Dějiny 13.7. - Fyziokraté – Tableau économique

Mises.cz: 24. července 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Onen slavný vynález, který Quesnayův chvalopěvec Mirabeau nazval jedním ze tří největších vynálezů dějin, Tableau économique, nebyl pro rozvoj ekonomie tak zničující jako omyly s výrobními náklady či „produktivní prací“, avšak je dnes mnohem více iritující. Tableau byla poprvé publikována v roce 1758 a šlo o nesrozumitelný graf plný žargonu snažící se ukázat tok výdajů mezi ekonomickými třídami. Ve své době byla odmítnuta jako nabubřelá a irelevantní, ale nakonec byla ve dvacátém století objevena ekonomy, kteří byli fascinováni právě tím, jak je nesrozumitelná. A rázem je o čem psát články do žurnálů!

Tableau économique dr. Quesnaye byla oslavována pro předzvěst mnoha objevů ekonomie dvacátého století – agregátní koncepty, analýza typu vstupy-výstupy, ekonometrie, vyobrazení kruhového toku výrobních faktorů výrobků a služeb, keynesiánský důraz na výdaje a spotřebitelskou poptávku a keynesiánský „multiplikátor“. V nedávných letech byly s láskou napsány desítky tisíc slov ve snaze pospojovat kousky Tableau a zjistit, co chce říct, a spojit to s vlastními koncepty a skutečnou ekonomikou.

Avšak do té míry, do jaké Quesnayova Tableau předjímá veškeré tyto věci, do té míry hůř jak pro něj, tak pro pozdější výsledek! Je pravda, že Tableau ukazuje, jak je nakonec každá věc nakonec směněna za jinou věc a peníze jsou jen prostředek, přičemž každý je na trhu jak spotřebitelem, tak výrobcem. Avšak tyto jednoduché pravdy byly známy po staletí a diagramy, čáry (Quesnay je měl rád „cik-cak“) a čísla můžou pouze zastřít a nikoliv vyzdvihnout jejich důležitost. Přinejlepším diagram rozebírá spotřebu a příjem bezúčelně. [1] Navíc je Tableau holistická, agregující a makroekonomická, bez jakéhokoliv pevného uložení v metodologickém individualismu či řádné mikroekonomii.

Tableau pouze nepředstavila v ekonomii neupevněné a nekonomické makro myšlení, navíc způsobila nepořádek předzvěstí keynesiánství. Oslavovala totiž výdaje včetně spotřeby a obávala se úspor, které považovala za ochromující pro ekonomiku, protože „zmenšují“ kruhový tok výdajů. Tento důraz na klíčovou roli výdajů byl mylný a povrchní ignorováním dvou fundamentálních úvah – úspory jsou utraceny jako investice a klíčem k harmonii a rovnováze je cena, přičemž nižší výdaje mohou být uvedeny v rovnováhu na trhu snadno poklesem cen. Můžeme považovat za učiněný zákon, že jakýkoliv obrázek či analýza ekonomické systému bez zobrazení cen je čirý nesmysl – a Tableau économique byla prvním, avšak ne posledním ekonomickým modelem, který přesně to dělal.

Dr. Quesnay samozřejmě do svého kruhového modelu přidal fyziokratické koření – bylo důležité utrácet zejména za „produktivní“ zemědělské výrobky a vyvarovat se výdajům za „sterilní“ a „neproduktivní“ výrobky, tj. za cokoliv jiného. Keynes se samozřejmě tomuto fyziokratickému zaměření vyhnul, když přišel s podobnou analýzou.

Přestože jsou analytické výhody makro konceptů, analýzy vstupů a výstupů a ekonometrie přinejmenším vysoce pochybné, s jistotou jsou horší než nic, pokud jsou užívány se špatnými čísly. A Quesnaova čísla jsou falešná, jak pro tehdejší Francii, tak pro jakoukoliv jinou dobu. K tomu tento rádoby velký matematik dělal často jednoduché chyby v aritmetice, když zpracovával svou milovanou Tableau. Přinejlepším je Tableau propracovaná tretka, přinejhorším falešná, páchající nepořádek a klamná. V žádném smyslu Tableau nedělá nic jiného, než že by zlehčovala a odváděla pozornost od skutečné ekonomické analýzy a poznání.

Po úvahách nad tímto kusem mylného bláznovství je útěchou podívat se na sžíravě satirický útok na Tableau od konzervativního etatistického oponenta fyziokratů, právníka Simona Nicolase Henriho Lingueta (1736-1794). Ve svém díle Réponse Aux Docteurs modernes (Odpověď současným doktorům) (1771) začíná Linguet zesměšňováním myšlenky, že fyziokraté nejsou kult ani sekta:

„Důkazy jsou jasné – vaše tajemná slova, physiocratie, produit net; váš tajemný žargon, orde, science, le maitre (mistr), vaši čestnými tituly obsypaní patriarchové; vaše věnce kladené napříč provinciemi k nohám obskurních, přestože vynikajících osob… A vy že nejste sekta? Máte svůj bojový pokřik, prapory, pochod, trubače [Du pont], uniformu pro knihy a znamení, jako mají zednáři. A vy že nejste sekta? Nikdo se nesmí ani jednoho z vás byť dotknout, aniž byste mu všichni do jednoho přispěchali na pomoc. Všichni se navzájem chválíte a velebíte a útočíte na své oponenty, zastrašujete je nespočtem jmen.“

Linguet poté otáčí svou pohrdavou pozornost k Tableau:

„Předstíráte inspirující tón a vedete seriózní diskuze o tom, v který konkrétní den se zrodil symbol vaší víry, mistrovské dílo Tableau Economique – symbol tak tajemný, že ho nedokážou vysvětlit ani obsáhlé svazky. Je jako Mohamedův Korán. Žhnete pro obětování svých životů pro své principy a mluvíte o svém apoštolství. Útočíte na [abbého] Galianiho a na mě, protože nemáme žádnou úctu k tomu hieroglyfu, který je vaším svatým evangeliem. Konfucius měl svou tabulku, I-ťing, o šedesáti čtyřech pojmech, taktéž pospojovanou čarami, pomocí které vysvětloval evoluci elementů. Vaše Tableau Economique je spravedlivě srovnatelná, avšak přichází o tři sta let později. Obě jsou stejně nesrozumitelné. Tableau je urážkou zdravého rozumu a filozofie. Její sloupce čísel vždy nakonec dají nulu, symbol výsledku snažení kohokoliv dostatečně jednoduchého, že se ji snaží pochopit.“

[1] Foley přednesl zajímavou spekulaci o tom, zda nebyla Tableau économique dr. Quesnaye silně ovlivněná jeho chybným přirovnáním ke krvi obíhající v lidském těle. V. Foley, 'The Origin of the Tableau Economique', History of Political Economy 5 (Spring 1973), stránky 121-150.
[2] Henry Higgs, The Physiocrats (1897, New York: The Langland Press, 1952, stránky 149-150.