Dějiny 4.1. - Obchodní expanze šestnáctého století

Mises.cz: 06. prosince 2012, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 7

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Velká světská deprese čtrnáctého a první poloviny patnáctého století končila ekonomickým oživením v druhé polovině století patnáctého. Kontinentální obchod od Středozemského moře až do severní Evropy, jenž byl zastaven drancováním champagneských trhů francouzskými králi, byl postupně nahrazen námořním obchodem na břehu Atlantiku. Lodě stále více proplouvaly kolem Gibraltaru a pluly až do Antverp, čímž z nich učinily velké obchodní centrum severní Evropy šestnáctého století. Obchod se přesunul z omezovaného a vysoce daněného trhu ve vlámských Bruggách do rozšiřujícího se a svobodného trhu v Antverpách, kde mohlo podnikání a obchod rozkvétat bez omezujících zákonů, privilegií a vysokých daní. Navíc lodě z Atlantiku mířily jižně a západně a skrze slavné objevy pozdního patnáctého století změnily tvář dějin, učinily z evropských zemí světové velmoci a začaly integrovat Afriku a Nový svět do Evropského hospodářství. Španělsko a Portugalsko, vůdčí průzkumníci nových kontinentů, se staly vůdčími národními státy a říšemi šestnáctého století. Pomalu ale jistě se italské městské státy, které byly vůdčí ekonomickou silou a stály v čele renesance, začaly držet pozadu v rozšiřování ekonomické a politické moci.

Spolu s obchodním rozvojem přišla inflace, živena zvýšeným množstvím zlata a stříbra, které přivezli Španělé do Evropy z nových nalezišť na západní polokouli. Průměrné ztrojnásobení zásob zlata v Evropě vedlo ke století inflace, ke ztrojnásobení cen během šestnáctého století. Nové peníze nejprve pluly do hlavního Španělského přístavu v Seville, následně do zbytku Španělska a nakonec do ostatních evropských zemí, přičemž geografie růstu cen kopírovala pohyb peněz.

Spolu s ostatními atlantickými národy západní Evropy rostly na síle i Anglie a Francie. Zásadně jim pomohl konec ničivé Stoleté války v roce 1453. Doktríny absolutistického státu, původně značně omezené pouze na teoretiky a vládce v italských městských státech, se nyní šířily do všech národních států Evropy. Absolutismus nakonec napříč Evropou triumfoval na počátku sedmnáctého století. Jak uvidíme dále, toto vítězství bylo podpořeno rozšířením protestanství a později sekularismu na počátku šestnáctého století.