Fáma „kupuj místní“

Mises.cz: 29. května 2011, Mises.org (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 58

Děje se to každé jaro: jakmile se zazelená tráva a ptáci začnou zpívat, environmentalisté slaví Den Země, aby si připomněli svoji oddanost planetě. V posledních letech se postoj ekoaktivistů změnil z prostého respektu k přírodnímu prostředí na snahu postarat se o to, aby vše, co děláme, bylo „udržitelné“. Takže spolu s „Omez, Použij znova, Recykluj“ přichází hromada dalších povinností. Z nových obřadů uctívačů Země nejvíce vyčnívá výzva „kupuj místní“. Prý je to situace výhra-výhra: dobro pro planetu i dobro pro ekonomiku. Mají pravdu?

Povrchně je to zřejmé: abychom pomohli místním firmám, měli bychom kupovat jejich výrobky. S pomocí pro „ekonomiku“ to tak zjevné není. Ve skutečnosti, berou-li lidé takovou výzvu vážně, připravují půdu pro absurdní a potenciálně tragické ekonomické následky.

První úskalí kampaně „kupuj místní“ se točí okolo otázky, co přesně znamená „místní ekonomika“. Je to moje město? Kraj? Stát? Jakékoliv ohraničení arbitrárně některé subjekty zahrne a jiné vyloučí. „Místní“ není samo o sobě ekonomicky relevantní kategorií. Jsou to náklady a užitek, co je ekonomicky relevantní. Náklady na poskytnutí statku se při zvyšování vzdálenosti od trhu obvykle zvyšují. Pro mnoho statků ale platí, že lidé žijící ve vzdálených oblastech jsou do takové míry produktivnější, že – i při započtení nákladů na přepravu – zjistíme, že má smysl obchodovat.

Co ale peníze? Zastánci těchto kampaní poukazují na studie, podle kterých 68 procent peněz utracených v místním byznysu zůstává v „místní ekonomice“. Utratím tedy 100 dolarů v obchodu vlastněném našincem. Co se stane se 68 dolary (68 % ze 100), když se dostanou znova do oběhu? Nuže, pouze 68 % z nich, čili 46 dolarů, zůstane v naší lokalitě. Z těch 46 se stane 31, pak 21, 14, 10, 6.80, 4.57, 3.10, a tak dále. Nebude trvat dlouho, než v tomto městě nezůstanou žádné peníze!

K tomu evidentně nedochází, takže ty studie musí něco opomíjet. Jistě, pro kterékoli město platí, že mnoho (ne-li většina) peněz ho opustí jako platba za dovozy. Existují však mraky měst! Ty také posílají peníze pryč. Takže město A sice může přicházet o peníze (dovozem zboží), jenže mezitím peníze získává (vývozem zboží) od měst C, D, E. Sledování pouze jednoho směru toku peníze-zboží je běžným omylem, který se soustavně objevuje v diskusích o mezinárodním obchodu, bez rozdílu je ovšem aplikovatelný i na obchod v rámci města. Koneckonců, obchod jako obchod!

Mohli bychom zajistit, aby peníze neopouštěly naši komunitu, jednoduše tím, že bychom město obehnali neproniknutelnou skleněnou kopulí, po vzoru Simpsonových ve filmu. To by bylo dostatečnou zárukou, že peníze zůstanou v oblasti! Opravdu by naše město začalo vzkvétat, nebo bychom se odříznutím od zbytku světa odsoudili k nižší životní úrovni?

Zastánce podobných opatření ale nelze tak snadno vypoklonkovat. Mají v zásobě další studie, které dokazují, že se místní firmy těší z vyšších tržeb, kdykoli se lidé zapojí do kampaně typu „kupuj místní“. Samozřejmě budeme svědky zvýšení obratu místních podniků, když začne skupina lidí přemlouvat (nebo je to hra na city?) svoje sousedy k tomu, aby za každou cenu kupovali místní produkty! To ovšem neznamená, že to je nejlepší možný ekonomický výsledek.

Pokud přesvědčím půlku svých studentů, aby mi dal každý z nich 15 dolarů za to, že zazpívám karaoke, pod rouškou „podpory místních muzikantů“, bude to dobrý nápad? Odpověď je ne – jsem příšerný zpěvák (zeptejte se mých studentů!). Kdybych byl dobrým zpěvákem, neinzeroval bych „kupujte místní“, nýbrž „kupujte vynikající“! A brzy bych překonal hranice místní ekonomiky – „vyvážel“ bych sebe do větších a větších sálů, kde bych mohl shromáždit větší obecenstvo.

Nevyložte si to špatně – jsou situace, kdy kupovat místní zároveň znamená kupovat vynikající. Na Středozápadě dostaneme v létě vynikající místně pěstovanou kukuřici, jahody, rajčata, apod. Znovu ale opakuji, nekupujeme je z důvodu, že jsou místní, ale kvůli tomu, že pro nás mají vysokou hodnotu. Je za těchto okolností nezbytné přemlouvat lidi, aby kupovali místní produkty? Nikoliv – přijde to samo. Neexistuje však pravidlo, že místní vždy znamená nejlepší. V mnoha případech se nám dostane toho nejlepšího jedině v případě, že budeme obchodovat s lidmi z daleka. Ceny odhalí, čeho si každý člověk cení nejvíce bez ohledu na vzdálenost a bez zvláštního vyprošování.

Vyzývám obhájce těchto kampaní: Řekněte maloměstské rodině, jejíž dítě trpí vzácnou smrtelnou chorobou, aby si své zdravotnické služby „kupovala v okolí“. Jistě, ve městě je praktický lékař, jenže ten postrádá specializované školení, vybavení a léky pro ošetření dítěte. Vyškolený specialista v dětské nemocnici v dalekém velkoměstě může život dítěte spasit. V tomto případě znamená „kupuj místní“ rozsudek smrti. Nebo řekněte afghánským studentům z mé univerzity, že by měli „kupovat místní“ vzdělávací služby namísto toho, aby je dováželi ze Spojených států. Nebo řekněte maloměstským studentům, že by měli „kupovat místní“ víkendovou zábavu – takže žádný Doktor House ani Amerika hledá superstar, protože tím by posílali naše peníze do Hollywoodu!

Má-li kupování místního smysl, není třeba jej velebit či povzbuzovat. Pokud smysl nemá, ale lidé ho i přesto praktikují jako nedomyšlený pokus stimulovat místní ekonomiku nebo marnou snahu zachránit planetu, následky nejsou „dobré pro ekonomiku“, nýbrž docela opačné. Nenechte se pocitem zelené viny nebo kvazi-ekonomy dokopat k tomu, abyste zaplatili příliš mnoho. Jednoduše vyhledávejte to, co má pro vás nejvyšší hodnotu, a vychutnejte si veškeré výhody ekonomiky, místní i globální.

Původní článek naleznete zde.