Dějiny 14.1. - Turgot

Mises.cz: 14. srpna 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 2

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

V šachových turnajích je zvykem udělovat za obzvlášť vydařená vítězství ceny za „brilantnost“. „Brilantní“ hry jsou krátké, průzračné a zničující a mistr v nich najde nové cesty k pravdě a nové kombinace daného oboru. Kdybychom měli udělit cenu za „brilantnost“ v dějinách ekonomického myšlení, zcela jistě by ji dostal Anne Robert Jacques Turgot, baron de l’Aulne (1727-1781). Jeho ekonomická kariéra byla krátká, ale brilantní a ve všech směrech pozoruhodná. Zemřel relativně mladý a ekonomii věnoval ve srovnání s jinými spíše méně času. Byl to zaměstnaný důležitý muž narozený v Paříži do významné normanské rodiny, která dlouhou dobu sloužila v důležitých královských úřadech. Byli královskými maîtres des requêtes smírčími soudci či intendanty. Turgotův otec Michel-Étienne byl státním kancléřem, předsedou Nejvyššího koncilu – odvolacího tribunálu pařížského parlamentu -  maître des requêtes a vrchním pařížským správcem. Jeho matka byla intelektuálka a aristokratická dáma Magdelaine-Françoise Martineau.

Turgot byl zářivým studentem a získal ocenění na semináři v Saint-Sulpice a následně na slavné teologické fakultě pařížské univerzity, Sorbonny. Jako mladší syn významné, ale ne příliš bohaté rodiny měl Turgot vstoupit do církve, jak by se u člověka jeho postavení v osmnáctém století ve Francii dalo očekávat. Avšak i přestože se stal abbém, rozhodl se místo toho následovat rodinnou tradici a přidat se ke královskému úřednictvu. Tam se stal smírčím soudcem, maître des requêtes, intendantem a nakonec, jak jsme viděli, na krátkou dobu kontroverzním ministrem financí („hlavním kontrolorem“) v hrdinném, ale osudně nevydařeném pokusu o rozmetání etatistických omezení tržní ekonomiky, v praktickém pokusu o revoluci shora.

Turgot nebyl jen zaměstnaným správcem, jeho intelektuální zájmy byly velmi široké a většinu volného času trávil čtením ne ekonomie, ale historie, literatury, filologie a přírodních věd. Jeho příspěvky k ekonomii byly stručné, roztroušené a napsané ve spěchu. Celkem šlo o 12 děl o celkových 188 stranách. Jeho nejdelší a nejslavnější dílo „Ohlédnutí za tvorbou a dělbou bohatství“ (1766) má pouhých 53 stran. Tento rozsah pouze podtrhuje obrovský příspěvek k ekonomii, který tento pozoruhodný muž učinil.

Historici mají tendence vsunout Turgota mezi fyziokraty a zacházet s ním jako s pouhým fyziokratickým učencem ve vládním úřadě, přestože je také považován za pouhého přítele fyziokratů, který se nechtěl z estetických důvodů spojovat se sektou. Nic z toho není pro Turgota spravedlivé. Byl přítelem fyziokratů především kvůli jejich oddanosti volnému trhu a laissez-faire. Nebyl sektářem, protože byl výjimečným géniem a to byli fyziokraté stěží. Jeho pochopení ekonomické teorie bylo nezměrně větší než jejich a jeho zacházení s pojmy, jako je kapitál či úrok, bylo dodnes jen stěží překonané.

V historii myšlení je často podstatou styl a Turgotova jednoznačnost a jasnost odráží ctnost jeho myšlenek a je v živém protikladu proti rozvláčné a nabubřelé próze fyziokratů.