Dějiny 8.3. - První z „Colbertů“: Vévoda de Sully

Mises.cz: 05. září 2013, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Čím byl v druhé polovině sedmnáctého století Jean-Baptiste Colbert pro Ludvíka XIV., tím byl Maximilien de Béthune, baron de Rosny, vévoda de Sully (1560-1641) pro Jindřicha IV. Mladý Béthune se narodil jako hugenotský aristokrat baron de Rosny. Přirozeně byl přitahován dvorem Jindřicha Navarrského a zranil se, když bojoval v náboženských válkách. Bylo pro něj charakteristické, že žádal Jindřicha IV., aby se stal katolíkem, čímž by si zachránil trůn, přestože sám konverzi odmítnul.

Arogantní a bezohledný baron se rychle stal jako vrchní dozorce financí hlavním rádcem Jindřicha IV a za své služby byl titulován vévodou de Sully. Jeho vlastní názory jsou známy z jeho Memoárů (1638), napsaných ve stáří jako zářivý chvalozpěv na vlastní období v úřadu, jelikož byl po zavraždění Jindřicha donucen opustit úřad. Ve svých Memoárech  de Sully tvrdí, že stál proti pošetilým návrhům svého kolegy ve vysoké byrokracii Laffemase. Dlouze proto píše proti jeho fiasku s hedvábím. Varoval, že hedvábí se nemůže ve francouzském podnebí dařit a také by mohlo dojít k nevhodnému nárůstu francouzského luxusu.

Samozřejmě není pravda, že by de Sully nebyl merkantilistou. Akorát místo hloupého nucení k násilnému zřizování domácích luxusních odvětví, jako je hedvábí, by rád vydal zákony přímo namířené proti luxusní spotřebě. Dychtil po přímém zákazu vývozu zlata a stříbra a platbám jemu a ostatním za čmuchání po těch, kteří se zákonu vyhýbají. Některé z jeho konkrétních názorů, jako byl ten o hedvábí, samozřejmě mohou být přepisováním dějin tak, aby vypadal u svých souputníků lépe, jelikož koneckonců ani Laffemas ani král Jindřich nebyli naživu, aby jeho spisy potvrdili. Zbylé mohou být jednoduše výsledkem vnitřních byrokratických bojů úředníků a jejich ekonomického vládce.

Vévoda de Sully byl zanícený absolutista, jenž samozřejmě významně obhajoval centralizovaný francouzský absolutismus, a v podstatě stejně takový protekcionista, jako jeho kolega Laffemas, navzdory tvrzení některých historiků, že de Sully (a jeho monarcha) byli nějak „volnotržní“. Jeden významný případ, kde Sully stál proti Laffemasovi a jeho ochranářským návrhům, byl pozdější návrh na zákaz veškerého dovozu látek. Avšak základním důvodem byla jeho věrnost městu Lyon, hlavní protestantské pevnosti na jihovýchodě Francie, které by takovým zákazem silně utrpělo. Během celé své kariéry de Sully bojoval za udržení bohatství a výsad tohoto města.