Epilog socialismu 11

Mises.cz: 29. dubna 2015, Ludwig von Mises (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 1

Údajná nevyhnutelnost socialismu

Mnoho lidí věří, že příchod totalitarismu je nevyhnutelný. „Vlna budoucnosti“, říkají, „nese lidstvo nevyhnutelně k systému, v němž všechny lidské záležitosti budou řídit všemocní diktátoři.“ Je potom zbytečné bojovat proti nezměnitelnému výroku dějin.

Pravdou je, že mnoho lidí postrádá intelektuální schopnosti a odvahu odporovat masovému hnutí, jakkoliv je destruktivní a mylné. Bismarck kdysi litoval nedostatku toho, čemu říkal občanská odvaha, tj. statečnost při řešení civilních záležitostí, na straně jeho krajanů. Ovšem ani občané jiných národů neprojevili více odvahy a uvážlivosti tváří v tvář hrozbě komunistické diktatury. Buď se potichu podrobili, nebo plaše vznesli několik bezvýznamných námitek.

Člověk nemůže bojovat se socialismem kritikou jen některých náhodných prvků v jeho plánech. Při debatě o názorech socialistů na rozvody, potraty a antikoncepci nebo o jejich literárním vkusu člověk nevyvrátí socialismus. Nestačí jen nesouhlasit s marxistickými tvrzeními, že teorie relativity nebo Bergsonova filosofie nebo psychoanalýza jsou „buržoazním žvástem.“ Ten, kdo nesouhlasí s bolševismem a nacismem jen kvůli jejich protikřesťanskému zaměření, implicitně schvaluje zbytek jejich krvavých plánů.

Na druhé straně je ryzí stupiditou chválit totalitní režimy za jejich údajné výdobytky, které ovšem nemají žádný vztah k jejich politickým a ekonomickým principům. Je otázkou, jestli vlaky ve fašistické Itálii skutečně jezdily vždy podle řádu, nebo jestli klesala populace štěnic v druhořadých hotelích. To nehraje v posuzování problematiky fašismu žádnou roli. Cestovatelé mohou být okouzleni ruskými filmy, ruskou hudbou a ruským kaviárem. Ovšem velcí hudebníci se rodili i v jiných zemích a za jiných společenských systémů a určitě není zásluhou generalissima Stalina, že kaviár chutná tak skvěle. Ani roztomilost ruských baletek, ani výstavba velké elektrárny na Dněpru, nemohou odčinit masové vraždění kulaků.

Čtenáři cestopisných časopisů a filmoví fanoušci touží po pitoresknosti. Operetní představení inscenovaná fašisty a nacisty a přehlídka dívčích praporů rudé armády potěší jejich srdce. Je větší zábava poslouchat proslovy diktátorů než studovat ekonomická pojednání. Podnikatelé a vynálezci, kteří dláždí cestu hospodářskému pokroku, pracují v ústraní. Jejich práce se zřídka dostane na plátna kin. Ovšem diktátoři, kteří šíří smrt a destrukci, se neustále před veřejností předvádějí. V pestrobarevných uniformách zastiňují v očích filmových diváků bezbarvé příslušníky buržoazie v nudných oblecích.

Problémy hospodářské organizace společnosti se nehodí jako téma hovorů na módních koktejlových večírcích. Ani se s nimi nemohou adekvátně vyrovnat demagogové, kteří oslovují masová shromáždění. Jsou to vážné věci, vyžadující pracné studium. Nelze je brát na lehkou váhu.

Socialistická propaganda se nikdy nesetkala s rozhodnou opozicí. Zničující kritika ekonomů, kteří odhalili nesmyslnost a neuskutečnitelnost socialistických plánů a doktrín, dosud nepronikla k tvůrcům veřejného mínění. University ovládli socialističtí a intervencionističtí pedanti a to nejen v kontinentální Evropě, kde jsou university vlastněny a řízeny vládami, ale i v Anglosaských zemích. Politici a státníci, kteří nechtějí přijít o popularitu, jsou vlažní při obraně svobody. Tolik kritizovaná politika appeasementu v případě nacismu a fašismu, je běžně uplatňovaná ve vztahu k ostatním odrůdám socialismu. Právě tento defétismus přesvědčil vyrůstající generaci o nevyhnutelném vítězství socialismu.

Není pravdou, že by se masy vehementně dožadovaly socialismu, a že by neexistovaly prostředky, jak těmto požadavkům čelit. Masy upřednostňují socialismus, protože uvěřily socialistické propagandě intelektuálů. Intelektuálové jsou tvůrci veřejného mínění. Oni sami vytvořili socialistický ideál a indoktrinovali jím masy. Žádný tovární dělník nebo syn továrního dělníka nikdy ničím nepřispěli k socialistickým a intervencionistickým programům. Všichni jejich autoři pocházeli z buržoazního prostředí. Ezoterické spisy dialektického materialismu, Hegela, otce jak marxismu, tak německého agresivního nacionalismu, knihy Sorela, Gentileho a Spenglera nečetli průměrní lidé. Neoslovovaly masy přímo. Byli to intelektuálové, kteří zpopularizovali ideje v nich obsažené.

Intelektuální vůdci vyprodukovali a zpropagovali omyly, které mají potenciál zničit svobodu a západní civilizaci. Ti nesou odpovědnost za vývoj v tomto století a jedině oni mohou zvrátit trend a ukázat cestu k obnovení svobody.

Nikoliv mystické „materiální výrobní síly,“ ale rozum a ideje jsou určující pro vývoj lidských záležitostí. K zastavení trendu směrem k socialismu a despotismu je zapotřebí zdravý rozum a morální odvaha.