For a New Liberty: Blahobyt a stát blahobytu - část III.

Mises.cz: 21. října 2012, Murray N. Rothbard (přidal Petr Málek), komentářů: 0

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

8
Blahobyt a stát blahobytu

Kde se vzala sociální krize?

Jelikož silný odstrašující prostředek je mnohem lepší než vřelé přivítání a proklamování „práv“ příjemců pomoci, libertariánská pozice je taková, že volá po totálním zrušení státního sociálního systému a po spolehnutí se na soukromou charitativní činnost založenou, jak to ostatně musí nevyhnutelně být, na pomáhání těm chudým, kteří si to „zaslouží“, na co nejrychlejší cestě k nezávislosti. Koneckonců, až do Velké hospodářské krize 30. let ve Spojených státech existoval jen velmi malý, pokud vůbec nějaký, sociální systém, a přesto – v době mnohem nižší všeobecné životní úrovně – lidé neumírali na ulicích. Velmi úspěšným soukromým charitativním programem dneška je ten, který organizuje Mormonská církev se třemi miliony členů. Tento úžasný národ, pronásledovaný chudobou a perzekucemi, emigroval do státu Utah a okolí v 19. století a díky hospodárnosti a tvrdé práci zvýšil svoji všeobecnou úroveň prosperity a bohatství. Velmi málo mormonů je na sociálních dávkách; mormoni jsou učeni být nezávislými, soběstačnými a vyhýbají se státní podpoře v nezaměstnanosti. Mormoni jsou zarytí věřící, a mají tím pádem v sobě úspěšně zakořeněny tyto obdivuhodné hodnoty. Dále, Mormonská církev provozuje rozsáhlý soukromý plán sociální pomoci pro své členy, založený opět na principu pomoci svým členům co nejrychleji k nezávislosti.

Vezměte například následující principy „Plánu sociální pomoci“ Mormonské církve. „Už od svého založení v roce 1830 Církev vedla své členy k zajištění a udržení své materiální nezávislosti, k hospodárnosti a k podpoře odvětví, která vytvářejí pracovní místa. Vždy byla připravena pomoci v nouzi svým věrným členům.“ V roce 1936 Mormonská církev vytvořila „Církevní plán sociální pomoci… - systém, ve kterém bude vypořádáno s pasivitou, ve kterém budou zla spojená s podporou v nezaměstnanosti odstraněna a ve kterém bude mezi členy znovu obnovena nezávislost, činnost, hospodárnost a sebeúcta. Práce bude brána jako vůdčí princip života jejích členů.“ [7] Mormonští sociální pracovníci tohoto programu mají instrukce, aby jednali tímto způsobem: „V rámci věrnosti tomuto principu musí sociální pracovníci upřímně učit a vést členy Církve k soběstačnosti v takové míře, jaká je v jejich silách. Žádný opravdový svatý posledních dní nebude dobrovolně ze svých břemen odsouvat břímě své samostatnosti v době, kdy je fyzicky schopný. Dokud bude moci, bude si díky inspiraci Všemocného a díky svým činům sám obstarávat všechny nezbytnosti.“ [8] Prvotní cíle tohoto sociálního programu jsou: „(1) Umístit do placeného zaměstnání každého, kdo je schopen práce. (2) Tak, jak jen to bude možné, poskytnout zaměstnání uvnitř Programu sociální pomoci všem, kteří nemohou být umístěni do placeného zaměstnání. (3) Nashromáždit prostředky, díky kterým budou poskytnuty nezbytnosti chudým, za které Církev přejme odpovědnost.“ [9] V rámci možností je tento program vykonáván v malých, decentralizovaných skupinách běžných lidí: „Rodiny, sousedé, kvóra, předsedové a další organizační složky Církve mohou usoudit, že by bylo moudré a přínosné zformovat malé skupiny pro další rozšíření vzájemné pomoci. Takové skupiny mohou sít a sklízet obilí, zpracovávat jídlo, uchovávat jídlo, oblečení a palivo a provozovat další projekty s všestranným přínosem.“ [10]

Konkrétně mají mormonští biskupové a kněžská kvóra nakázáno, aby vedli bratry v řádu k pomoci sobě samým: „V rámci své světské působnosti se biskup dívá na každou osobu v nouzi, která je zároveň fyzicky schopná, pouze jako na dočasný problém, o který se stará do doby, než si člověk je schopen pomoci sám. Kněžské kvórum se musí dívat na svého člena v nouzi jako na dlouho trvající problém, dokud nejsou naplněny nejen jeho světské, ale i duchovní potřeby. Konkrétní příklad – biskup nabídne pomoc v době, kdy umělec nebo řemeslník nemá práci, ale má své potřeby; kněžské kvórum mu pomůže při nástupu do nového zaměstnání a pokusí se dohlédnout na to, aby se stal zcela soběstačným a zároveň aktivním ve svých církevních povinnostech.“ Konkrétní aktivity zaměřené na pomoc nuzným členům, které jsou nakázány kvóru, zahrnují: „(1) Umisťování členů kvóra a jejich rodinných příslušníků do trvalého zaměstnání. V některých případech, díky výměnným školním kurzům, učením a dalšími, kvóra mohou pomoci svým členům získat kvalifikaci na lepší práci. (2) Pomoc členům a jejich rodinám založit si svoji vlastní firmu…“ [11]

Hlavní cíl Mormonské církve je najít pracovní místa pro své nuzné členy. Díky tomuto „je v rámci Programu sociální pomoci nalezení vhodné práce hlavní odpovědností členů kněžských kvór. Oni, stejně tak jako členové Pomocného týmu, by měli neustále věnovat pozornost novým nabídkám pracovních příležitostí. Když bude každý člen skupiny předsedající radě pro sociální pomoc provádět svou práci v tomto ohledu dobře, většina nezaměstnaných na úrovni skupiny nebo předsednictva bude umístěna do placených zaměstnání.“ [12] Ostatní členové, kteří najdou výdělek na volné noze, mohou od Církve získat malou půjčku a kněžské kvórum tohoto člena se může zaručit za její splacení ze svých prostředků. Těm mormonům, kteří nemohou být umístěni do zaměstnání a nejsou schopni začít podnikat, „má být přidělena, pokud to bude možné, produktivní práce na majetku Církve…“ Církev naléhá na to, aby příjemce pomoci v co největší míře pracoval: „Nařizuje se, aby lidé žijící z prostředků programu pracovali do té míry, jakou jim dovoluje jejich schopnost, a tím získali zásluhu za to, co se jim dostává… Práce jednotlivce na projektech sociální pomoci by měla být vnímána jako dočasná a nikoliv trvalá záležitost. Měla by nicméně pokračovat po celou dobu, po kterou je tomuto člověku poskytována pomoc prostřednictvím sociálního programu. Díky tomu bude docházet i k duchovní pomoci, zatímco jsou uspokojovány světské potřeby. Pocity ostychu tím budou odstraněny…“ [13] Když všechny ostatní postupy selžou, biskup může nakázat příjemcům pomoci, aby pomáhali jiným členům, kteří potřebují něčí pomoc, s tím, že tito jiní členové za poskytnuté služby Církvi zaplatí podle aktuálních běžných hodinových sazeb. Obecně se dá říci, že na oplátku za přijatou pomoc je od příjemců očekáváno, že do církevního sociálního programu přispějí, čím mohou – buď penězi, naturáliemi nebo prací. [14]

V souladu s tímto propracovaným systémem soukromé charity na základě pomoci k nezávislosti Mormonská církev silně odrazuje své členy od přijímání pomoci od státu. „Je požadováno, aby církevní představitelé v každé lokalitě zdůraznili důležitost toho, že každý jednotlivec, každá rodina a každá církevní komunita se mají stát soběstačnými a nezávislými na státní pomoci.“ A také: „Vyhledávat a pobírat přímou státní pomoc příliš často vede k prokletí pasivity a přináší další neduhy státní podpory v nezaměstnanosti. Ničí lidskou nezávislost, pracovitost, hospodárnost a sebeúctu.“ [15]

Pro soukromý, dobrovolný, racionální a individualistický program sociální pomoci neexistuje lepší model než ten od Mormonské církve. Zrušme státní sociální systém, a budeme tak moci očekávat, že se po celé zemi začnou objevovat podobné programy racionální vzájemné pomoci.

Inspirující příklad Mormonské církve nám ukazuje, že největší vliv na to, kolik lidí jde žít na státních sociálních dávkách, mají spíš jejich kulturní a morální hodnoty než úroveň jejich příjmů. Dalším příkladem je skupina albánských Američanů v New Yorku.

Albánští Američané jsou velmi chudou skupinou lidí a v New Yorku jsou téměř bez rozdílu všichni chudými obyvateli chudinských čtvrtí. Statistiky jsou neúplné, ale je nesporné, že jejich průměrný příjem je nižší než ten, který mají v médiích omílaní černoši a Portorikánci. Přesto neexistuje jediný albánský Američan na dávkách. Proč? Kvůli jejich hrdosti a nezávislosti. Jak řekl jeden jejich vůdce: „Albánci nežebrají; a pro Albánce je přijímání státní pomoci stejné jako žebrání na ulici.“ [16]

Podobný případ tvoří skomírající, chudá, většinou polsko-americká a téměř výhradně katolická komunita Northside v Brooklynu v New Yorku. Přes ty nízké příjmy, plíseň a staré, rozpadající se obydlí v tomto místě a této komunitě s 15 000 členy v podstatě neexistuje příjemce sociální pomoci. Proč? Rudolph J. Stobierski, předseda Northside Community Development Council (northsideské rady pro rozvoj komunity), poskytnul odpověď: „Považují sociální pomoc za urážku.“ [17]

Reference:

[7] Welfare Plan of the Church of Jesus Crhist of Latter-Day Saints (The General durch Welfare Committee, 1960), str. 1.
[8] Ibid., str. 4.
[9] Ibid., str. 4.
[10] Ibid., str. 5.
[11] Ibid., str. 19.
[12] Ibid., str. 22.
[13] Ibid., str. 25.
[14] Ibid., str. 25, 46.
[15] Ibid., str. 46, 48.
[16] New York Times, 13. dubna 1970.
[17] Nadine Bronzan, v New York Times, 14. února 1972.