvním teoretikem, jenž vymezil nezávislou oblast poznání – ekonomii – a napsal obecné pojednání o všech jejích aspektech.

Jedním z důvodů, proč byl Cantillon „prvním z moderních“, je jeho osvobození ekonomické analýzy z jejího dřívějšího spojení s etickými a politickými otázkami. Merkantilisté, dominantní ekonomické myšlení předchozího jednoho či dvou století, byli obhájci speciálních zájmů, jejichž kousíčky analýzy byly vtlačeny do služby politickým cílům, ať už k dotacím zvláštních zájmů či k budování státní moci. Středověká a renesanční scholastika, i přesto, že byla nesrovnatelně více systematická a měla více myšlenek, vložila svou ekonomickou analýzu do mravního a teologického rámce. Ke zničení merkantilistického bahna bylo nutné ukročit stranou a zaměřit se na ekonomické aspekty lidského jednání a jejich analýzu, na abstrakci od jiných jakkoliv důležitých oblastí. Oddělení ekonomické analýzy od etiky, politiky či dokonce od konkrétních ekonomických dat neznamená, že by nešlo o důležité oblasti, které by se do ní neměly nikdy vrátit. Bylo však nemožné rozhodnout se o etice ekonomického života či o tom, co má nebo nemá dělat vláda, aniž bychom nezjistili, jak fungují trhy či jaké mohou mít dopady státní zásahy do nich. Cantillon zřejmě alespoň matně viděl potřebu alespoň na čas ekonomickou analýzu osvobodit.

Navíc byl Cantillon úplně prvním, kdo užil takových nástrojů ekonomické abstrakce, které později Ludwig von Mises nazval nezbytnou metodou ekonomického uvažování: Gedanken experiment (myšlenkový experiment). Lidský život není laboratoř, kde by se daly všechny proměnné výzkumníkem zafixovat, aby mohl zjistit dopady jedné jediné. V lidském životě jsou všechny faktory včetně lidského jednání proměnné – nic nezůstává neměnné. Avšak teoretik může analyzovat vztahy mezi příčinnou a následkem nahrazením laboratorních experimentů za myšlenkovou abstrakci. Může myšlenkově zafixovat proměnné (metoda předpokladu „všeho ostatního za neměnné“) a poté použít rozum k zjištění vlivu jedné jediné proměnné. Ekonom může začít u jednoduchých „modelů“ a následně přidávat komplikovanější problémy a tím prozkoumat podstatu a fungování tržní ekonomiky v reálném světě. Ze své analýzy tak může jasně tvrdit, že „za jinak nezměněných okolností“ (ceteris paribus) vede růst poptávky k růstu ceny“.

Jak jsme viděli (kapitola 9), v devadesátých letech 17. století do ekonomie zavedl vůdce nově vznikající klasické liberální opozice k etatismu a merkantilismu Ludvíka XIV, provinční soudce sieur de Boisguilbert, metodu abstrakce a následného přibližování, kdy se začne s jednoduchým modelem a postupuje ke stále větší komplexitě. Ke znázornění podstaty a výhod specializace a obchodu začal Boisguilbert s nejjednodušší hypotetickou směnou - dva pracovníci, jeden vyrábí vlnu a druhý pšenici – a následně rozšířil svou analýzu přes malé město až na celý svět.

Richard Cantillon tuto systematickou metodu abstrakce a následného přibližování významně rozvinul. Hojně užíval metodu ceteris paribus. Skrze tuto svou analytickou metodu odhalil „přirozené“ vztahy příčin a následků v tržní ekonomice. Francie jeho doby byla zemí velkých feudálních statků, což bylo důsledkem dobývání v předchozích staletích. A tak začal Cantillon svou ekonomickou analýzu v Eseji předpokladem, že se celý svět sestává z jednoho obřího statku. V tomto jasně „nerealistickém“, ale užitečném konstruktu je veškerá výroba závislá na přáních a touhách monopolního vlastníka, jenž jednoduše říká všem ostatním, co dělat. Jinak řečeno, výroba závisí na poptávce, avšak zde je pouze jeden poptávající, onen monopolní statkář.

Cantillon pak učiní ve svém modelu jednu jednoduchou a realistickou změnu. Statkář vypůjčil svou půdu farmářům různého druhu. Avšak jakmile se to stane, nemůže ekonomika fungovat pod řízením jednoho muže. Pokud má fungovat, musí jednotliví výrobci měnit své výrobky, a tak vzniká tržní ekonomika, konkurence, obchod a cenový systém. Navíc z této směny vzniknou peníze jako komodita sloužící jako tolik potřebovaný prostředek směny a „měřítko“ hodnoty.

[1] F. A. von Hayek, 'Introduction to a German translation of Cantillon's Essai' (Jena: Gustav Fischer, 1931); v překladu Hayekova úvodu Michaelem O'Suilleabhainem, Journal of Libertarian Studies, 7 (Autumn 1985), str. 227.