Dějiny 16.2. - Adam Smith - Smithův život

Mises.cz: 13. listopadu 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Adam Smith se narodil v roce 1723 v malém městě Kirkcaldy poblíž Edinburghu. Jeho otec, taktéž Adam Smith (1679-1723), se přiženil do dobře zabezpečené rodiny místních pozemkových vlastníků a zemřel krátce před narozením syna. Smithův otec byl významným skotským advokátem a později celníkem v Kirkcaldy. Mladého Smitha tedy vychovával matka. Kircaldy bylo militantně presbyteriánské město a v Burgh school poznal mnoho mladých presbyteriánů, mezi nimiž byl i John Drysdale, jenž dvakrát stanul v čele Skotské církve.

Smith pocházel z rodiny celníků. Vedle otce sloužili jako výběrčí cla v Kirkcaldy jeho bratranec Hercules Scott Smith a opatrovník taktéž jménem Adam Smith, jenž se také stal celním inspektorem skotských přístavů. Nakonec jako výběrčí cla v Alloa sloužil i další bratranec taktéž zvaný Adam Smith.

Mezi roky 1737 a 1740 studoval Adam Smith na Glasgow College, kde byl okouzlen Francisem Hutchesonem a nadchnul se pro myšlenky klasického liberalismu, přirozeného práva a politické ekonomie. V roce 1740 získal Smith na univerzitě v Glasgow magisterský titul s vyznamenáním. Matka pokřtila Adama v episkopální víře a nadšeně doufala, že se stane episkopálním duchovním. Smitha poslala na Balliol College v Oxfordu, kde získal stipendium určené pro výchovu budoucích episkopálních duchovních, avšak Smith nebyl s tehdy mizerným Oxfordem spokojený a po šesti letech se ve věku 23 let vrátil, aniž by vstoupil do řádu. Navzdory svému pokřtění a tlaku matky zůstal Smith horlivým presbyteriánem a po návratu do Edinburghu v roce 1746 zůstal dva roky nezaměstnaný.

Nakonec se soudce a vůdce liberálního Skotského osvícenství a bratranec Davida Huma Henry Home, lord Kames, rozhodl poskytnout v Edinburghu vzdělaným právníkům sérii veřejných přednášek. Kames získal pro Smithe a jeho přítele z dětství Jamese Oswalda z Dunnikieru mecenáše, Filozofickou společnost edinburskou, která sponozorovala Smithovy přednášky o přirozeném právu, literatuře, svobodě a obchodní svobodě po několik let. V roce 1750 Adam Smith získal místo na katedře logiky své alma mater, University of Glasgow, kde mu nečinilo před presbyteriány v Glasgow podepsat Konfesi westminsterskou. Nakonec byl v roce 1752 Smith poctěn místem svého milovaného učitele Hutchesona ve vedení katedry mravní filozofie v Glasgow, kde zůstal po dvanáct let.

Smithovy přednášky v Edinburghu a Glasgow byly velmi oblíbené a Smith v nich zdůrazňoval „systém přirozené svobody“, systém přirozeného práva a laissez-faire, a to mnohem méně opatrně než později v Bohatství národů. Podařilo se mu také k tomuto novému a vzrušujícímu vyznání přivést řadu předních obchodníků v Glasgow. Smith také vklouznul do společenských a vzdělávacích asociací, které začali zakládat umírnění presbyteriánští duchovní, univerzitní profesoři, literáti a právníci v Glasgow a Edinburghu. Je pravděpodobné, že se David Hume zúčastnil přednášek Smitha v roce 1752, jelikož se záhy na to stali přáteli.

Smith se rok na to stal zakládajícím členem Literární společnosti glasgowské, jež se zapojovala do vysokých diskuzí a debat a potkávala se pravidelně každý čtvrteční večer od listopadu do května. Mezi členy patřil jak Hume, tak Smith, a na jednom z prvních setkání Smith četl z některých nově vydaných Humových Politických diskurzů. Kupodivu byli tito dva přátelé, zjevně nejbystřejší členové Společnosti, extrémně ostýchaví a v žádné z diskuzí nikdy neřekli ani slovo.

Smith byl navzdory své ostýchavosti frekventovaný a vášnivý člen různých spolků. Stal se předním členem Filozofické společnosti edinburské a Vybrané společnosti (edinburské), které vzkvétaly v padesátých letech osmnáctého století. Setkávali se každý týden a spojovaly umírněnou mocenskou elitu mezi duchovními, akademiky a právníky. Smith byl také aktivním členem Glasgowského klubu politické ekonomie, (edinburského) Oyster klubu, Glasgowského Simson’s klubu, (edinburského) Pokerového klubu založeného zejména k podpoře „bojového ducha“ Smithovo přítelem Adamem Fergusonem, profesorem mravní filozofie na univerzitě v Edinburghu. Jako by to nestačilo, Adam Smith byl také jedním z předních přispěvatelů a editorů nevydařeného časopisu Edinburgh Review (1755-1756), jenž se z velké části věnoval obhajobě Huma a Kamese proti zatvrzelým evangelickým kalvinistickým duchovním ve Skotsku. Edinburgh Review byl založen brilantním mladým právníkem Alexanderem Wedderburnem (1733-1805), jenž se stal právníkem, členem parlamentu v Anglii a nakonec lordem kancléřem (1793-1801). Wedderburn byl natolik volnomyšlenkářský, že chtěl dávat licence nevěstincům. Dalšími osobnostmi kolem Edinburgh Review byli přední umírnění – politik John Jardine (1715-1760), jehož dcera si vzala syna lorda Kamese, mocný reverend William Robertson a profesor rétoriky na univerzitě v Edinburghu reverend Hugh Blair (1718-1800).

Přestože nebyl fundamentalistou, intenzitu presbytarianismu Adama Smithe lze vidět na jeho vztahu s Hughem Blairem. Duchovní v High Kirk v Greyfriars Hugh Blair byl neustále ve žhavém sporu s ortodoxními kalvinistickými duchovními, kteří ho opakovaně odsuzovali na glasgowských a edinburských presbytářích. V Bohatství národů Adam Smith chvalořečí presbyteriánské duchovní následovně: „Jen stěží někde v Evropě najdete vzdělanější, poctivější, nezávislejší a respektovanější skupinu mužů, než je velká část presbyteriánských duchovních v Holandsku, Ženevě, Švýcarsku a Skotsku.“ To jeho starý přítel Blair, který se sám považoval za předního presbyteriánského duchovního, komentoval v dopise Smithovi: „Myslím, že jste k presbyteriánským duchovním příliš příznivý.“

Po vydání své mravní filozofie v Teorii mravních citů (1759) získal Smith pro svou rostoucí slávu v roce 1764 vysoce lukrativní místo v učení mladého vévody z Buccleuch. Po tři roky učení s mladým vévodou ve Francii získal Smith doživotní rentu 300 liber, což byl dvojnásobek roční mzdy, kterou měl na Glasgow. Během tří příjemných let ve Francii se Smith seznámil s Turgotem a fyziokraty. Když dokončil výuku, navrátil se do svého domovského Kirkcaldy, kde za pomoci svého doživotního příjmu pracoval deset let na dokončení Bohatství národů, na němž začal pracovat během svého pobytu ve Francii. Sláva Bohatství národů vedla jeho pyšného bývalého žáka vévodu z Buccleuch k zajištění Smithovi dobře placeného místa skotského celního komisaře v Edinburghu od roku 1778. Ke krásné doživotní rentě tak mohl počítat s 600 librami ročně za vládní místo, které si ponechal až do své smrti v roce 1790. Adam Smith tak vydělával téměř 1000 liber za rok, což byl „královský plat“, jak to popsal jeden z jeho životopisců. I sám Smith v té době napsal, že žil „v blahobytu, jaký si jen mohl přát“. Pouze litoval toho, že musí navštěvovat své celnické místo, což mu ubíralo čas od „literárních snah“.

Nelitoval toho však hluboce. Na rozdíl od většiny historiků, kteří považují Smithovo celnické zaměstnání za rozpačité a prakticky bezvýznamnou odměnu za intelektuální výsledky, nedávný výzkum ukazuje, že Smith v tomto zaměstnání pracoval na plný úvazek a často předsedal denním setkáním rady celních komisařů. Smith navíc hledal umístění a zjevně našel místo, které si užíval a které nebylo obtížné. Je pravdou, že Smith poté strávil málo času či energie v akademii a při psaní, avšak existoval prostor, který Smith zjevně nechtěl využít. Navíc místo nezískal ani tak za intelektuální počin, spíše za rady k daním a rozpočtu britské vládě od šedesátých let osmnáctého století. [1]

[1] Pro nový pohled na Smithův úvazek na celnici na základě původního zkoumání ručně psaných záznamů rady celních komisařů mezi roky 1778-1790 a z početných dopisů Smithe výběrčím daní v přístavech, viz důležitý článek Garyho M. Andersona, Williama F. Shugarta II. a Roberta D. Tollisona 'Adam Smith in the Customhouse', Journal of Political Economy, 93 (August 1985), stránky  740-759.