Dějiny 13.6. - Fyziokraté – „Objektivní“ hodnota a výrobní náklady

Mises.cz: 17. července 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Přestože měli fyziokraté užitečné poznatky v oblasti politické ekonomie a důležitosti volného trhu, jejich významný příspěvek k technické ekonomii byl chybný a v několika případech dokonce pohromou pro budoucnost ekonomické disciplíny.

Po staletí se v hlavním proudu ekonomického myšlení, ztělesněném ve scholastických pojednáních, tvrdilo, že tržní ceny statků jsou určeny užitkem a vzácností, tj. hodnocením spotřebitelů a danou nabídkou. Scholastická a post-scholastická ekonomie v zásadě vyřešila letitý „paradox hodnoty“ diamantu a chleba či diamantu a vody – jak je možné, že je pro člověka tolik užitečný chléb na trhu tak levný, zatímco pouhé tretky v podobě diamantů tak drahé? Řešením je, že se do uvažování zahrne nabídka a náhle zdánlivý rozpor mezi „užitnou hodnotou“ a „směnnou hodnotou“ zmizí. Nabídka chleba je tak hojná, že jakýkoliv bochník má mizivou hodnotu – užitnou či směnnou – zatímco diamanty jsou tak vzácné, že jejich hodnota na trhu roste. „Hodnota“ tedy není spojena s abstraktními skupinami statků, ale je vyjádřena spotřebiteli u specifických, skutečných jednotek a je nepřímo úměrná nabídce daného statku. Jediné, co bylo potřeba doplnit, byl „mezní“ pohled vnesený do ekonomie Rakušany a neoklasiky v sedmdesátých letech devatenáctého století. Scholastici viděli, že užitek jakéhokoliv statku klesá s jeho rostoucí zásobou – jediné, co chybělo, byla mezní analýza, jelikož ve světě skutečných nákupů a hodnocení se zaměřujeme na další jednotku („mezní jednotku“) statku. Klesající užitek je klesající mezní užitek. Avšak přestože vyvrcholení užitkové a subjektivní teorie hodnoty stále chyběl, k rozumnému vysvětlení hodnot a cen bylo známo již dost.

Navzdory problematickému zahrnutí „vnitřní hodnoty“ ve smyslu množství půdy a práce užité ve výrobě pokračoval Cantillon v tradici pozdní scholastiky a proto-rakouské ekonomie a dokonce k ní mnoho přidal, zejména při studiu peněz a podnikatelství. Byli to právě fyziokraté, kteří rozbili staletí rozumné ekonomie a přispěli k tomu, co se v rukou Smitha a Ricarda stalo reakcionářským a obskurním ničením správné teorie hodnoty.

Dr. Quesnay začíná svou analýzu hodnoty přehlížením staletí teorie hodnoty a tragicky rozbíjí koncepty „užitné hodnoty“ a „směnné hodnoty“. Užitná hodnota odráží individuální přání a potřeby spotřebitelů, avšak Quesnay tvrdí, že tyto užitné hodnoty mají malý nebo žádný vliv na sebe navzájem – a tedy na ceny. Směnná hodnota či relativní cena pak na druhé straně nemá žádný vztah k lidským potřebám či dohodám mezi smluvními stranami. Místo toho rádoby „vědec“ Quesnay odmítá subjektivní hodnotu a trvá na tom, že hodnota věcí je „objektivní“ a mysticky vtělená do věcí nezávisle na subjektivních lidských hodnotách. Dle Quesnaye je toto objektivní vtělení v podobě výrobních nákladů, které nějakým způsobem ustavují „fundamentální cenu“ věcí. A stejně jako u Cantillona byly tyto „objektivní“ výrobní náklady ustaveny jaksi zvenku systému.