Den nezávislosti

Mises.cz: 28. října 2011, Jakub Skala, komentářů: 20

Po pěti válečných letech, kdy na sebe čeští vojáci stříleli tu z italských, tu z ruských a tu z rakousko-uherských zákopů, přišel konečně vytoužený mír a s ním po téměř čtyřech stech letech i vznik samostatného československého státu. Do té doby sice žádné Československo neexistovalo, ale nebudeme to hned v úvodu kazit. Od pádu rakousko-uherského molocha uplynulo necelé století a moderní česká historie je snad ještě pohnutější, než bývala za Habsburka.

Pro připomenutí – za posledních 93 let to u nás vypadalo takto:
• 1918-1938: První republika
• říjen 1938 – březen 1939: Druhá republika
• 1939-45: Protektorát Čechy a Morava
• 1945-48: Třetí republika
• 1948-1989: více či méně úspěšné pokusy o komunismus (v roce 1960 pro jistotu došlo k přejmenování z Československé republiky na Československou socialistickou republiku)
• 1990-1993: ČSFR
• 1993 – 2004: ČR
• 2004 – 2011: ČR jako členská země EU

Inu, moc jsme si té svobody neužili a moc si ji neužíváme ani dnes, ale blýská se na lepší časy.

Evropská unie

Evropská unie se rozpadne. Rozpadla se již spousta říší, které fungovaly mnohem lépe než EU, a ještě se jich spousta rozpadne. Naším světlem na konci tunelu, naší zářící hvězdičkou na temně modré obloze (ach ta symbolika) je naděje, že se rozpadne brzo. A naše naděje den ode dne roste. Čím pevnější jsou totiž okovy, kterými nás EU poutá do otroctví, tím větší je nevole obyvatel Evropy.

Dnes už naštěstí bere Evropskou unii vážně jen „ekonomický komentátor“ Macháček a pár europoslanců, ostatní se jí většinou nepokrytě smějí. A to je dobře. Čím šílenější jsou nařízení z Brusele (vzpomeňme zahnuté banány, zákaz rtuťových teploměrů, každoročně žlutá pole plná řepky olejky, …), tím větší výsměch jejich autoři vzbuzují. Občas si vážně připadám jako uprostřed nějaké hodně špatné komedie, ale naštěstí nejsem sám. Lidé – studenti, zedníci, doktoři, prodavačky a všichni další – si začínají uvědomovat nesmyslnost této instituce a vyjadřují svoji nespokojenost.

S rostoucí absurditou unijních příkazů a rostoucím socialismem uvnitř EU se tato instituce bude hroutit. Díky šílenému projektu společné měny, eura, se tento pád na dno ještě urychlí. Třikrát sláva.

Není vyhráno

S rozpadem EU ale nebudeme mít vyhráno. Nenáviděný mezinárodní socialismus na domácí půdě často zázračně zkrásní a získá si přízeň mas. Pomáhat rozhazovačným Řekům, to ne, ale pomáhat rozhazovačným Čechům, to jo. Logiku v tom nehledejte.

Jakákoliv systémová změna shora je podle mého názoru nemožná. Jsou to sami lidé, kdo si musí uvědomit, že svoboda a dobrovolnost dláždí cestu k prosperitě, nikoliv násilí a státní přerozdělování. A v tom spočívá naše úloha: vysvětlovat, popisovat a dokazovat. Ne v tom, že jednou za čtyři roky hodíme hlas té správné straně a čau, mám odfajfkováno.

Závěr

Lidmi oprávněně cloumá nespokojenost se současným stavem a přejí si změny. O to důležitější je, aby lidé v předvečer těchto změn smýšleli svobodně a odmítali jakékoliv státní násilí. „Odpovědnost“ tedy leží i na nás, šiřitelích idejí ekonomických velikánů, jakými byli Mises, Hayek či Rothbard. Obrňme se trpělivostí při vykládání myšlenek svobody, volného trhu a nenásilí.

Trpělivost růže přináší.