Etatismus – nejrozšířenější a nejnebezpečnější náboženství

Mises.cz: 13. srpna 2017, Urza, komentářů: 16

Drtivá většina lidí se shodne na tom, že slušný člověk dodržuje zákony; prostě proto, že tak je to správně a byli jsme k tomu vychováni. Co ale zákony ve skutečnosti jsou? Sada pravidel vynucovaných státní mocí pod hrozbou násilí a vytvářených politiky. Ano, právě těmi politiky, jež skoro nikdo nepovažuje za důvěryhodné; ba naopak jsou těmi posledními, koho by lidé vnímali jako morální autority či vzory. I kdyby se všichni poslanci a senátoři shodli na něčem, co by nám prezentovali jako doporučení, najednou to nebude ničím, čím by se měl slušný člověk automaticky řídit; jakmile však titíž politici prosadí totéž jako zákon, rázem začnou mnozí odsuzovat ty, kdo se takovou legislativou odmítnou řídit. Není absurdní posuzovat, co je správné, jen podle toho, zda to prošlo nějakým formálním byrokratickým procesem schvalování?

Státní propaganda, které jsme vystaveni již od školních lavic, dělá z etatismu (víry ve stát) nejrozšířenější náboženství současnosti, jehož nebezpečí navíc spočívá v tom, že za náboženství ani není považováno, ačkoliv vykazuje všechny jeho znaky: K bezdůvodnému uctívání posvátných symbolů (hymny, znaku, vlajky…) jsme vedeni již od dětství, stát (jako celek, nikoliv jeho konkrétní selhání) je zcela vyjmut z kritického uvažování (studentům jej školy bez diskuse prezentují jako nezbytnost), závazný národní vzdělávací program obsahuje výchovu studentů k občanství a tak dále. Bez ohledu na to, zda tyto věci shledáváte správnými nebo špatnými, na existenci té indoktrinace to nic nemění – stát je našim dětem vykreslován jako modla.

Ani s demokracií tomu není o moc jinak; lidé si zvykli už jen to slovo používat jako synonymum něčeho žádoucího a dobrého. Říká se například, že demokracie znamená svobodu slova. Ve skutečnosti je však demokracie prostě vládou většiny; ta sice svobodu slova omezovat hypoteticky nemusí, ale rozhodně může. Někdy dokonce bývá demokracie zaměňována za svobodu obecně; to však už vůbec nedává smysl – důkazem jest libovolný demokraticky přijatý zákon, který něčí svobodu omezuje. Jakékoliv zvěrstvo totiž může být demokratické, souhlasí-li s ním dostatečný počet lidí; a rozhodně se skrze hlasování žádný nelegitimní čin nestane legitimním.

A co je tedy alternativou státu a demokracie? Coby anarchokapitalista tvrdím, že volný trh; chápu však, že zdaleka ne každý se mnou souhlasí, což je naprosto v pořádku. Za alarmující však považuji absenci celospolečenské diskuse na toto extrémně důležité téma, které se týká naprosto každého. Všem je již v dětském věku vštípeno do hlavy, že stát prostě potřebujeme, jinak nastane absolutní zkáza. Když pak člověk seznámí s představou bezstátní společnosti někoho, kdo o ní nikdy neuvažoval, dotyčný okamžitě „ví“, že „by to nefungovalo“, aniž by se nad tak extrémně složitým tématem vůbec zamyslel. A právě to je cílem každé propagandy – lidé něco naprosto jistě „vědí“ bez toho, aby nad tím vůbec kdy přemýšleli.

(Napsáno pro časopis Faktor S.)