Devět principů ekonomie

Mises.cz: 21. listopadu 2010, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 1

Jen malá skupina myšlenek dělá v ekonomii většinu těžké práce. „Deset principů ekonomie“, „Deset velkých myšlenek“, nebo „Deset klíčových elementů ekonomie“ jsou standardem většiny ekonomických učebnic. Zde je moje verze založená na první kapitole Ekonomického způsobu myšlení (The Economic Way of Thinking).

Lidé jednají. Lidé si vybírají své cíle a způsoby, jak těchto cílů dosáhnout (prostředky). Jedním z vašich cílů je patrně získat dobré liberální ekonomické vzdělání. Navštěvování kursu Ekonomie I je jedním ze způsobů, který jste si vybrali, abyste toho dosáhli. To také implikuje přiřazené vztahy mezi způsoby a cíli. Předpokládejte, že vaším cílem je „projít Ekonomií I“. Čtení učebnic, odevzdávání úkolů, navštěvování přednášek a konzultování s vyučujícím jsou způsoby, jak tohoto cíle dosáhnout. 

Každá akce má svůj náklad. Když děláte jednu činnost, vzdáváte se možnosti dělat něco jiného. Například právě teď máte téměř neomezené množství možností. Můžete jíst, spát, pracovat nebo si povídat s přáteli, ale místo toho jste se rozhodli číst tento text. Vaše další nejlepší alternativa je cenou za čtení toho textu. Pokud příprava na první hodinu zabere pět hodin a druhou nejlepší alternativou je práce za 8 dolarů na hodinu, potom vás příprava na hodinu stála možnost vydělat si 40 dolarů (zkráceně budeme říkat, že vás „příprava na hodinu“ stála 40 dolarů). Také můžete slyšet, že „neexistuje nic jako oběd zadarmo“ a skutečně věci zadarmo nejsou ve skutečnosti zadarmo. Pokud budete čekat půl hodiny ve frontě na kousek pizzy zdarma a vaše další nejlepší alternativa je pracovat za 8 dolarů na hodinu, potom vás kousek pizzy stál možnost vydělat si 4 dolary.

Lidé reagují na incentivy. Incentivy motivují jedince k činům. Lidé budou dělat (kupovat, spotřebovávat) něčeho více, čím nižší je toho cena a naopak budou tohoto dělat méně, když cena poroste (zákon poptávky). Podobně se lidé budou snažit nabízet více výnosnějších věcí a méně méně výnosných věcí (zákon nabídky). Ceny jsou v ekonomii jedním z největších stimulů. Cena je počet (množství) dolarů, které musíte za něco vyměnit, abyste to získali (e.g. 2 dolary za šálek kávy). Tržní ceny vyplývají z interakcí prodávajících a nakupujících. 

Lidé dělají mezní rozhodnutí. Lidé dělají trade-offy. Ekonomická analýza je přírůstková: když se lidé rozhodují, porovnávají náklady a užitek z kousku něčeho navíc nebo kousku něčeho méně. Většinou neděláte kategorické rozhodnutí o tom, co je dobré a co je špatné. Obecně se nebudete rozhodovat mezi „studium ekonomie je vždy dobré“ (jinak byste studovali ekonomii 24 hodin denně) a „studium ekonomie je vždy špatné“ (jinak byste nestudovali ekonomii vůbec). Ale budete například porovnávat náklad dalšího večera stráveného studiem fyziky s užitkem dalšího večera stráveného studiem ekonomie. Obecně lidé dělají to, u čeho mezní užitek převyšuje mezní náklady a nic, kde mezní náklady převyšují mezní užitek. Rozhodnutí, které musíte učinit závisí na vašich cílech a hodnotách. Ekonomie jako taková vám nemůže říct, zda máte strávit příští minutu, hodinu či den studiem ekonomie, fyziky nebo updatováním Facebookové stránky, ale může vám říct, že provádíte trade-off. (Vzájemně výlučné rozhodnutí – buď půjdu spát nebo si budu číst. Nemůžu dělat obojí naráz.)

Směna obohacuje jedince. Směna (obchod) je druhem dobrovolné spolupráce a dělá nás bohatší. To se děje dvěmi způsoby. Zaprvé, víme, že jelikož lidé jednají, budou dělat pouze to, u čeho čekají, že je obohatí. Pokud vyměníte sto dolarů za lístek na koncert Jonas Brothers a Hannah Montana, budeme dovozovat, že preferujete koncert před čímkoliv jiným, co byste mohli se sto dolary dělat. To neznamená, že lidé nebudou občas dělat chyby – všichni jsme si vypůjčili špatný film nebo objednali něco, co nám nechutnalo – ale obecně nás směna obohacuje. Druhý způsob, kterým nás směna obohacuje, je nárůst naší produktivity. Když se lidé specializují a směňují, mohou, podle zákona komparativní výhody, vyprodukovat více statků se stejným množstvím zdrojů. Podobně mohou lidé vytvořit stejně statků s menším množstvím zdrojů. V obou případech zbude lidem více zdrojů, které mohou použít k dosažení svých cílů. Toto má důležitý důsledek, který odráží myšlenku, kterou původně vyjádřil Adam Smith: Lidé vám s větší pravděpodobností pomohou dosáhnout vašich cílů, pokud jim pomůžete dosáhnout jejich.

Lidé jsou racionální. Toto tvrzení je mnohem kontroverznější, než by mělo být. Když říkáme, že lidé jsou racionální, myslíme tím, že dělají věci, u kterých čekají, že jim přinesou čistý (kladný) užitek. Netvrdíme, že lidé vždy udělají správné rozhodnutí, že budou mít dokonalé informace, nebo že nikdy neudělají chybu. Myslíme tím, že lidé mají cíle a mají sklon vybírat si způsoby, o kterých si myslí, že jimi těchto cílů dosáhnou, reagují na stimuly a učí se ze svých chyb.

Používání trhů je nákladné, ale používání státu může být nákladnější. Transakční náklady jsou náklady na měření cenných atributů zboží a služeb stejně tak jako náklady na specifikaci a vynucování kontraktů. Jelikož obchod má další náklady, mohou nastat situace, kdy lidé neprovedou směnu, která by je jinak obohatila. V principu může stát opravit toto „selhání trhu“. Nicméně lidé pracující pro stát také reagují na incentivy. Státní zásahy jako kontrola cen, daně a dotace také zabraňují lidem směňovat. Vzhledem k podnětům, kterým státní zaměstnanci čelí, mají často tendence věci zhoršovat, ať to zamýšlí nebo ne.
(pro širší argumentaci viz téma Nemožnost centrálního plánování)

Zisky říkají firmám, že pomáhají ostatním, zatímco ztráty říkají firmám, že plýtvají zdroji. Pokud jsou zajištěna majetková práva, jsou zisky a ztráty tržním mechanismem zpětné vazby. Vytváříte zisky poskytováním zboží a služeb lidem za ceny, které shledávají atraktivní. Naopak vytváříte ztráty poskytováním zboží a služeb lidem za ceny, které shledávají neatraktivní. Neviditelná ruka trhu vyplije firmy, které dělají lidi chudšími: říká firmám, že zdroje, které používají, mohou být lépe použity v jiných podnicích. Zdroje mají sklon plynout od společností, které jsou ztrátové ke společnostem, které jsou ziskové.

Neměli bychom ignorovat dlouhodobé a nezamýšlené následky politik a činů. Opatrná ekonomická analýza je (z části) ta analýza, která se ke každé politice nebo činu ptá: „A co bude potom?“ Ve své knize Aplikovaná ekonomie volá Thomas Sowell po „přemýšlení za první fází“. Henry Hazlitt definoval se své knize Ekonomie v jedné lekci „umění ekonomie“ jako sledování efektů politik a činů a sledování, jak ovlivňují všechny, místo soustředění se jen na jednu skupinu. Ekonomický způsob myšlení definuje ekonomii jako „teorii rozhodování a jejich nezamýšlených důsledků“, a v skutku většina analýz aplikované ekonomie obsahuje izolování a zkoumání nezamýšlených důsledků – ať jsou dobré nebo špatné – jednotlivých činů a politik.

Původní článek naleznete zde.