Evropa zpomaluje – a je již zahnána do kouta

Mises.cz: 11. června 2018, HynekRk, komentářů: 1

[Vyšlo 22. III. 2018, autor: Daniel Lacalle, http://mises.org/wire/europe-slowing-down-%E2%80%94-and-its-already-painted-corner]

Konsensus ohledně eurozóny zůstává euforicky optimistický.

Nicméně první data za rok 2018 jsou znepokojující. Zatímco konsensus očekává pro Evropu silný rok 2018, předstihová data začínají pochybovat o optimistických očekáváních:

* V posledních dvou týdnech odhady konsensu ohledně výnosů na akcii byly revidovány o 32 % pro index Eurostoxx 50 a o 13 % pro index Stoxx 600 dle agentury Bloomberg.

* Německá průmyslová produkce klesla o 0,1 % v lednu, ve srovnání s odhadem konsesu: vzestup o 0,5 %.

* Ve Francii lednový index průmyslové produkce klesl o 2 % a ve Španělsku o 2,6 %, oba dva tak skončily hluboko pod očekáváními, které naznačovaly mírný vzestup v obou dvou případech.

* Economic Surprise index vydávaný společností Citigroup klesl pro eurozónu, když mírně klesl i pro USA.

* Evropská centrální banka (ECB) revidovala svoje inflační odhady o desetinu na 1,4 % pro rok 2018, když odhad pro rok 2019 zachovala, jak vždy činí, a to až do té doby než musí čelit realitě.

Tato data pro Evropu mohou být částečně vysvětleny začátkem roku s mírnými teplotami, které vedly k pádu produkce energie více, než se očekávalo – 7,5% ve Španělsku – a do jistého rozsahu i díky nízkým aktivitám ve stavebnictví. Ale žádný z těchto sezónních faktorů nevysvětluje obří propad v odhadu korporátních výnosů a indexu Economic Surprise. I když prognóza růstu výnosů na akcii zůstává blízko +4,5 %, je evidentní, že jsme daleko od euforických vyhlídek činěných před šesti měsíci. A to máme z tohoto roku za sebou teprve tři měsíce.

Zpomalující růst v Evropě by neměl být překvapením. Ekonomická data od října již ukazují vrchol a postupný útlum hospodářského růstu. Je to evidentní také v Číně a v Japonsku.

Japonsko, vývěsní skříň Keynesiánských stimulů, ukazuje opět trpkou realitu. Centrální banka nedokáže natisknout růst. Japonsko vzrostlo jen o 0,3 % za čtvrtletí a zůstává u pouhých 1,2 % ročně i přes multiplikaci měnové zásoby a 70 miliard dolarů stimulů za měsíc.

Podívejme se na toto. Evropa – podobně jako Japonsko – roste, jak jen může. Enormní zatížení nadměrným vládním utrácením, vysokými daněmi a nadměrně kapacity se přidávají k dezinflačním trendům stárnutí populace a technologie.

Riskem pro Evropu je to, že vsadí opět pro své celkové zotavení na monetární politiku, jak se stalo roku 2009. A samozřejmě, když centrální banka vlije do ekonomiky téměř tři biliony eur, dostanete nějaký růst, ale dluhy pokračují v růstu a produktivita trpí.

Růst produktivity v Evropě prakticky stagnuje. Jedním z důvodů je úpadek v intenzifikaci kapitálu, protože růst hrubých investic je pořád velmi slabý. To se očekávalo. S výjimkou zaměstnanosti, investice v málo produktivních sektorech jsou podněcovány skrze dotace, když odvětví s vysokou produktivitou jsou fiskálně penalizovány a nadměrné kapacity jsou konzervovány udržováním zombie společností na živu. Jak BIS (Bureau of Industry and Security) upozorňuje, počet zombie společností letí vzhůru.

Eurozóna si udržuje jistý vítr v zádech díky nízkým cenám ropy a nízkým úrokovým sazbám, ale je znepokojující vidět, že reformní impulsy vymizely ve většině zemí, a že opět si mnoho lidí myslí, že peníze jsou zdarma a likvidita je zaručena.

Nejvíce znepokojující je přehnané sebeuspokojení. Opravdu, některá z těchto dat se zotaví, ale opuštění reforem a udržování byrokratického intervencionismu zároveň, když vlády sami sobě blahopřejí ohledně exportu, který na nich nezávisí, je více než nebezpečné. Opravdu, Eurozóna dosáhla záviděníhodného obchodního přebytku (1), ale to není díky jejímu politickému aparátu.

Eurozóna se vyloupla z krizí, protože se vyhnula třem nejnebezpečnějším slovům v ekonomii: stimulace domácí poptávky. Tři slova, která vedla evropské ekonomiky od krize ke krizi před eurem a po něm.

Je zde ještě jeden důvod proč se znepokojovat. Zpomalení nastává v periodě, kdy jsou úrokové míry nulové, deficitní financování je normou v 90 % zemí eurozóny a ECB pokračuje v nákupu 30 miliard aktiv každý měsíc.

Dávejme pozor na tyto rizika. I když zde jsou sezónní efekty, Evropa ukazuje některé důležité slabiny a rozpoznat tyto slabiny je důležité. Reformy musí být obnoveny (2) tak, aby konec placebo efektu monetárních stimulů, nevyústil v novou a větší krizi.

(1) Pozn. překladatele: Fakticky není, co závidět, protože přebytek obchodní bilance bude anebo již byl vyrovnán deficitem obchodní bilance anebo bude vyrovnán prostřednictvím finanční bilance, pozn. překladatele.

(2) To nezní ovšem moc reálně, pozn. překladatele.