Fašismus na silnicích

Mises.cz: 17. října 2011, Petr Málek, komentářů: 48

Studnice stupidních státních zákazů a příkazů je bezedná a kdybych se měl rozepsat o každé z nich, u počítače bych asi musel sedět aspoň několik let. V poslední době mě ale více zaujaly dvě poměrně významné státní regulace: zákaz řízení motorového vozidla bez řidičského průkazu (resp. přesněji bez řidičského oprávnění, kterého jste držitelem, pokud vás úřední aparát prohlásil za způsobilého řídit vozidlo, zatímco řidičský průkaz je pouze dokladem o tomto oprávnění) a zákaz řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Pro jednoduchost budeme bez újmy na obecnosti mluvit pouze o autech, ale stejná argumentace se samozřejmě vztahuje na motorky, jízdní kola, koloběžky, tanky apod.

Řidičáky

(Naštěstí) existují lidé, kteří chápou, že není něco v pořádku, když vidí, že řada lidí například potřebuje k výkonu své práce státní povolení, když nám úředníci z Brusele nařizují, jaké máme používat žárovky, nebo když podnikatel potřebuje posvěcení vrchnosti k tomu, aby mohl uspokojovat potřeby svých zákazníků. Sarkasticky se v této souvislosti s úšklebkem říká, že jestli to takto půjde dál, stát za chvíli bude rozhodovat i tom, kdy budeme chodit na toaletu. Přitom se ale zapomíná na to, že už zde máme jednu stejně všední a stejně každodenní činnost, která povolení státu vyžaduje - řízení auta. Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s tím, že moje manželka se o toto povolení v poslední době ucházela.

Jak se toto projevuje v praxi? Tak například tím, že jsem nemohl vzít své auto a vyrazit s manželkou někam na klidnou, přehlednou a rovnou polní cestu, aby si mohla ještě před nástupem do autoškoly v klidu vyzkoušet rozjíždění a ovládání spojky a řadící páky. Museli bychom si neustále dělat starosti s tím, jestli nás neuvidí policie a nezačne před námi piráty chránit bezpečnost České republiky. Přirozeně bychom se mohli na poli zdržet jen chvíli, protože čím bychom tam byli déle, tím by rizika byla větší. Nejsem právník a není tedy mojí prací hrabat se v přihlouplých zákonech České republiky (jestli je mezi čtenáři někdo znalejší, nechť se podělí v diskusi), ale z různých kusých informací na internetu jsem se dozvěděl, že kdyby nás policie načapala, manželka by mohla dostat zákaz řízení třeba na jeden, dva roky. A kdyby se prokázalo, že jsem jí řízení auta umožnil já a nezabránil jí v tom, což by asi nebylo těžké prokázat, mohlo by se to samé týkat i mě. K tomu by byla samozřejmě přidána tučná pokuta. Určitě je možné, že člověk narazí na nějakého rozumného soudce, který vzhledem k okolnostem udělí nižší sazby trestu, ale vzhledem k absenci jakékoliv motivace soudců bojovat o „zákazníky“ si na to člověk rozhodně vsadit nemůže.

Nevěřil jsem svým očím, když jsem zjistil, že ještě před nedávnem toto bylo dokonce klasifikované jako trestný čin, za který bylo možné se dostat do kriminálu! Naštěstí v sobě zákonodárci našli torzo zdravého rozumu a udělali z toho zase „jen“ přestupek. Ať tak či onak, zkoušet si na polní cestě rozjíždět se je zakázané a brutálně trestané, díky čemuž se všichni jistě cítíme na silnicích bezpečněji.

Pojďme ale dále. Po několika měsících a po mnoha hodinách strávených v autoškole a mnoha tisících českých korun nákladů s tím spojených přišly zkoušky. Když se manželka na zkoušky připravovala, musela se učit například následující:

• Jestli je člověk jedoucí na koloběžce řidič
• Jak se postupuje, když vznikne podezření, že auto bylo použito k účasti na nepovolené sportovní akci
• Počet centimetrů určující velikost vozíku, pro který platí značka zákaz vjezdu ručních vozíků
• Kde platí zákaz pořádání sportovních akcí
• Jak daleko od železničního přejezdu jsou umístěny značky, které o něm informují

Čtenáři držící řidičské oprávnění si mohou sami sobě odpovědět na otázku, kolik těchto věcí si ještě pamatují a jak by asi v testech dopadli. Pak si za dobré paměti můžou položit hned druhou otázku: jak tato skutečnost ovlivňuje jejich řidičské schopnosti a jaký má vliv na bezpečnost provozu na silnici. Zda je pro bezpečnost ostatních lepší člověk, který umí řídit auto, nebo člověk, který zná tyto stovky více či méně zbytečných pravidel a regulací - přičemž řidičské oprávnění vypovídá hlavně o tom druhém.

Je nadto velmi pravděpodobné, že většina čtenářů ani při skládání zkoušek některé tyto otázky vědět nemusela - není to tak dávno, co se požadavky změnily, a třeba já si rozhodně nepamatuji, že bych se musel učit o automobilových závodech. Jak je možné, že jednu skupinu lidí, která řidičák dělala před určitým datem, na silnici tolerujeme, ačkoliv určitá pravidla na 99% nezná, a druhou skupinu lidí, která řidičák do tohoto data neměla, buzerujeme tím, že po ní ty stejné znalosti vyžadujeme, pokud jí má být blahosklonně umožněno řídit auto? Buď je znalost dané problematiky pro bezpečnost provozu nezbytná, potom má být vyžadována po všech a existující držitelé řidičáku by měli být povinni zkoušky složit znovu, anebo pro bezpečnost provozu nezbytná není, a potom není důvod ji požadovat po komkoliv. Kompromisy tohoto typu svědčí jen o tom, že hlavním vodítkem pro určování nových pravidel není bezpečnost provozu ani jakákoliv jiná ekonomická kalkulace, ale prostě to, co ještě voličstvo zkousne a co už by bylo moc.

Ke stejným závěrům dojdeme, když se podíváme na zkoušky z technických znalostí. Genderoví aktivisté by mě asi nejraději ukřižovali, ale odvážím se tvrdit, že drtivá většina žen asi nikdy nebude měnit pneumatiky, nasazovat rezervu nebo vyměňovat kapalinu v ostřikovačích, neb - v rozporu s přáním autorů moderních multikulturních školních učebnic prvouky - tyto činnosti mají tendenci přenechávat svým mužským protějškům, a ti se jistě sami postarají o to, aby měli příslušné znalosti, a i kdyby ne, je to jen jejich problém. Řadu dalších technických úkonů už dnes často neprovádějí ani muži, protože si je nechají dělat v servisu.

Pak jsou na řadě praktické zkoušky. Zde už nacházíme první, a asi jediné, zrnko potřebnosti. Zkoušky jsou překvapivě zaměřeny na to, co je jejich účelem, tedy zjistit, jestli dotyčný umí řídit auto, nebo neumí. Tím to ale končí a zbytečnost regulace jménem řidičské oprávnění to bohužel nijak neodstraní.

Každému přece musí být také jasné, že během té půlhodiny, kolik praktická zkouška trvá, se většinou nestihne přihodit dostatečný počet dostatečně rozdílných a rozmanitých dopravních situací, aby bylo možné nějak soudit, jestli na ně řidič dokáže dostatečně dobře zareagovat. Jeden adept třeba pojede po dvouproudé hlavní a jediné, na co musí reagovat, je červená na semaforu. Druhý může být donucen jet do historického centra města s úzkými uličkami, jednosměrkami, zákazy odbočení a přednostmi zprava, během čehož musí neustále reagovat na parkující auta a motající se chodce. Pro zkušeného řidiče v těchto dvou situacích není větší rozdíl; pro začátečníka, který má odježděno těch zákonem stanovených 28 hodin v autoškole, je to ale jako nebe a dudy. Jeden pak řidičák dostane a druhý ne, ačkoliv schopnostmi na tom klidně mohou být přesně opačně.

Třešničkou na dortu je pak skutečnost, že za tuto půlhodinovou „službu“ si magistrát účtuje 700 Kč.

Nakonec vám vrchnost udělí řidičské oprávnění. Ačkoliv byste rádi po tomto několikaměsíčním martýriu a tisících korun výdajů usedli za volant a konečně začali řídit za nějakým reálným účelem, tak řídit samozřejmě nesmíte, protože vystavení řidičského průkazu trvá další tři týdny a dvě cesty na magistrát. Jistě je velmi odpovědné čerstvému začátečníkovi udělit třítýdenní povinnou pauzu, aby stihnul zapomenout část z toho mála, co se za těch pár hodin v autoškole naučil.

Řízení auta s oprávněním a bez řidičáku už je samozřejmě mnohem menší přestupek než řízení bez oprávnění na poli, pořád ale můžete vyfasovat pár stovek pokutu - ačkoliv řídit smíte, pouze u sebe nemáte příslušný doklad. Považte, jaká by to byla katastrofa, kdyby si policejní hlídka musela informace o vašem oprávnění hledat ve své databázi! Jednodušší je přece buzeraci přenést na řidiče a pod hrozbou pokuty je nutit celý život nosit další průkazku v už tak průkazkami přetékající peněžence.

Třítýdenní lhůta pomalu ale jistě uplyne, stejně tak jako fronta na magistrátu, a vy nakonec dostanete svůj řidičák. Usednete za volant a záhy zjistíte, že v porovnání s ostatními řidiči na silnici stejně vůbec nic neumíte. Záleží tedy na dalších okolnostech, ale více či méně to platí pro většinu populace. Musíte jezdit pomalu, opatrně, často jedině s někým blízkým v sedadle spolujezdce, který vám radí. Já jsem šel se svojí manželkou na velké parkoviště před hypermarketem po zavírací době, aby si mohla znovu natrénovat rozjíždění a ovládání auta - už jen kvůli tomu, že sedí v úplně jiném a jinak se chovajícím autě, než ve kterém dělala autoškolu. Až po třech dnech jsme vyjeli na silnici - pozdě večer, s minimálním provozem a jen na velkých přehledných silnicích a křižovatkách. Na auto jsme nalepili značku "Začátečník", aby na nás ostatní netroubili, když jedeme pomalu. Někteří lidé si dokonce zaplatí další dobrovolné kondiční jízdy v autoškole.

Ostatně, to samé platí pro lidi, kteří řidičák mají, ale už dlouhá léta neseděli za volantem. Jen v příbuzenstvu vím minimálně o jednom člověku, který neřídil roky, a o dvou, kteří neřídili desítky let. Ten jeden nedávno opět začal řídit, ale jen poté, co si zaplatil kondiční jízdy, a ti dva neřídí a řídit nehodlají. Řídit umí pravděpodobně hůře než šestnáctiletý mladík, kterého táta přes všechna rizika někde za městem třikrát pustil za volant, aby si to vyzkoušel, než půjde do autoškoly. Nicméně podle státu by mohli sebejistě vyjet na silnici a nedopustili by se tím naprosto ničeho nezákonného, narozdíl od toho mladíka a jeho otce.

Jak je vidět, nevyhnutelně musíme dospět k závěru, že řidičské průkazy a řidičská oprávnění jsou zbytečnou a drahou buzerací, která nijak nepřispívá k bezpečnosti provozu, což by měl být jejich cíl. Každá civilizovaná společnost by měla tuto regulaci zrušit a do styku by s ní měli přijít jen děti, až se o nich budou učit v dějepise. Samozřejmě už slyším ty výtky, jak to tady bude vypadat, když bude moci za volant každý. Odpověď je, že to tu bude vypadat zhruba stejně, jako dnes. Jak jsme viděli na příkladech výše, většina zkoušek v autoškole nemá s praxí absolutně nic společného. Ano, řidičák obvykle bývá důkazem toho, že umíte alespoň zhruba ovládat vozidlo (např. rozjíždění, otočení volantem, zabrždění), tím to ale hasne a na bezpečnou jízdu to zdaleka nestačí. Většinu dovedností se stejně lidé už dnes učí „naostro“ při běžném ježdění. Kdybychom se chtěli tyto dovednosti učit v autoškole, museli bychom ji dělat několikanásobně déle a účet za takovou výuku by tím pádem dost možná začal převyšovat cenu staršího ojetého auta.

Někdo může namítnout, že to je sice pravda, ale je dobře, že u držitelů řidičáku máme alespoň tu jistotu, že umí ty základní úkony. Ne, jistotu nemáme - už jsme mluvili o tom, že je velké množství lidí, kteří neumí ani tyto základní úkony, a přesto řidičák mají. Stejné je to s čerstvými majiteli řidičáku. V řízení jim zabraňuje pouze jejich vlastní odpovědnost a vědomí rizika, které by na sebe nebezpečným řízením vzali - riziko ohrožení vlastního zdraví či života, riziko poškození vlastního auta, pokud není havarijně pojištěné, riziko ublížení někomu dalšímu (ať už z důvodu lítosti nebo z důvodu chladné kalkulace případných zákonných postihů jako např. vězení), a dokonce i riziko nepěkných pocitů spojených s tím, když na ně někdo troubí. Zkrátka, vyjet na silnice bez dostatečných schopností je nevýhodné, a proto to lidé většinou nedělají a dobrovolně se řízení buď zdrží, anebo si schopnosti doplní, ať už v autoškole nebo na bezpečných úsecích za nízkého provozu. A ty, kdož tuto odpovědnost postrádají, těch 28 hodin v autoškole stejně nespasí. Řidičák je v této věci naprosto zbytečný.

Samozřejmě vždy budou existovat namachrovaní puberťáci, kteří usednou za volant, myslí si, že jsou mistři světa, a budou jezdit rychle, agresivně a nebezpečně, ačkoliv by neměli. Ale jak je vidět už dnes, řidičáky tomu nijak nezabrání. Délka i cena autoškoly by musela vzrůst mnohonásobně, aby se tento problém vyřešil, a i tak je otázka, jak efektivní by to bylo. Navíc od toho tu je policie, aby tomuto chování zabraňovala. Ono je ale jednodušší stoupnout si za radar a trestat šedesátku ve městě a jiné podobné hrdelní zločiny a problém s puberťáky ve votuněných hustokárách „řešit“ buzercí drtivé většiny normálních slušných lidí. Také by měly zafungovat zákony a trestat následky agresivní jízdy dostatečně tvrdě, aby se jich báli i adolescenti. Jenže naše zákony ochraňují především zločince na úkor obětí. Vzhledem k tomu, že stát má na všechny tyto činnosti násilný monopol, těžko očekávat nějakou výraznou změnu k lepšímu.

Alkohol za volantem

Podobnou argumentaci můžeme použít na alkohol za volantem. To je další fašistický znak našich dopravních předpisů. Nejsme trestáni za způsobení nehody, škody na majetku nebo ublížení na zdraví. Jsme trestáni prostě za to, že nám během řízení v žilách proudí kapalina o špatném chemickém složení. Další zločin, který nemá vůbec žádnou oběť.

Nedá se samozřejmě zpochybnit, že alkohol snižuje reakční dobu, a tak zvyšuje riziko nehody. To samé ale platí o rozhovoru se spolujezdcem, o telefonování (byť s handsfree), o jízdě ve stavu únavy (např. po sportu nebo po náročném dni v práci), o jízdě ve stavu psychického nebo emočního vypětí (třeba nedávná hádka s manželkou). Platí to o jízdě v nepříznivém počasí, v noci, při náledí. Platí to při poslechu rádia, a dokonce to platí, když se snažíte stoprocentně dodržovat předpisy, protože musíte více pozornosti věnovat tachometru, a tak zbyde méně na sledování provozu.

Zkrátka je nespočet vlivů, které ovlivňují pozornost a rychlost reakce, a přesto s nimi denně na ulici žijeme. A opět se denně spoléháme na to, že u většiny lidí zafunguje chladná ekonomická kalkulace nákladů (tedy nepohodlí spojeného s vyvarováním se činností způsobujících nepozornost) a výnosů (tedy snížení rizika nehody a s ní spojených nepříjemností). Když lidé vnímají zvýšené riziko, tak na něj nějak zareagují. Buď neusednou za volant vůbec, nebo usednou, ale pojedou pomaleji a opatrněji, aby tím vyvážili vliv zpomalených reakcí a aby ve výsledku brzdná dráha zůstala nedotčena. (A nebo taky ne, tak už to v životě chodí, že všude můžete narazit na lidi přinášející rizika.) Proč by to u alkoholu mělo být jinak?

Určitě to neznamená, že opilí lidé nebudou agresivně jezdit. Ale přiznejme si, že když hrozba škody na majetku v řádech minimálně desítek tisíc Kč v kombinaci s hrozbou ztráty vlastního života není pro opilce dostatečně demotivační na to, aby usedl za volant a pořádně na to šlápnul, tak těžko můžeme očekávat, že zhruba stejně pravděpodobná pokuta ve zhruba stejné výši už dostatečně demotivační bude. To je jako říct, že když každého majitele střelné zbraně preventivně plácneme po ručičce, tak bude méně držitelů zbraní, a tím i méně vrahů.

U postihů za drobnou konzumaci alkoholu je pak nesmyslnost ještě více do nebe volající. Proč by mělo vadit, že si někdo dá po jídle pivo? Proč se musíme při návštěvě u prarodičů na nedělním obědě dohadovat, kdo bude řídit zpět, a kdo si tedy bude muset místo dvou plzní dát ke kachně kolu nebo chabou náhražku v podobě nealkoholického piva (nic ve zlém, díky Bohu alespoň za to)? Existuje řada zemí, kde je drobná konzumace alkoholu před jízdou povolena, a nikdo na to nenadává. Dokonce i piloti jsou v tomto ohledu buzerováni méně než řidiči, ačkoliv mají v rukou mnohonásobně víc lidských životů.

Vtipný je také způsob měření. Zejména u menších množství alkoholu je přesné měření hladiny krajně nespolehlivé. Také vůbec není zohledněna rezistence konkrétního člověka vůči alkoholu. Když má někdo jedno promile, tak to znamená něco pro stokilového muže zvyklého hodně pít a něco úplně jiného pro dvakrát lehčí ženu, která moc nepije a už po dvou deci je v náladě. Znamená to také něco jiného pro člověka, který právě dostal řidičák, a něco jiného pro člověka, který má naježděny stovky tisíc kilometrů.

Ale proč se tím vším zaobírat? Lepší je zakázat alkohol úplně. Možná bychom také mohli zakázat jízdu ve tmě nebo při náledí. Nebo rovnou jízdu autem jako takovou. A také bychom mohli zakázat výrobu nožů, určitě bude méně vražd. Že nebude čím ukrojit chleba? I kdyby to mělo zachránit jediný život, tak se to přece vyplatí!

Závěr

Jak je vidět, teoretické zdůvodnění řidičských průkazů a zákazu alkoholu za volantem je velice chabé. (Bylo by fajn prostudovat i praktickou stránku věci pomocí statistiky, to ale bude problematické z obvyklých důvodů, které rakouští ekonomové uvádějí - nemožnost přiblížit se podmínkám ceteris paribus a dojít tak ke skutečně spolehlivým závěrům. Navíc nevím o žádné s námi srovnatelné zemi, ve které by byl povolen alkohol za volantem nebo jízda bez řidičského oprávnění.) Určitě to není věc, která by mě na dnešním světě nejvíc štvala, ale jediný smysluplný krok by byl obě tyto regulace zrušit.

Ještě lepší by bylo zrušit státní monopol na silnice. Ve svobodné společnosti by soukromí majitelé silnic nastavili taková pravidla, která jim přinesou nejvíce peněz, tedy taková pravidla, po kterých bude poptávka. Je klidně možné, že spotřebitelé by skutečně řidičáky i zákaz alkoholu poptávali, ostatně desítky let dlouhá propaganda statu quo musela sehrát svoji roli. Ale alespoň bychom měli prostředí, ve kterém by se zkoušely různé modely a v rámci běžného tržního procesu by ty dobré přetrvaly a ty špatné by umřely na nezájem. Dnes zde máme jeden monopol na nejvyšší Pravdu a je jen velmi mizivá šance ji jakkoliv změnit k lepšímu.