Dějiny 9.6. - Královský inženýr a zastánce jediné daně maršál Vauban

Mises.cz: 21. listopadu 2013, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 1

[Tento článek je kapitolou knihy Murrayho N. Rothbarda „Ekonomické myšlení před Adamem Smithem: Dějiny ekonomického myšlení pohledem Rakouské školy“. Všechny dosud vydané kapitoly naleznete v sekci Literatura.]

Zrádný srdcař a patriot maršál Sebastian Le Prestre, markýz de Vauban (1633-1707) byl jen stěží zaníceným či militantním odpůrcem královských či colbertistických opatření. Tento přední válečný inženýr ve Francii, muž, jenž vystavěl velkolepá vojenská opevnění střežící francouzský stát a jehož Ludvík XIV. povýšil za své služby do šlechtického stavu, byl výjimečně odpůrcem koruny. Přestože byl loajálním monarchistou a absolutistou, byl Vauban po revokaci Nantského ediktu v roce 1685 v hlubokých obavách z opatření Ludvíka XIV., zejména z ochromujícího systému daní a potlačování hugenotů. Po revokaci napsal naivní Vauban, jenž si myslel, že je dobrý král pouze obklopen zlými či slabozrakými poradci, králi Mémoire, v kterém žádal návrat zpět. Vauban upozornil, že revokace narušila obchod a vytvářela odpor ke království samotnému.

Bezhlavost krále Vaubana nezastrašila, a ten tak pokračoval v psaní podobných výzev králi Ludvíkovi. Nakonec se na sklonku života v roce 1707 tento muž, jenž vyrostl v chudobě v St. Leger, stal největším vojenským inženýrem v zemi, maršálem a šlechticem a vydal obsáhlé pojednání Projet de dixme royale (Projekt královského desátku). Vauban navrhnul zrušení většiny z utlačujícího souboru daní a jejich nahrazení jedinou daní, proporční desetinu příjmu každého poddaného. Odůvodnění bylo takové, že stát poskytuje lidem bezpečnostní služby, takže ti, kdo jí dostávají, by za ní měli platit. Člověk by se divil, jak lze ukázat, že si lidé užívají těchto služeb proporčně k výši vlastního příjmu. Nadto každá jiná služba na trhu také něco stojí a výše ceny nezávisí na příjmu, ale je jednotná a platí ji každý stejnou. Kupující chleba, automobilů či hudebních věží platí za danou věc stejnou cenu nezávislou na jejich příjmu či bohatství. Proč tak činit u domnělé služby zvané bezpečnost?

Každopádně byl Vauban vysoce efektivní v upozornění na to, že velká část zdanění země dopadá na ramena zbídačeným výrobcům a byl výmluvný v naléhání na úlevu.

Vauban odmítnul v roce 1707 široce publikovat Dixme royale a šířilo se pouze malé množství kopií po přátelích. To však starého maršála neuchránilo od hněvu Ludvíka XIV. Královi cenzoři a policisté knihu zavrhli a vydavatelé byli stíháni a trestáni. Maršál Vauban zemřel právě v den, kdy je král nechal na svůj příkaz potrestat.