Fatalistický pesimismus
Mises.cz: 13. srpna 2018, Jan Mošovský, komentářů: 6
„Co když mi soukromý vlastník silnice nedovolí průjezd na můj pozemek, nebo zavře stěžejní dopravní tepnu uprostřed města?“, „Co když se vlastník vší vody (jídla, ropy,…) rozhodne zavřít krám?“
Tyto a mnohé další otázky jsou symptomy něčeho, co můžeme nazvat malevolent universe approach[1], nebo fatalistický pesimismus. Následující argumentace zpravidla spočívá v odmítnutí všech ekonomických důvodů, proč podobná akce není v zájmu daného jednotlivce a v trvání na tom, že daný jednotlivec se prostě tak rozhodl. Důsledek, který daný diskutující vyvodí je typicky násilná akce, která má podobnou možnost řešit, nebo zavedení násilného institutu, jakým je vyvlastnění, pro „systematické řešení“ podobných situací.
Co tento přístup reprezentuje je představa člověka jako bytosti jednající iracionálně proti svému zájmu a vytvářející tím prekérní situace pro ostatní, prakticky bytosti jednající ke své vlastní újmě a k újmě ostatních, a touto svou povahou v důsledku odsouzené k zániku (proto fatalistický pesimismus).
Zajímavá je nicméně nekonzistentnost aplikování fatalistického pesimismu. Konzistentní fatalistický pesimista by totiž měl pokládat i jiné otázky, vztahující se ke každodenní realitě, principálně stejných jako otázky výše, a na jejich základě opět požadovat „systematické preventivní řešení“: „Co když se mě kadeřnice rozhodne probodnout nůžkami?“, „Co když mi v supermarketech neprodají jídlo?“
Jaké regulace by konzistentní fatalistický pesimista měl vyžadovat na základě těchto a dalších otázek je ponecháno na úvaze čtenáře.
[1. Malevolent Universe Approach je termín použitý v podobném kontextu Ayn Rand v The Virtue of Selfishness: The Ethics of Emergencies]