Deset klíčových myšlenek - 6. Jak obchod mění naši životní úroveň

Mises.cz: 06. února 2012, Russ Roberts (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 68

[Všechny přeložené klíčové myšlenky naleznete také v sekci Literatura.]

Ostrov pokladů: Síla směny. Část druhá – Jak obchod mění naši životní úroveň

Obchod se navenek zdá jednoduchý. Vy máte něco, co chci já, a já mám něco, co chcete vy. Takže směníme a oba se máme lépe. Avšak ta největší síla obchodu zůstává skryta. Skrytou silou obchodu je jeho dopad na způsob, jakým využíváme náš čas a mzdy, které vyděláváme. Schopnost obchodu s ostatními, ať jde o souseda přes ulici nebo souseda přes hranici, nám dává možnost spolehnout se u části či většiny statků či služeb, které užíváme, na ostatní lidi. A takové spoléhání na ostatní potom dovoluje i těm nejchudším z nás mít takovou životní úroveň, která by byla při soběstačnosti nepředstavitelná. Jak obchod mění naši životní úroveň?

Pro zodpovězení této otázky jsem v první části této eseje vyprávěl příběh o Fisherových a Palmerových, dvou novomanželských párů, kteří ztroskotali na tropickém ostrově a zoufale si obstarávali jídlo a vodu. Palmerovi jsou stěží schopni získat dost ryb a vody na holé přežití. Fisherovi jsou lepší v obojím. Avšak i přesto, že jsou Palmerovi v obojím horší než Fisherovi, stále mají něco, co lze směnit – čas. Fisherovi mohou získat více času na rybaření, když jim Palmerovi chodí pro vodu. A Fisherovi rybařením pro Palmerovi vytvářejí více času, během kterého mohou Palmerovi chodit pro vodu.

V příkladu, který jsem použil, mají Fisherovi komparativní výhodu v rybaření. I když jsou lepší v chození pro vodu než Palmerovi, chození pro vodu znamená nerybaření. Je pro ně lepší získávat vodu způsobem, který jsem nazýval oklikovým – skrze rybaření a směnu ryb za vodu. Obdobně mají Palmerovi komparativní výhodu v chození pro vodu. Když rybaří, je to pro ně drahé, musí se vzdát času, kdy by mohli chodit pro vodu. Je pro ně lepší získat ryby chozením pro vodu a směnou vody za ryby.

Výsledkem je zlepšení životní úrovně obou rodin. Jak se to stalo?

Síla specializace

Jednoduchou odpovědí je specializace. Když přemýšlíme nad výhodami specializace, myslíme na learning-by-doing, na extra produktivitu, která plyne z dělání té samé věci neustále dokola. To může mít velice silný vliv. Pokud pouze pěstujete cedry, naučíte se mnoho o tom, jak žijí a jak umírají. Naučíte se mnoho o tom, jak reagovat na dočasné a na trvalé zvýšení ceny jejich dřeva. Stanete se efektivnější v používání půdy, lidských zdrojů a nástrojů. Může tedy být produktivní mít někoho, kdo se specializuje na pěstování cedrů, spíše než mít výrobce tužek, který nejenže mistrovsky vyrábí samotné tužky, ale také zvládá pěstovat cedry nutné k výrobě dřeva v tužce.

Avšak učení není zdrojem zvýšené produktivity Fisherových a Palmerových. Nikdo z nich se nestal produktivnějším. Zdrojem jejich zvýšené produktivity je jednoduše lepší přiřazení lidí k různým úkonům. Chtělo by se říct, že lidé by měli dělat to, co umí nejlépe, ale to by nedávalo žádný smysl. Koneckonců, Fisherovi jsou nejlepší v chození pro vodu a přestali pro ni chodit.

Lidé byli přiřazeni k úkonům tak, že produkovali nejvyšší výstup, přičemž „nejvyšší“ zahrnuje důležitost extra proteinů oproti obětované vodě. Směna umožnila oběma rodinám využít jediný skutečně omezený zdroj ostrova – jejich čas – tak produktivně, jak je jen možné.

V prvním dějství příběhu jsem vykreslil Fisherovy jako chladné, kruté a nespolečenské. Obchodovali s Palmerovými pouze ze svého jednoduchého vlastního zájmu. Co je na situaci po směně a přiřazení úkonů důležité, je poznání, že výsledek je totožný s výsledkem, který by nastal uvnitř jedné milující rodiny. Byla to neviditelná ruka vlastního zájmu, která spojila dvě rodiny tak, aby vytvořili stejný výsledek, jaký by vytvořili v situaci, kdy by se starali navzájem jeden o druhého.

Obchod je ve své podstatě o spolupráci. Vaše schopnosti mi umožní využít mé specializace a všichni se máme lépe. Všimněte si, že na komparativních výhodách není nic neměnného. Pokud by se Fisherovým podařilo z ostrova utéct a na ostrov by dorazila nová rodina, která by byla opět lepší ve všem než Palmerovi, ale v jiném poměru, Palmerovi by mohli mít komparativní výhodu v rybaření, i když se jejich schopnosti nijak nezměnily. Ponaučením je zjištění, že nejlepší užití vašeho času ve světě obchodu závisí na schopnostech ostatních. Naše rozdíly vytváří možnost pro specializaci a tvorbu bohatství.

Jedním zdrojem specializace je obchod založený na rozdílech. Jiným zdrojem je zjištění Adama Smithe, že dělba práce je omezena rozsahem trhu. Smithova specializace vyplývá z něčeho, co můžeme nazvat výnosy z rozsahu. Pokud pro vodu chodí dostatek rodin nebo jich dostatek rybaří, někdo si může začít vydělávat na živobytí výrobou nádob na vodu nebo rybářských sítí. A když jsou trhy s nádobami na vodu nebo rybářskými sítěmi dostatečně velké, můžou být nádoby a sítě vyráběny v manufakturách a nemusí být vyráběny pouze jedním řemeslníkem. Obě formy specializace, z obchodu založeného na našich rozdílech a z výnosů z rozsahu vyplývajících z rozšiřování trhu zvyšují naše možnosti nad úroveň, kterou máme jako soběstační.

Soběstačnost je cestou k chudobě. Obchod vytváří bohatství tím, že mi dovoluje využít vedle mých schopností také schopnosti vaše.

Tento příběh o rozšiřování našich možností skrze obchod nemá v podstatě nic společného s mezinárodním obchodem – s obchodem napříč lidmi vytvořenými hranicemi. Na národnosti, místě narození nebo přízvuku není nic, co by mohlo změnit příběh o lidech, kteří spolu obchodují.

Specializace v moderní ekonomice

Co nás učí pro život komparativní výhody, specializace a příběh o Palmerových a Fisherových?

Komparativní výhody nás učí, že i když vše, co děláme, bychom měli dělat co nejlépe, neznamená to, že vše, co děláme co nejlépe, bychom měli skutečně dělat. Ne vše, co děláme co nejlépe, bychom měli skutečně dělat. Generální ředitel, který umí výborně vařit, si stejně objednává jídlo v restauraci, i když není tak dobré jako jídlo, které si umí uvařit. Cenou vaření není pouze účet ze supermarketu, je to také čas, který musí obětovat na úkor řízení společnosti.

Uvažujte o Jane Galt, což je pseudonym výborné novinářky, která bloguje o ekonomii a hospodářské politice. (www.janegalt.net - od roku 2007 nebloguje, pozn. překl.) Je evidentní, že ráda vaří. Nedávno blogovala o nejlepším kuchyňském zařízení. Popisovala věci tak, že bychom je nejraději všechny zakoupili. Jane píše dobře a její vášeň pro zajímavé věci je nakažlivá. Návštěvník její stránky komentoval, pravděpodobně s nadsázkou, že skutečnost, že Jane není zaměstnaná v reklamě na kuchyňské zařízení, je důkazem, že trhy nefungují. Avšak opak je samozřejmě pravdou. Jane zůstala novinářkou, právě protože trhy fungují. Přestože je dobrá v psaní reklamy, je ještě lepší v žurnalistice. Dělat reklamu je pro Jane velmi drahé, přestože je v tom dobrá. Předpokládám, že výrobci kuchyňského zařízení jí nemohou nabídnout dostatečně velkou částku, aby opustila svou práci novinářky.

Stejné je to mezi zeměmi. To, že Spojené státy umí vyrábět výborné televize, ještě neznamená, že musí mít průmysl na jejich výrobu. Nákladem produkce televizí je snížení výroby něčeho jiného. Může být lepší vyrábět něco jiného a měnit to za televize ze zahraničí. Nechat výrobu televizí, automobilů, hodinek, oceli nebo bot nám uvolňuje zdroje, které můžeme použít na výrobu něčeho jiného, čeho si ceníme.

Nebo uvažujte o Billovi Belichickovi, trenérovi New England Patriots, který vystudoval ekonomii. Pravděpodobně by byl dobrým ekonomem. Ale je také dobrým fotbalovým trenérem. Chtělo by se říct, že je lepším trenérem, než je ekonomem. Ale taková věta nemá žádný smysl. Co může „lepší“ znamenat v běžném slova smyslu? Kdyby Belichick žil ve třicátých letech, pravděpodobně by se stal ekonomem. Avšak produktivita v trénování fotbalu v roce 2006 je mnohem vyšší, než byla v roce 1930. Proto trénuje. Nejproduktivnější užití času člověka závisí na schopnostech, které mají ostatní. Ale také závisí na hodnotě, které těmto schopnostem přiřazujeme. Fotbal je dnes mnohem populárnější, než byl ve třicátých letech, a proto je kariéra ekonoma pro Belichicka příliš drahá.

Tyto příklady ze skutečného světa nám umožní pochopit význam obchodu ve světě, kde jsou miliony lidí, miliony výrobků a miliony způsobů, jak strávit náš čas výrobou na trhu. V čem mám komparativní výhodu? Jak si můžu spočítat poměr své produktivity vůči vaší produktivitě a produktivitě všech lidí? Jaká je moje komparativní výhoda?

Existence cen a mezd nám umožňuje odpovědět tyto nezodpověditelné otázky. Ceny a mzdy vznikají z obchodu mezi lidmi. Jsou vedlejším produktem obchodu. Na druhou stranu jsou ceny a mzdy tím, co činí obchod tak mocným v ekonomice s miliony lidí, kteří dělají miliony věcí. Ceny a mzdy nám pomáhají rozhodnout o tom, co vyrábět skrze obchod – oklikovou cestou – a co vyrábět rovnou – přímou cestou. Předpokládejme, že ryba stojí 5 dolarů za libru a jsem schopný ulovit tři libry denně. Podívejte se na moji mzdu učitele. Pokud dokážu vydělat více než 15 dolarů za den učením, tak učím a večer jdu na rybí trh. A tak je to s většinou věcí, které děláme. Vyrábíme oklikovou cestou tím, že nakupujeme věci za peníze, které vyděláváme prací v nejproduktivnější činnosti, kterou nám trh vzhledem k našemu času vybere.

Peníze nejsou všechno. Můžu učit, i kdybych učením vydělával méně než 15 dolarů za den, pouze na základě toho, že mám podstatně víc rád učení než rybaření.  A také rybařit bych mohl jen na základě mé lásky k rybaření, i kdyby to bylo „neefektivní“. Ceny a mzdy nám umožňují trávit čas nejproduktivnějším možným způsobem, kde „nejproduktivnější“ zahrnuje i nepeněžní uspokojení, které získáváme z práce vedle peněz. Bez cen a mezd bychom neměli žádný způsob, jak zjistit, kde trávit nejlépe náš čas, na co se specializovat a co nechat na ostatních.

Jak by mohl Bill Belichick bez cen a mezd vědět, že fotbal byl v roce 1930 zajímavým koníčkem, ale v roce 2006 je to naplňující zaměstnání na 80 hodin týdně?

Jednoduchý příběh Palmerových a Fisherových zachycuje mnoho zásadních myšlenek o obchodu:

• Obchod vytváří bohatství. Soběstačnost je cestou k chudobě.
• Specializace, kterou vidíme všude kolem nás, je výsledkem obchodu. Dělali bychom úplně jiné věci a byli bychom chudší, kdybychom omezili zahraniční nebo domácí obchod.
• Skutečně omezeným zdrojem je čas a obchod nám umožňuje využít náš čas a zvýšit produktivitu neuvěřitelným způsobem skrze spolupráci s ostatními.
• Ne všechno, co děláme dobře jako lidé či národy, stojí za to dělat.
• Zda to, co děláme dobře, stojí za to dělat, záleží na schopnostech a přáních lidí kolem nás. Co je moudré a produktivní někde a někdy, nemusí být moudré a produktivní jinde a jindy.

Jak se vyrovnat s ekonomickou změnou

Jaká nejdůležitější část příběhu o Fisherových a Palmerových chybí? V našem jednoduchém příběhu všichni vždy vydělávají. Ve skutečném světě se lidé v souvislosti s globalizací a nárůstem obchodu často obávají změn v rozdělení bohatství. Avšak myslím si, že i zde se můžeme z jednoduchého příběhu o Fisherových a Palmerových učit.

Vraťme se zpět na ostrov pokladů k Fisherovým a Palmerovým. Předpokládejme, že se ustavil nový způsob života, kde Palmerovi tráví čas specializováním se na chození pro vodu a Fisherovi každý den loví ryby. Přežívají a rozhodnou se zůstat na ostrově a vychovat zde děti. Jednoho dne se stane něco, co jedné rodině pomůže a druhou poškodí. Který z následujících scénářů byste tolerovali a který byste vyzkoušeli či zastavili, kdybyste byli vládci ostrova?

• Jednoho dne se na ostrově objeví žíznivý rybář. Má na lodi tucty ryb. Rád by spoustu z nich vyměnil s Palmerovými za vodu k ukojení své žízně na cestě domů. Rozhodne se vracet každý další den a opakovat tento obchod. Fisherovi jsou sklíčení. Klesla poptávka po jejich schopnostech.
• Jednoho dne ztroskotá na ostrově další rodina. Tato rodina je přesně dvakrát výkonnější než Fisherovi, jak v rybaření, tak v chození pro vodu. Fisherovi jsou sklíčení. Klesla poptávka po jejich schopnostech.
• Jednoho dne objeví Palmerovi nový záliv, kde je rybaření mnohem snažší. Stačí se sehnout a vzít rybu. Fisherovi jsou sklíčení. Klesla poptávka po jejich schopnostech.
• Jednoho dne Palmerovi vymyslí způsob, jakým vyrobit síť. Tato síť jim umožní chytit tolik ryb, kolik jen chtějí. Fisherovi jsou sklíčení. Klesla poptávka po jejich schopnostech.

Kdybyste byli vládci ostrova, vstoupili byste do procesu změn, které poškozují Fisherovy? Zakázali byste dovoz ryb? Zakázali byste imigraci rybářů? Oplotili byste nový záliv? Zničili síť? Možná byste chtěli vědět, zdali pokles životní úrovně Fisherových je dočasný nebo trvalý. Má smysl nahlížet na první dva scénáře s obchodem odlišně než na druhé dva scénáře, které zahrnují zvýšení produktivity díky zálivu a síti?

Náš politický systém na ně nahlíží velmi odlišně. Kongres nezachrání Chrysler, pokud Ford přijde na způsob, jak vyrobit levnější a lepší automobily. Avšak zachránil by ho, pokud by na lepší způsob, jak vyrobit levnější a lepší automobily, přišla Honda. Existuje nějaký zásadní rozdíl mezi těmito případy? Levnější automobily, ať již Fordy či Hondy, činí Spojené státy zásadně bohatší zemí, přestože ne všichni Američané z nich mají přímé výhody.

I Fisherovi mohou z ekonomické změny získat. Taková změna vytváří Fisherovým možnost přestat rybařit a začít dělat něco jiného. V životě jsou i jiné věci než ryby a voda. A Fisherovi umí více než jen rybařit. Rybařili, protože to bylo v daném čase na daném místě nejproduktivnější užití jejich času. Ale lze dělat i jiné věci. Když jsou dostupné levné ryby, čas Fisherových lze využít jiným nejlepším způsobem. A když se Fisherovi prosadí a přizpůsobí se změnám na ostrově, jejich děti zcela jistě zdědí bohatší soubor možností.

Bez zvýšení produktivity nebo bez možnosti obchodovat i s někým jiným než sami mezi sebou budou Palmerovi a Fisherovi vždy žít na hranici přežití. Avšak pokud rodiny na ostrově získají ryby snazším způsobem, potom Fisherovi a jejich děti mohou věnovat svůj čas jiným věcem, které obohatí jejich život a život lidí kolem nich. A protože jsou ryby levnější, Palmerovi si tyto věci mohou dovolit.

A to je příběh amerického ekonomického života ve dvacátém století. Inovace a rozšíření obchodu snížilo počet Američanů potřebných k výrobě toho, co chceme. Přesto počet pracovních míst neklesnul. Neustále roste společně s růstem populace a chutí pracovat. Se snížením počtu lidí v zemědělství a manufakturách díky inovacím a obchodu se uvolnil kapitál a lidské schopnosti k výrobě jiných věcí, které bychom neměli, kdybychom žili v neměnném světě – antibiotika, iPody, mobilní telefony, umělé srdeční chlopně, magnetickou rezonanci či ploché televize. Banality a výjimečné věci. Věci, které nás baví, a věci, které nám prodlužují život. Naše schopnosti a schopnosti dalších generací nám umožňují vyrábět takové věci.

Ne vše, co děláme dobře, stojí za to dělat. A dokonce věci, které stojí za to dělat nyní, nemusí stát za to dělat zítra. Soběstačnost je cesta k chudobě. Inovace a obchod jsou cestou k prosperitě.

Přeloženo z originálních textů Ten Key Ideas vlastněných společností Liberty Fund a dostupných veřejně na stránkách econlib.org.