Dějiny 17.2. - Vliv Dugalda Stewarta

Mises.cz: 15. ledna 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“.Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Obchodníky z Glasgow o volném trhu přesvědčily už Smithovy přednášky, avšak největší vliv mělo až Bohatství národů. Vítězné hnutí následovníků Smithe začalo ve skutečnosti až s Dugaldem Stewartem (1753-1828). Stewart byl synem Matthewa Stewarta, profesora matematiky na univerzitě v Edinburghu. V roce 1785 se Stewart stal nástupcem svého učitele Adama Fergusona na pozici profesora mravní filozofie v Edinburghu. Sám se postavil do role Smithova předního žáka, když se po smrti svého mistra přednesl Královské společnosti edinburské v roce 1793 své Význam života a díla Adama Smithe a stal se tak jeho prvním životopiscem. Avšak Británie té doby byla sevřena v hysterické protirevoluci – šlo o učiněný Bílý teror – proti Francouzské revoluci a všem liberálním projevům s ní spojeným. Stewart byl proto ve svém memoáru velmi obezřetný a vyvaroval se kontroverzním tématům, jako byla například nezbytnost volného trhu.

Stewart byl plodný autor a výjimečný a významný řečník, avšak své přednášky a spisy uhlazoval, aby byly přístupné i pro současné mocenské struktury. V roce 1794 se Stewart dokonce zřekl svého dřívějšího obdivu ke slavnému francouzskému laissez-faire liberálovi a blízkému příteli a životopisci Turgota, jímž byl Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat, markýz de Condorcet (1743-1794). Tento revoluční girondista byl totiž příliš ožehavým tématem a Stewart navíc ve svých přednáškách uznával britskou ústavu.

Na přelomu století však to nejhorší z protirevoluční hysterie utichlo a Stewart se ve svých knihách a přednáškách cítil dostatečně v bezpečí k přednesu svých skutečně klasicky liberálních myšlenek. V letech 1799 a 1800 tak začal přednášet vedle svých obecných přednášek o mravní filozofii také o politické ekonomii. Přednášel je pak až do svého odchodu z univerzity v roce 1810. Přednášky z roku 1800 zůstaly nevydány až do roku 1855, kdy vyšly jako Přednášky o politické ekonomii.

Když v osmdesátých letech osmnáctého století odešel z univerzitního místa profesora mravní filozofie v Glasgow slavný Thomas Reid, zakladatel skotské školy zdravého rozumu, a o desetiletí později zemřel, Dugald Stewart se stal jediných významným filozofem v celé Velké Británii. Oxford a Cambridge byly stále v hlubokém úpadku. Kvůli evropským válečným blokádám cest z a na kontinent se pro mladé studenty stalo pravidlem, že z celé Británie přijížděli do Edinburghu studovat pod Dugaldem Stewartem.

Tak Dugald Stewart v přísně smithovském duchu během prvního desetiletí devatenáctého století hluboce ovlivnil a převedl na pozici volného trhu řadu budoucích ekonomů, spisovatelů a státníků, mezi nimiž byli James Mill, John Ramsay McCulloch, hrabě Lauderdale, Canon Sydney Smith, Henry Brougham, Francis Horner, Francis Jeffrey nebo vikomt Palmerston. Stewart zavedl autory, publicisty, editory, recenzenty a žurnalisty a ekonomie se stala samostatným oborem. Typickým představitelem této proslulé skupiny byl Francis Horner (1778-1817), jenž se narodil v Edinburgu jako syn obchodníka a studoval na univerzitě pod Stewartem. Když se v roce 1799 vrátil do Anglie, zapsal si jeho nový „speciální kurz“ politické ekonomie, kde studoval Bohatství národů a vášnivě četl Condorceta a Turgota. Hornera Turgot natolik oslovil, že chtěl přeložit jeho dílo do angličtiny. Krátce poté se stal právníkem a vrátil se do Londýna, kde se v roce 1806 stal poslancem.

Studenti inspirovaní učením Stewarta Sydney Smith, Henry Brougham, Francis Jeffrey a Francis Horner založil v roce 1802 Edinburgh Review jako nový, akademicky whigský časopis určený ke vzdělávání inteligentní veřejnosti v otázkách svobody a laissez-faire. Tento whigský magazín byl jediným ekonomickým časopisem ve Velké Británii a jako takový se těšil obrovskému vlivu. [1]

Poslední desetiletí učení Dugalda Stewarta se ukázalo být posledním velkým záchvěvem skotské intelektuální tradice ve Velké Británii. Temnota padala na končící skotské osvícenství. Zaprvé během generace válek s Francií probíhala toryovská represe whigských myšlenek mnohem více ve Skotsku než v Anglii. Důležitější však pro budoucnost bylo obrovské oživení militantního evangelického protestanství, které zachvátilo na počátku devatenáctého století západní Evropu a poté Spojené státy. Liberální, umírněné a dokonce deistické názory šířící se západním světem v druhé polovině osmnáctého století byly smeteny oživujícím se křesťanstvím. Ve Skotsku byla výsledkem intelektuální protirevoluce proti umírněné nadvládě presbyteriánské církve a čistky na skotských fakultách mravní filozofie a teologie, kde se učilo umírněně, skepticky a sekulárně. Smith a Hutcheson byli retrospektivně obžalováni z „rafinovaného pohanství“ a s obnovením striktní teologické nadvlády nad fakultami mravní filozofie ztratily skotské univerzity v Británii svůj předchozí věhlas a intelektuálně, neřku-li teologicky strmě upadaly. Ani klasicky liberální společenská filozofie či politická ekonomie nemůžou v takovém akademickém prostředí přežít.

Ve výsledku se intelektuální centrum na dlouhou dobu přesunulo ze Skotska do Anglie a z akademické půdy. Anglické univerzity nebyly k nové disciplíně politické ekonomie vlídné, a tak se obrátila od skotských akademiků k anglickým obchodníkům, publicistům a vládním úředníkům. Tento přesun byl symbolizován skutečností, že zatímco byl Edinburgh Review stále po desetiletí vydáván a jeho sídlem byl stále Edinburgh, tři ze čtyř jeho editorů se během několika měsíců po jeho prvním vydání přestěhovali do Anglie. Jedním z nich byl i Francis Horner, jenž zemřel velmi mladý. Horner se přestěhoval jako právník do Londýna a záhy se stal whigským poslancem parlamentu, přičemž ho hluboká znalost peněžních záležitostí učinila předsedou slavné komise z roku 1810, která měla přijít se zásadním zlomem v boji za skutečné peníze. V této komisi úzce spolupracoval s Davidem Ricardem. V prvním vydání Edinburgh Review Horner recenzoval slavné dílo Henryho Thortona o penězích a v pozdějším čísle také velmi důležitou esej lorda Kinga. Horner byl členem prominentních whigských klubů v Londýně, King of Clubs a Brooks, v nichž působil i David Ricardo. Horner také s Ricardem sdílel vědecký zájem o geologii, jelikož byli oba členy rady Geologické společnosti londýnské.

Další ilustrací intelektuálního přesunu ze Skotska do Anglie je příběh dvou nadějných mladých Skotů studujících pod Stewartem, kteří se později stali předními představiteli britské ekonomie. James Mill (1773-1836) byl synem skotského ševce, Stewartův student a měl se stát presbyteriánským kazatelem. Jelikož se mu nepodařilo kvůli rostoucímu militantně kalvinistickému klimatu najít ve Skotsku vhodný církevní post, musel se Mill přestěhovat do Londýna, kde se stal editorem Literary Journal. Nakonec získal Mill práci v londýnské kanceláři Východoindické společnosti, což mu umožnilo ve volném čase velice aktivně pracovat na svém ekonomickém a filozofickém díle. Mladší John Ramsay McCulloch (1789-1864) studoval pod Stewartem ke konci jeho kariéry, psal ekonomické články do časopisů The Scotsman a Edinburgh Review a organizoval série ekonomických přednášek. Avšak navzdory svým zjevným kvalitám nebyl McCulloch schopen najít ve Skotsku akademický post, a tak se nakonec přestěhoval do Londýna, kde učil na nově ustavené Londýnské univerzitě politickou ekonomii. Po čtyřech letech však strávil zbytek svého života jako anglický finanční kontrolor, přičemž vedle tohoto zaměstnání psal a byl v aktivní v oblasti ekonomie.

Jedním z užitečných výsledků Stewartem vedeného náletu smithovské ekonomie ve Velké Británii bylo zničení konkurenční větve „politické ekonomie“, konkrétně „politické aritmetiky“. Tito „političtí aritmetici či sběratelé statistik“, jak je Stewart pohrdavě nazýval, tvořili konkurenční ekonomickou školu na základě spisů sira Williama Pettyho (1623-1687) a jeho následníků v pozdním sedmnáctém století. Aritmetici obecně opovrhovali klasickou metodou nacházení ekonomických zákonů odvozováním od širokého poznání lidského jednání a ekonomiky. Místo toho v baconovském stylu marně zkoušeli dojít k teoretickým generalizacím z mišmaše sebraných statistických údajů. S minimální znalostí zákonitostí volného trhu a kontraproduktivních státních zásahů bývali političtí aritmetici často merkantilisty či britskými šovinisty, kteří hlásali ekonomickou nadvládu vlastní země. Avšak smithovci tuto školu zničili, a to nejprve Smith sám, když v Bohatství národů prohlásil, že „politické aritmetice příliš nevěřím“, a poté Stewart, jenž se účastnil hledání metodologické kritiky této údajně „vědecké“ školy myšlení. Stewart napsal: „Nashromážděná fakta sběratelem statistik jsou pouze konkrétní výsledky, které mohou jiní lidé jen stěží potvrdit či vyvrátit a které… nikdy nemohou nést žádnou důležitou informaci“. Ve zkratce, oproti replikovatelným zjištěním přírodních věd může statistika o lidském jednání pouze zapisovat konkrétní a neopakovatelné jevy a nikoliv ztělesnění trvajícího přirozeného zákona. Stewart uzavřel, že „místo obhajoby politické aritmetiky jako kontroly závěrů politické ekonomie dávalo by častěji větší smysl obrátit se na politickou ekonomii jako kontrolu výstředností politické aritmetiky“.

Po devadesátých letech osmnáctého století tak Adam Smith převzal úplnou kontrolu nad ekonomickým myšlením v Británii. V rámci řady nových myšlenkových proudů se všichni hlavní protagonisté v Anglii, jak uvidíme dále, od Benthama přes Malthuse po Ricarda, označovali za oddané smithovce, kteří se snaží systematizovat a ujasnit přiznaná zmatení a nekonzistentnosti jejich mistra.

[1] Předchozí verze Edinburgh Review byla založena v roce 1755 skupinou prominentních umírněných presbyteriánů včetně Adama Smithe. Vyšla však pouze dvě vydání. Můžeme také poznamenat, že Dugald Stewart byl prvním životopiscem hlavního umírněného vůdce a zakladatele prvního Edinburgh Review, hlavního představeného Edinburské univerzity Williama Robertsona (1721-1793).