Dějiny 16.3. - Adam Smith - Dělba práce

Mises.cz: 20. listopadu 2014, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Dává smysl začít diskuzi o Bohatství národů Adama Smithe u dělby práce, jelikož sám Smith u ní začínal a považoval ji tedy za obzvláště důležitou. Jeho učitel Hutcheson také analyzoval důležitost dělby práce v rozvíjející se ekonomice a stejně tak Hume, Turgot, Mandeville, James Harris a další ekonomové. Avšak pro Smithe se dělba práce nafoukla do gigantické důležitosti, čímž zastínila tak důležité otázky, jako je akumulace kapitálu či růst technologického poznání. Jak upozornil Schumpeter, pro žádného ekonoma před i po Smithovi neznamenala dělba práce tolik.

Avšak problémem Smithovy dělby práce není pouze přehánění její důležitosti. Starší názor na sílu specializace a směny říkal, že obě strany obchodu (jenž je nezbytně dvoustranný se dvěma komoditami) ze směny získávají (nebo alespoň zisk očekávají), jinak by se obchod vůbec neuskutečnil. Avšak Smith nešťastně obrátil pohled od vzájemné výhodnosti k domněle iracionálnímu a vrozenému „sklonu ke kramaření, barteru a směně“, jako kdyby byli lidé panáčci pohybující se na základě vnějších sil. Jak upozornil Edwin Cannan, Smith tak činil, protože odmítnul myšlenku vrozených rozdílů v přirozených talentech a schopnostech, které by přirozeně vedly k hledání různě specializovaných povolání. Smith místo toho přistoupil na egalitářský a environmentalistický postoj, dodnes v neoklasické ekonomii dominantní, že jsou si všichni pracující rovni a rozdíly mezi nimi mohou tedy být pouze výsledkem a nikoliv příčinou dělby práce.

Navíc se Smithovi nepodařilo aplikovat svou teorii dělby práce na mezinárodní obchod, kde mohla být v jeho boji za svobodný obchod účinnou zbraní. Excelentní teorie komparativních výhod čekala až na Jamese Milla. Navíc Smith v domácí směně až příliš zdůrazňoval dělbu práce uvnitř továrny či odvětví, zatímco zapomínal na mnohem důležitější dělbu práce napříč odvětvími.

Avšak i kdyby bylo zdůrazňování dělby práce nevhodné, velké problémy do budoucna Smith nadělal svým chronicky moderním sociologickým stěžováním si na dělbu práce tak, jak se ho později rychle chopil Karel Marx a socialistická chapadla ho umně přetvořila v „odcizení“. Není sporu, že si Smith v oddílech I a V Bohatství národů absolutně protiřečí. V prvním oddílu se o rozkvět civilizované společnosti zasloužila dělba práce sama o sobě a je opakovaně považována za samotnou „civilizaci“ napříč celým oddílem. A přestože je na onom místě dělba práce oslavována jako zdroj podnikatelské ostražitosti a inteligence lidstva, v pátém oddílu je zavržena, jelikož vede k intelektuální a mravní degeneraci a ztrátě „společenských a bojovných ctností“. Takový rozpor nelze nijak rozumně rozřešit. [1]

Adam Smith byl sice sám plagiátorem pozoruhodné velikosti, ale trpěl kolumbovským komplexem a často nespravedlivě obviňoval z plagiátorství svého díla ostatní. V roce 1755 dokonce vyslovil tvrzení, že vymyslel koncept laissez-faire a systém přirozené svobody, jelikož tyto principy vyučoval již od edinburských přednášek v roce 1749. To může být prvda, avšak takové tvrzení ignoruje díla jeho vlastních učitelů, ignoruje Grotia a Pufendorfa, dokonce i Boisguilberta a další francouzské laissez-faire myslitele pozdního sedmnáctého století.

V roce 1769 vznesl svárlivý Smith obvinění z plagiátorství proti představenému Williamu Robertsonovi, při příležitosti vydání jeho pozdějších Dějin vlády Karla V. Není známo, co mělo být literárně ukradeno a je obtížné si to vzhledem ke vzdálenosti mezi dílem Smithe a Robertsonovy knihy domyslet.

Nejznámější Smithovo nařčení z plagiarismu bylo proti jeho příteli Adamu Fergusonovi v otázce dělby práce. Profesor Hamowy ukázal, že se Smith se svým starým přítelem nerozešel ve zlém, jak jsme si dříve mysleli, kvůli použití konceptu dělby práce ve Fergusonově Eseji o dějinách občanské společnosti z roku 1767. To by bylo nepředstavitelné i u Adama Smithe, když si představíme všechny autory, kteří před ním tento koncept představili. Hamowy tvrdí, že rozepře přišla na začátku osmdesátých let osmnáctého století kvůli Fergusonově diskuzi v klubu, která později vyšla v roce 1792 jako Principy mravní a politické vědy. V Principech totiž Ferguson shrnuje příklad s továrnou na špendlíky, jenž je nejznámější částí Bohatství národů. Smith představil malou továrnu na špendlíky s deseti zaměstnanci, kde se každý specializuje na jinou práci a dohromady vytvoří 48 tisíc špendlíků denně, přičemž kdyby měl každý z nich vyrábět celý špendlík sám, možná by nevytvořili za den ani jediný a určitě ne více než dvacet. Dělba práce enormně navyšuje produktivitu každého dělníka. V Principech píše Ferguson: „Vhodný výběr lidí, kdy každý nečiní víc než svou část výroby špendlíku, může vyrobit za daný čas mnohem více, možná dvojnásobek toho, co by dokázal každý sám, pokud by měl vytvořit každou část tohoto maličkého předmětu“.

Když Smith pokáral Fergusona za to, že mu nepřiznal původ příkladu s továrnou na špendlíky, Ferguson mu odpověděl, že si ze Smitha nic nevypůjčil, ale že si oba vzali příklad ze stejného francouzského zdroje, „u kterého byl Smith dříve“. Existuje silný důkaz, že onen „francouzský zdroj“ obou autorů byl článek Espingles (špendlíky) z Encyclopédie (1755), který zmiňuje osmnáct různých operací při výrobě špendlíku, což je stejné číslo, které opakuje v Bohatství národů, přestože v továrnách na špendlíky v Anglii bylo častějších 25 úkonů.

A tak Adam Smith zničil dlouhotrvající přátelství kvůli nespravedlivému obvinění Adama Fergusona z plagiátorství příkladu, který si ve skutečnosti oba muži vypůjčili bez odkazu z francouzské Encyclopédie. Reverend Carlyle tvrdí, že Smith „měl v povaze trochu žárlivosti“, což se zdá jako silné podhodnocení. Víme o nekrologu z Monthly Review v roce 1790, že „Smith žil v neustálém pocitu, že mu někdo krade myšlenky, a kdykoliv viděl některého ze svých studentů, že si dělá poznámky, okamžitě ho zastavil se slovy: ‘Nesnáším pisálky‘“. [2] Přestože víme, že Smith svým studentů dovolil dělat si poznámky, dobře to ilustruje jeho nevrlou povahu a kolumbovský komplex.

Smithův příklad malé francouzské továrny na špendlíky místo větší britské ukazuje na jeden ze zvláštních faktů o slavném Bohatství národů. Náš slavný ekonom si vůbec nevšimnul průmyslové revoluce. Přestože byl přítelem dr. Johna Roebucka, majitele hutí Carron, jejichž otevření v roce 1760 je považováno za počátek průmyslové revoluce ve Skotsku, Smith nijak nedokázal, že by si průmyslové revoluce všimnul. Přestože byl přinejmenším obeznámen s vynálezcem Jamesem Wattem, Smith neukázal, že by vůbec věděl o nějakém z jeho předních vynálezů. Ve své slavné knize neříká nic o budování průplavů, které začalo v šedesátých letech osmnáctého století, o existenci rostoucího průmyslu s vlněnými látkami, o keramice či nových způsobech výroby piva. V knize není žádná zmínka o obrovském snížení nákladů na cestování, které přišlo spolu s novými silnicemi.

Navzdory historikům, kteří Smithe oslavují pro jeho empirické uchopení tehdejší ekonomie a průmyslových otázek, lze Adama Smithe označit v otázce důležitých ekonomických událostí kolem něj za nevšímavého. Velká část jeho analýzy byla chybná a mnoho faktických poznámek Bohatství národů bylo zastaralých a sesbíraných z  knih starých třicet let. 

[1] Odcizené práce se začali chytat s vydáním vlivné Eseje o dějinách občanské společnosti (1767), napsané přítelem Smithe Adamem Fergusonem. Podobné téma se však objevilo i v nevydaných glasgowských přednáškách roku 1763. O vlivu Fergusona viz M. H. Abrams, Natural Supernaturalism (New York: W.W. Norton, 1971), stránky 220-221, 508.
[2] Citováno v Ronald Hamowy, 'Adam Smith, Adam Ferguson, and the Division of Labour', Economica (August 1968), str. 253.