Dějiny 17.1. - Bohatství národů a Jeremy Bentham

Mises.cz: 08. ledna 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“.Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Navzdory obecnému mínění nebylo Bohatství národů úspěšné okamžitě. Jeden z předních britských časopisů své doby Annual Register ho krátce a vlažně zrecenzoval a Gentleman’s Magazine ho úplně ignoroval. Nejvlivnější časopis Monthly Review byl ambivalentní. V následujících deseti letech dokonce nebyly v ekonomických článcích žádné odkazy na Bohatství národů a knihu nikdo nezmínil v parlamentu až do roku 1783. Knize se začalo dařit až v osmdesátých letech osmnáctého století.

Do roku 1789 se Bohatství národů dočkalo dokonce pěti vydání. Mezi roky 1783 a 1800 se členové parlamentu v Británii odvolali na autoritu Adama Smithe 37krát. Známý anglický filozof Jeremy Bentham (1748-1832), syn bohatého právníka, nazval sám sebe vášnivým učněm Smithe. Jeho první ekonomická práce však byla natolik silná, že nechala svého mistra zodpovídat se z nekonzistentnosti tržních názorů v otázce zákonů proti lichvě. V Obhajobě úroku (1787) Bentham upozornil, že zákony proti lichvě vedou k omezení úvěru. Také zdůraznil, že lichva je něčím, co bychom dnes nazvali zločinem bez oběti, a tedy nejde o zločin. Jinde v práci o mravech a zákonodárství napsal, že „má-li býti lichva zločinná, potom je zločinem spáchaným se souhlasem druhé strany, tedy se souhlasem údajně poškozeného, a tedy nemůže být zařazena mezi zločiny, dokud nebyla na základě nespravedlivě či nesvobodně obdrženého souhlasu. V prvním případě jde o podvod a v druhém o vydírání“. Ve zkratce, v těchto případech není zapotřebí žádných speciálních zákonů proti lichvě a stačí obecné právní zákazy násilí a podvodu.

V Benthamově Obhajobě úroku jsou poprvé v Británii náznaky toho, že je fundamentálním důvodem pro úrok časová preference. Bentham totiž půjčování nazývá „směnou současných peněz za budoucí“ a spořícího člověka definuje jako toho, kdo se „rozhodne obětovat současnost pro budoucnost“. Také pochopil, že se k úroku přidává prémie za riziko v poměru k rizikům, která věřitel očekává, že by mohla během konkrétní půjčky nastat.

Někteří ze Smithových životopisců přejali legendu, že Benthamova Obhajoba úroku učinila ze Smithe zastánce volného trhu i v otázce půjček, avšak není o tom žádný skutečný důkaz. Navíc to jde proti tomu, co víme o Smithovo nepoddajnosti. Přítel ze Skotska napsal Benthamovi, že Smith měl někomu sdělit, že Obhajobu obdivuje a že si na zacházení se svou osobou směrem od Benthama nemůže stěžovat. Uzavřel, že Smith, „zdá se, přiznal, že máte pravdu“. Když to Bentham četl, nadšeně napsal Smithovi a ptal se ho, zda ho skutečně v otázce zákonů proti lichvě přesvědčil. Smith však tento dopis dostal doslova na smrtelné posteli a Benthamovi dokázal pouze zaslat zpět kopii Bohatství národů. To je však jen vratký důkaz o Smithově proměně.