For a New Liberty: Korupce

Mises.cz: 29. července 2012, Murray N. Rothbard (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 8

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

6
Osobní svobody

Korupce

Na podzim roku 1971 směřovala Knappova komise pozornost veřejnosti na problémy s rozšířenou policejní korupcí v New Yorku. Uprostřed jednotlivých dramatických případů existuje riziko přehlédnutí toho, co je očividně ústředním problémem, problémem, kterého si byla komise naprosto vědoma. Prakticky v každém případu korupce byli policisté zapojeni do pravidelně fungujícího byznysu, který vláda svým nařízením prohlásila za ilegální. Přesto ohromná skupina lidí, tím, že tyto statky a služby poptávala, dala najevo, že nesouhlasí s tím, aby tyto aktivity spadaly pod stejnou kategorii jako vražda, krádež a přepadení. Vskutku, v prakticky žádném případě nesouvisela „koupě“ policistů s těmito ohavnými zločiny. Téměř ve všech případech byli policisté motivováni k tomu, aby se dívali jiným směrem, zatímco se odehrávaly legitimní, dobrovolné transakce.

Zvykové právo provádí velmi důležité rozlišení mezi zločiny, které jsou malum in se, a zločiny, které jsou pouze malum prohibitum. Malum in se je jednáním, které většina lidí instinktivně považuje za trestuhodný zločin, který je třeba potrestat. To se přibližně shoduje s libertariánskou definicí zločinu jako útok na člověka či jeho majetek: napadení, krádež a vražda. Ostatní zločiny jsou aktivitami, které přeměnilo v zločin vládní nařízení: přesně v této mnohem široce tolerované oblasti dochází k policejní korupci.

Stručně řečeno, policejní korupce se vyskytuje v těch oblastech, kde podnikatelé poskytují dobrovolné služby svým zákazníkům, ale vláda rozhodla o tom, že jsou tyto služby ilegální: prodej drog, prostituce, hazard. Tam, kde je kupříkladu zakázán hazard, dává zákon do rukou policistů, kterým je svěřen dohled nad hazardem, moc prodávat výsadu provozování hazardních her. Zkrátka, je to jako kdyby měla policie pravomoc vydávat zvláštní licence k provozování těchto aktivit a pak tyto neoficiální, zato důležité licence prodávala za libovolnou cenu, jakou černý trh snese. Jeden policista vypověděl, že kdyby byly zákony do puntíku vynucovány, ani na jediném staveništi v New Yorku by nemohli dělníci pokračovat v práci. Tak spletitá je síť triviálních a nemožných regulací, do které vláda stavební firmy zamotala. Stručně řečeno, ať už vědomě či nikoliv, vláda postupuje následovně: nejprve zakáže určitou aktivitu – drogy, hazard, stavbu nebo cokoli jiného – a pak vládní policie prodává rádoby podnikatelům výsadu vstoupit do odvětví nebo v něm setrvat.

Přinejlepším jsou důsledkem tohoto jednání zvýšené náklady a omezený rozsah dané aktivity, než by tomu bylo na volném trhu. Účinky jsou však ještě mnohem zhoubnější. Často policista neprodává pouhé povolení k činnosti, nýbrž monopolní výsadu. V tom případě neuplácí gambler policii pouze kvůli tomu, aby mohl pokračovat ve své činnosti, ale aby se zbavil konkurentů, kteří by měli zájem v odvětví podnikat. Zákazníci jsou pak osedláni privilegovanými monopolisty a je jim znemožněno plně si užít výhody konkurence. Není proto divu, že když byla Prohibice počátkem třicátých let konečně zrušena, hlavními oponenty jejího zrušení, spolu s fundamentalistickými a prohibicionistickými skupinami, byli organizovaní pašeráci, kteří požívali zvláštní monopolní výsadu plynoucí z dohod uzavřených s policií a ostatními složkami vládního donucení.

Způsob, jak odstranit policejní korupci, je pak jednoduchý, zato účinný: zrušit zákony proti dobrovolným obchodním aktivitám a proti veškerým „zločinům bez oběti“. Nejenom že bychom se zbavili korupce, ale zároveň by bylo velké množství policistů uvolněno k tomu, aby mohli bojovat proti skutečným zločincům, tedy těm, kteří páchají agresi proti lidem a jejich majetku. K tomu by, koneckonců, měla policie sloužit především.

Měli bychom si tedy uvědomit, že problém policejní korupce, stejně jako širší otázku vládní korupce obecně, je třeba zasadit do širšího kontextu. Jde o to, že při současných nešťastných a nespravedlivých zákonech, které zakazují, regulují a zdaňují určité aktivity, je korupce pro společnost velmi prospěšná. V mnoha zemích by bez korupce, která anuluje vládní zákazy, daně a nařízení, prakticky vymizel veškerý obchod a průmysl. Korupce promazává kola obchodu. Řešením tedy není korupci odsoudit a zdvojnásobit opatření proti ní, řešením je zrušit ochromující vládní politiku a zákony, které činí korupci nezbytnou.