For a New Liberty: Pornografie

Mises.cz: 03. června 2012, Murray N. Rothbard (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 92

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

6
Osobní svobody

Pornografie

Pro libertariána leží spory mezi konzervativci a liberály ohledně zákonů zakazujících pornografii úplně mimo debatu. Postoj konzervativců směřuje k tomu, že pornografie je ponižující a nemorální, a proto by měla být postavena mimo zákon. Liberálové namítají, že sex je dobrý a zdravý, a z toho důvodu může být pornografie jedině prospěšná a namísto ní by mělo být zakázáno vyobrazování násilí – například v televizi, filmech a komiksech. Žádná strana se nezabývá klíčovým bodem: že dobré, špatné a neutrální dopady pornografie, byť to samo o sobě může být zajímavá otázka, jsou naprosto irelevantní v otázce, zda by měla být postavena mimo zákon. Libertarián tvrdí, že není v kompetenci práva – použití odvetného násilí – vynucovat něčí pohled na morálku. Není v kompetenci práva – i kdyby to bylo prakticky možné, což je samozřejmě nepravděpodobné – dělat někoho dobrým, ctihodným, čestným, čistým, bezúhonným. To je volba, kterou musí učinit každý jednotlivec sám za sebe. Jedinou kompetencí legálního násilí je chránit lidi proti použití násilí, proti násilným narušením celistvosti jejich osob a majetku. Jestliže se však vláda odváží zakázat pornografii, sama se stává opravdovým zločincem – neboť narušuje vlastnická práva lidí na to, aby produkovali, prodávali, kupovali nebo vlastnili pornografická díla.

Zákony netvoříme proto, aby se lidé chovali morálně; netvoříme zákony, abychom donutili lidi, aby byli laskaví na své sousedy nebo aby nekřičeli na řidiče autobusu; netvoříme zákony, abychom donutili lidi, aby byli čestní vůči svým milovaným osobám. Netvoříme zákony, abychom je donutili sníst každý den určitou dávku vitamínů. Stejně tak není pravomocí vlády nebo jakékoli právní instituce, aby vytvářela zákony proti dobrovolné produkci a distribuci pornografie. Zda-li je pornografie dobrá, špatná, nebo neutrální, by právní autority nemělo vůbec zajímat.

To samé platí pro strašáka liberálů v podobě „pornografie obsahující násilí“. Zda sledování násilí v televizi vede k páchání skutečných zločinů, by mělo ležet mimo dosah státu. Zakazovat filmy obsahující násilí, protože by jednoho dne mohly někoho navést ke spáchání zločinu, je popřením svobodné vůle člověka, a samozřejmě také úplné popření práva lidí, kteří zločiny páchat nebudou, sledovat film. Co je však důležitější, není o nic více ospravedlnitelné – vlastně ještě méně – pro tento důvod zakázat násilné filmy, než by bylo, jak jsem již zmínil, zamknout všechny mladistvé černochy kvůli tomu, že mají větší tendenci spáchat zločin než zbytek populace.

Mělo by být rovněž zřejmé, že prohibice pornografie je narušením majetkových práv, a to práva produkovat, prodávat, kupovat a vlastnit. Konzervativci, kteří volají po zákazu pornografie, si podle všeho neuvědomují, že tím porušují samotný koncept vlastnických práv, který podle svých prohlášení obhajují. Jedná se taktéž o narušení svobody tisku, která je, jak jsem ukázal, podmnožinou obecných práv k soukromému majetku.

Někdy se zdá, že vysněným ideálem mnoha konzervativců, stejně jako mnoha liberálů, je zavřít každého do klece a nutit ho dělat to, co konzervativci a liberálové považují za morální. Jejich klece by sice byly odlišně stylizované, ale pořád by to byly klece. Konzervativci by zakázali nezákonný sex, drogy, hazard a bezbožnost a nutili každého, aby se choval v souladu s jejich interpretací morálního a náboženského jednání. Liberálové by zakázali násilné filmy, neestetickou propagaci, fotbal, rasovou diskriminaci a v extrémní situaci by umístili každého do Skinnerova boxu, kterému by pravděpodobně vládl benevolentní liberální diktátor. Jenže následky by byly totožné: ponížili by všechny na úroveň podlidí a zbavili je nejcennější části jejich lidskosti – svobodné volby.

Je ironií, že pokud budou konzervativní a liberální bachaři nutit ostatní, aby byli morální – tj. aby jednali morálně – ve skutečnosti je zbaví samotné možnosti morálně jednat. Koncept „morálky“ nedává žádný smysl, jestliže není morální čin vykonán svobodně. Představme si například, že někdo je oddaný muslim, který úzkostně usiluje o to, aby se co nejvíce lidí modlilo třikrát denně k Mecce; předpokládejme, že toto považuje za nejvyšší morální akt. Jenže pokud použije násilí k tomu, aby donutil každého modlit se k Mecce, připraví tyto lidi o možnost jednat morálně – svobodně se rozhodnout modlit se k Mecce. Násilí zbavuje člověka svobodné volby, a tím pádem možnosti zvolit si cestu morálky.

V kontrastu s mnoha konzervativci a liberály libertarián nechce nikoho zavírat do klece. Pouze chce pro každého svobodu, svobodu jednat morálně nebo nemorálně, jak by se měl každý sám rozhodnout.